Harry dopadl tvrdě na zem a jeho první myšlenka patřila Dracovi. Jakmile ho spatřil, vrhnul se k němu. Druhý chlapec udělal to samé. Přimkli se co nejvíc k sobě a čekali.
První světlý bod byl ten, že Harry jasně poznal Brumbálovu ředitelnu, ale i tak se na dva muže, kteří je sem přenesli díval nedůvěřivě. Chytil Draca za ruku. Byl na to teď čas? Když ne teď, tak kdy? Draco mu ruku pevně stiskl. Ať se stane cokoliv, jsou v tom spolu. Teď a tady. Bylo by až komické, kdyby po tom všem, z čeho se dostali...no, spíš, z čeho je dostal Draco, ocitli v rukou Smrtijedů. Ale čím víc nad tím oba chlapci přemýšleli, tím to byla větší hloupost.
Oba muži stáli a koukali na chlapce. Brumbál se dojatě usmíval. A Snape se pro jednou netvářil jako by tam vůbec nebyl. Ale oba měli tolik rozumu, že nemluvili, dávali chlapcům čas.
Chlapci na muže koukali velice ostražitě. Draco měl v ruce pořád nachystanou hůlku. Střídavě hleděli ze sebe, na osoby před sebou. Ale Harry už nebyl nervózní, nebo vystrašený. Kdyby se opravdu jednalo o Smrtijedy, proč by si na sebe brali podobu Brumbála a Snapea? Pomalu se rozhlédl po místnosti. Ano, byli správně, tohle rozhodně byli Bradavice a muži před nimi jsou přesně tím, kým mají být. Co Harryho nakonec přesvědčilo se úplně uvolnit a uvěřit? Fenix Fawkes. Hověl si na svém tradičním místě. Jeho věrnost a loajalita patřila Brumbálovi. Nikdy by tu takhle v klidu neseděl, kdyby ten laskavě vyhlížející starý muž nebyl Albus Brumbál.
Podíval se na Draca a zesílil stisk na jeho ruce. Všechno je v pořádku, snažil se mu tím říct. A Draco se trochu uvolnil.
A změny si všiml i ředitel, proto k nim přistoupil blíž.
„Chlapci, jsem tak rád, že jste tu.''
Harry i Draco kývli a váhavě se usmáli. Taky byli rádi. Zvládli to.
„Jste v pořádku? Nepotřebujete na ošetřovnu?'' ptal se jich ředitel starostlivě.
„V pořádku pane, naprostém. Díky Dracovi.''
Snape sebou škubl. Nazval zrovna Potter jeho kmotřence křestním jménem? Bylo mu jasné, že jako správný Nebelvír bude Dracovi neskonale vděčný, ale tohle ho vykolejilo. A mnohem víc to, když si všiml, že se mladíci drží za ruce. Propálil je pohledem, ale ani jeden z chlapců si ho nevšímal.
„Ano jistě, pane Malfoy, prokázal jste obrovskou odvahu a patří vám mé velké díky. Děkuji vám."
Malfoy za celou dobu, co byli v ředitelně nepromluvil a nehodlal začít ani teď, proto opět jenom kývnul a ředitel se na něj usmál.
„Samozřejmě mě zajímá, jak jste strávili tu dobu mimo, ale na to bude čas později. V tuto chvíli Harry ti vracím tohle.'' Přistoupil k Harrymu a podal mu jeho hůlku. „Zůstala na nádraží po tom co tě... po té politováni hodné události.''
„Díky pane, už jsem ani nedoufal,'' usmál se. „Dobře, co se dělo, když jsme se dostali z Manoru?''
Brumbál se nadechoval, chtěl odpovědět, ale ke slovu se nedostal. Vzal mu ho Snape.
„Když jste se dostali z Manoru, pane Pottere? Pokud vím, VY jste se nedostali z Manoru, protože VY jste nic neudělal proto, abyste se z něj dostali. Vás dostal z Manoru pan Malfoy. Riskoval svůj život a obětoval život svojí matky, aby vy jste mohl žít.'' Ano, slova můžou bolet, ale Harry byl už proti slovům svého profesora lektvarů imunní. Chtěl mu odpovědět, snažil se si v sobě správně poskládat myšlenky, ale nedostal příležitost.
„Bože Severusi, nebuď pořád takový hajzl,'' vystřelil Draco.
„Prosím?'' Zvedl Snape obočí a byl rozzuřený.
ČTEŠ
In Corde //DRARRY CZ// ✅ (Probíhá korekce)
Fiksi Penggemar!! Právě probíhá korekce !! Na konci 5. ročníku, po událostech na ministerstvu, se Harry Potter vydává zpět, ke svým příbuzným. Už se tam ale nedostane. Po chvíli, co se rozloučí se svými přáteli, je unesen. Pomoci se mu dostane od člověka, od kter...
