Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

5 | Zvěromagie

Volná hodina uběhla rychleji, než by si studenti přáli. Zdálo se jim, že volno bylo příliš krátké; Hermiona brblala, že si nemůže dostatečně dlouho číst z učebnice, Ron si stěžoval, že sotva usnul, už zase musel vstávat, a Harry s Ginny se v objetí domlouvali na termínu famfrpálových zkoušek. Než se nadáli, vcházeli už do učebny. Jestliže někdo zamýšlel, že by si sedl jinak, než jak jim určil profesor Snape (opět měli hodinu spojenou se Zmijozelem), profesorka McGonagallová jejich nadšení zchladila ihned, co se začali sunout k lavicím.

„Zaujměte místa, která jste dostali první hodinu. A bez řečí, pane Finnigane," pronesla zvučným hlasem, nedbajíc jejich kyselých výrazů. Zvlášť v Ronově tváři byla patrná silná nelibost. Harry, ač by raději seděl vedle Ginny, kráčel do první lavice za Malfoyem s jistou odevzdaností poté, co své přítelkyni stiskl ruku pro povzbuzení.

„Ještě než začneme s přeměňováním fretek na čajový servis," pokračovala profesorka, „bych vás ráda informovala o jedné novince. V letošním roce se po dohodě s ministerstvem kouzel otevře kurz zvěromagie."

Harry zvědavě koukl po Dracovi při zmínění fretek, vnitřní smích jej však přešel v momentě, kdy profesorka zmínila zvěromagii. Spodní ret otevřených úst mu klesl až někam k podlaze. Zdálo se mu to, nebo se mu splní jeho dávný, tajný sen? Když se dozvěděl o tom, že jeho otec a přátelé byli zvěromágové, skoro tomu nemohl uvěřit. Navíc to bylo tehdy tak vzdálené, že se mu ani nezdálo o splnění tohoto přání. A teď tu seděl, v lavici vedle Draca Malfoye, a oba dva na profesorku hleděli v úžasu.

„Promyslete si, kdo byste měl o účast v kurzu zájem, přihlásit se může každý, komu již bylo osmnáct –," polovinou třídy se vzneslo rozhořčené mumlání, „– a dokáže napsat vstupní test alespoň jako vynikající. První hodina bude příští týden, do té doby odevzdáte přihlášky ředitelům svých kolejí. A nyní začneme." Mávla hůlkou a zvedla tak do vzduchu klec s větším množství fretek, ze které si studenti každý jednu vytáhli.

„Sakra, musí být bílé?" zamumlal Draco s kyselým výrazem, nemaje daleko k tomu, aby zoufale zavyl. „Ani. Slovo. Pottere."

Harry se uchechtl, možná proto ta reakce od Draca. Rozhodl se ale, že ho nebude zbytečně trápit a doopravdy neřekl ani slovo. Zpočátku se přeměňování bál, nicméně nakonec musel souhlasit sám se sebou, že ta hodina byla o poznání lepší než lektvary i obrana, dokonce se bavil. Profesorka McGonagallová ukončila hodinu ještě s dvouminutovým předstihem a propustila tak divou zvěř na chodby.

Harry okamžitě zamířil za svou přítelkyní, samozřejmě po úsměvném ahoj Dracovým směrem. Vzal ji za ruku a společně zamířili do věže. „Tak jak sis užila hodinu?" nadhodil spokojeně. „Myslím, že to bylo celkem fajn. A moc se mi líbí ta věc se zvěromágy."

„To se ti nedivím," zabručela. „Ty máš možnost se přihlásit, já zas budu muset akorát sedět v rohu a trhnout si nohou." Věkový limit se jí zdál jako podpásovka. Dokázala by pochopit, kdyby byl limit sedmnáct let, neboť stát se zvěromágem nebylo nic jednoduchého, ale osmnáct let brala téměř jako osobní útok. „Je to nefér," postěžovala si s povzdechem. „Jaké zvíře si vybereš?" vyzvídala, když si mířili odložit učebnice, aby se s nimi nemuseli táhnout na večeři.

„Mrzí mě to," hlesl a pohladil ji bříškem palce po hřbetu ruky. „Já? No, asi jelena. Nejen že mi to zvíře jako patron zachránilo život, ale aspoň tě pak budu moct vozit," zasmál se vlastnímu vtípku, stejně tak Ginny. „A je to odkaz mého otce, přeci jen. Určitě by byl rád, když by věděl, že budu zvěromág jako on." Oddychl si při odkládání těžkých bichlí, konečně se jich pro dnešní den mohl vzdát. Docela se začínal těšit i na večeři, v břiše mu kručelo. „Kdybys mohla, jaké zvíře by sis zvolila ty?"