Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

6 | Duel

Euforie z večera Harrymu vydržela až do oběda. Byl spokojený, že s Ginny zašli zase o kousek dál, a ačkoliv nedošlo k ničemu významnému, měl především radost, že se jeho dívka usmívá jako sluníčko. Jediné, co mu dělalo vrásky, byl fakt, že zřejmě nepociťoval takový zápal, jaký by asi měl, a v jednu chvilku mu v hlavě dokonce bleskla představa, kterak se místo pod tričko Ginny snaží dobýt pod košili Dracovi, ale tu myšlenku s bušícím srdcem rychle zaplašil. Jeho společnice si naštěstí ničeho nevšimla a nakonec do společenské místnosti přišli (vyhýbajíce se Paní Norissové) až po večerce s tvářemi rudými.

Nepřestal se usmívat ani při cestě na obranu proti černé magii, přestože bylo dost pravděpodobné, že mu úsměv zmrzne na tváři ve chvíli, kdy spatří kamennou masku profesora Snapea. Spokojeně se rozloučil s Ginny a usadil se na své právoplatné místo vedle Draca, do něhož přátelsky šťouchl. „Čauky."

„Čauky?" zopakoval po něm nevěřícně Draco a nakrčil čelo. „Myslel jsem, že jsme se dohodli, že páteční čajové dýchánky absolvovat nebudeme," připomněl mu poněkud rozpačitě. Byl dost nejistý v tom, jak se k Harrymu chovat, navíc se ještě pořád cítil provinile kvůli narážce na Pettigrewa, ale zároveň zjišťoval, že pod tím jeho srdečným úsměvem taje. A děsil se toho. Aby zamaskoval své rozporuplné rozpoložení, sklonil se do tašky pro pergamen s domácím úkolem.

„Však jsem neřekl, že se se mnou máš sejít v Komnatě nejvyšší potřeby na rande. To až zítra." Přiblble se zasmál vlastnímu hloupému vtipu, přičemž vytáhl na stůl vše potřebné k hodině obrany. Doufal, že na nic nezapomněl, neboť by ho Snape ukřižoval. Ohlédl se na svého spolusedícího. „Máš ten náš úkol?"

„Promiň, ale pokud vím, zítra už něco máš a já nechci být druhá kolej," odpověděl, a když na něj Harry zíral jako zjara, dodal: „Máte přece zabrané hřiště na famfrpál." Koutky zvlnil v mírném úsměvu a položil pergamen na stůl. „Tady."

„Oh," vydechl Harry v reakci na úkol i Dracovu znalost. „Pravda, pravda. Nějak mi to vypadlo," zamumlal si pod imaginární vousy a prohrábl si vlasy. Neměl tu už Snape náhodou být? Harry si totiž stále užíval radostné chvíle ve svém euforickém stavu, dokonce se vybavoval s Dracem, a profesor zatím nikde... Zvláštní.

V té chvílí zaslechl typický vojenský krok a nervózně polkl. Snape za sebou prudce zavřel dveře, černý plášť za ním vlál jako ocas temné komety. Nezastavil se, dokud nestál u katedry, a aniž by se nějak zdržoval úvodními řečmi, mávl hůlkou a neverbálním zaklínadlem si přivolal eseje na stůl, kde se vyskládaly do úhledné hromádky. Poté vytáhl z kapsy malý balíček, poklepáním hůlky ho zvětšil a dalším švihem je poslal jejich majitelům.

„Nemohu říci, že bych byl překvapen mizernými výsledky, které mají vaše vstupní testy. Vaše neznalost základních poznatků je skutečně... do nebe volající. Jen pět z vás bylo schopno splnit požadovaných osmdesát procent." Pohledem sklouzl k Harrymu a ten se vpil do onyxové černi, aniž by nad tím přemýšlel.

Zdálo se mu, jako kdyby ten zlomek vteřiny, kdy hleděl Snapeovi do očí, trval celou minutu, ne-li déle. Přerývavě se nadechl a sám byl tím, kdo kontakt přerušil. Připadal si dost nepatřičně, skoro jako kdyby ochutnal něco zakázaného. A přál si to okusit znovu. Zvedl pohled, srdce mu však vynechalo pár úderů, neb Snape hleděl naprosto odlišným směrem a o něj znovu nezavadil. Zavrtěl hlavou a už po několikáté si prohrábl neposednou kštici. Musel se kompletně zbláznit.

„Při studiu nitrobrany se budu s největším nadšením setkávat –," řekl se sarkasmem ukapávajícím až na podlahu, „– s panem Malfoyem, Zabinim a Potterem." Harry zděšeně zasyčel a Draco se spokojeně vypjal na židli. „Jistě vás zajímá, kdo zaujme druhé místo z řad Nebelvíru." Pohledem tentokrát sklouzl k Hermioně, která byla nepřirozeně bledá, a v tváři jí hrálo překvapení, neboť její jméno neřekl mezi prvními. „Slečna Grangerová a slečna Weasleyová dostaly obě stejný počet bodů," prohlásil chladně. „Protože není z časových důvodů možné přijmout obě dvě – co chcete, Pottere?"