Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

10 | Výměnný obchod

Oba chlapci sebou sborově trhli a s tvářemi rudými opatrně zdvihli hlavy, zjišťujíce, že má Snape v očích prapodivný výraz. Dracovi připadal jako naštvaný, ale pro Merlina ho nenapadlo nic, co by ho mělo rozhněvat. Nezakázal jim přece mluvit, navíc celou dobu pracovali, tak v čem byl problém? Snape se naklonil, upřel na Harryho tvrdý pohled, ale ještě předtím zpražil Draca takovým způsobem, že se až otřásl. Jako kdyby ho šlehl bičem – mimovolně si i přejel rukou rameno, cítě ten palčivý imaginární dotek.

„Velmi vám doporučuji se v příslušném patře zdržovat co nejméně. To platí i pro vás, pane Malfoyi," promluvil Snape chladně a zatínal prsty do lavice, až mu zbělely klouby. „Je to jasné?" zeptal se tónem, jímž dal najevo, že nic jiného než souhlas nepřichází v úvahu. „Jinak by se totiž mohlo stát, že byste mohli mít měsíc školního trestu, ale každý zvlášť, aby vás přešly nápady na nepřístojné chování."

Harryho srdce bušilo tak rychle, jako kdyby právě uběhl maraton, a v uších mu hučelo. Relativně se uklidnil až v momentě, kdy periferním viděním spatřil Snapeův černý plášť, jak se vlní pryč, protože to znamenalo jeho odchod. Dovolil si vydechnout o několik vteřin později a teprve tehdy si uvědomil, že celou dobu zadržoval dech. Ruce vyhledaly hmoždíř s tloučkem zcela automaticky a v úlevném pohybu se daly znovu do práce. Atmosféra v místnosti zhoustla natolik, že by se dala krájet, a částečně se rozplynula, když se střetl s Dracovým stejně zděšeným pohledem.

„Co to mělo být?" zasyčel Draco spíš k sobě, než že by se přímo ptal Harryho. „On snad na tebe žárlí, nebo co," odfrkl a vzápětí se oba rozesmáli té naprosté absurditě, ačkoliv ten smích oba dusili v rukávech hábitů. „No, dobře, to asi ne, ale stejně nevím, v čem má takový problém." Zakroutil hlavou, postupně se uklidnil a dal se znovu do získávání šťávy. „Asi si pro to rande budeme muset najít nějakou nepoužívanou učebnu," prohlásil zamyšleně, „když do Komnaty nesmíme. Ale ono je to stejně bezpředmětné, protože tvoje holka by to asi taky nedovolila." Teatrálně rozhodil ruce a pohlédl na strop. „Taková smůla!"

Harry se rozesmál na celé kolo a tím se to dusno ze Snapea uvolnilo úplně. „Skoro to zní, jako kdybys žárlil i ty. Ale neboj, mé srdce bude vždy patřit tomu nejdůležitějšímu – famfrpálu." Řekl to úmyslně takovým tónem, aby Draco pochytil, že se jedná o vtip. Museli se však ztlumit, protože se Harry bál, aby na ně Snape znovu nevletěl. Pracoval přesně dle Dracových pokynů, skutečně si dával záležet, a v hlavě mu u toho šrotovalo. Bylo absurdní, aby Snape cítil nějaké emoce jako žárlivost. A vůbec, neměl důvod žárlit. Nebo snad ano? Harrymu se ihned vybavilo to množství pohledů, jimiž jej profesor častoval v poslední době, a úsměv mu zmrzl na rtech. Byl to nesmysl, jenže co kdyby?

„No jistě," odfrkl sarkasticky. „Mé srdce krvácí a duše se mi trhá na cáry." Zavřel lahvičku plnou šťávy, sáhl pro paví očka a druhý hmoždíř, v němž je zkušenými pohyby drtil, zatímco Harry pomalu dokončoval práci na pařátcích. Zcela zjevně mu příprava ingrediencí šla od ruky lépe než Harrymu, proto skončili své úkoly de facto ve stejný čas.

Draco znechuceně nakrčil nos. „Čím začneme? Červi nebo pijavice?" dal mu na výběr a rozhlížel se po nástrojích. „Doufám, že je tu někde pinzeta. Prosím, ať je tu někde pinzeta," mumlal, jak přesouval nože, nůžky, tloučky, misky, tyčinky a nádobu s potravou pro červy. „Já na ně nechci sahat," zaúpěl. Na chvilku se zamyslel a upřel na druhého chlapce psí oči. „Pottere, zajdi za ním, aby nám je dal..."

Ani Harrymu se do té špinavé a nechutné části jejich školního trestu nechtělo, zvlášť když to doposud šlo relativně hladce. Ovšem z Dracových posledních slov mu přeběhl mráz po zádech a nejraději by se mezi ty červy vrhl sám. S vyděšeným pohledem se na něj zahleděl. „Ty mě prostě chceš obětovat vyššímu zlu, že jo?" hlesl, možná dokonce o stupeň zbledl. Znovu se nad tím zamyslel a nakonec beztak došel ke stejnému rozhodnutí jako jeho blonďatý společník. Na ty pijavice ani červy prostě rukou nesáhne. Ač se mu z toho svíraly vnitřnosti, usoudil, že vážně bude muset zajít za profesorem. „Nesnáším tě, Draco," mumlal si pod imaginární vousy, když mířil s pěstmi zaťatými ke kabinetu.