Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

8 | Ďasovec

Ani procítěný polibek, který mu věnovala Ginny těsně před tím, než zahnul za roh chodby a vyrazil zaklepat na dveře Snapeova kabinetu, mu myšlenky příliš nevylepšil. Nějak se nedokázal přimět k tomu, aby mu nelétaly k obávanému profesoru a nemohl se ani zbavit pohledu na Draca při večeři. Měl dojem, že už musí naprosto bláznit. Když však po suchém vyzvání otevřel dveře a vešel do místnosti sousedící s učebnou obrany proti černé magii, uvědomil si ještě jednu věc – bude to od války poprvé, co se s bývalým Smrtijedem ocitne o samotě v jedné místnosti. U žaludku přitom cítil prapodivné šimrání, které se však změnilo v mrazivou pěst, jakmile se setkal s onyxovýma očima.

„Odebírám Nebelvíru pět bodů za váš pozdní příchod, pane Pottere," prohlásil profesor tiše a v očích se mu pobaveně zablesklo.

Harry se nezmohl na nic jiného než povzdychnutí. Nemělo pro něj cenu se nyní bránit, byl už po celém dni utahaný a čekala ho další práce. „Dobrý večer, pane," pozdravil jej slušně, aby svou kolej nepřipravil o další body. Navíc si za první týden nasbíral trestů víc, než mu bylo milé, takže nechtěl další. Zaklapl za sebou dveře a s rukama pevně stisknutýma – neb netušil, co s nimi – přišel o kus blíže k černovlasému muži, který kvůli němu vstal ze svého místa.

„Toto akvárium ďasovce je potřeba vyčistit." Snape ukázal na velkou čtvercovou skleněnou nádobu, v němž přes bahnitou vodu nebylo kouzelnou bytost ani vidět. „Pan Filch má alergii na jeho kousnutí, proto byl velice šťastný, když se dozvěděl, že mu s tím milerád pomůžete." Ignoroval Harryho stisknuté zuby, které dozajista vyvracely jeho poznámku. „Předpokládám, že jste s ďasovcem od Lupina dostatečně seznámený a máte alespoň nějaké povědomí o tom, jak se o něj postarat, aniž byste mu polámal prsty," řekl s úšklebkem a pomalu se otočil, aby se vrátil za svůj stůl k hromádce pergamenů. „Nemusím jistě připomínat, abyste hůlku nechal uklizenou. Vše potřebné máte pod oknem."

„Jistě," hlesl Harry a dle jeho pokynů se vydal k akváriu. Popravdě? Vůbec se na to netěšil. Ďasovci nebyli zrovna jeho oblíbené potvůrky, přestože teoreticky věděl, jak s nimi zacházet. S povzdychem uchopil kyblík, do něhož potřeboval nabrat vodu, aby hladina klesla a on mohl v rámci mezí pohodlně vyčistit celé akvárium, aniž by ďasovec přišel o drahocennou tekutinu. Jako kdyby mu však Merlin přál neštěstí, když kyblík vytahoval, škrtl s ním o vršek hrany a převrhl ho na sebe. Skončil prakticky celý mokrý a co hůře, voda se vylila na podlahu.

„Zatraceně!" zaklel, ani si nedával pozor na jazyk. Docela se bude divit, pokud mu za to Snape nedá další trest.

„To se mi zdá, že ano?" zaúpěl Snape a na malý okamžik si vložil hlavu do dlaní. Harryho ta reakce překvapila tak, že málem upadl na kluzké podlaze. V další vteřině už měl profesor opět nasazenou strohou masku s náznakem opovržení. „Vážně jste právě vy zbavil svět Pána zla?" zeptal se, ale jako by tím říkal: „Vážně jsem se málem nechal zabít kvůli takovému nemehlu?"

Harry sklopil pohled k botám, ve kterých mu čvachtalo a ani se nenamáhal s odpovědí. Co by mu taky řekl? Cítil se neskutečně trapně. Na chvilku zauvažoval, že by ho požádal o dovolení použít sušící kouzlo alespoň na sebe – nepředpokládal, že by to dovolil s podlahou –, ale když zvedl hlavu a jejich pohledy se setkaly, zamítl to.

„Omlouvám se," zamumlal a sundal si školní hábit i svetr, jež byly nejvíce mokré, zůstávaje jen v košili a kalhotách. Odložil oblečení na nejbližší lavici a s povzdechem se jal pokračovat.

„Než odejdete, bude ta podlaha suchá," upozornil ho Snape a Harry cítil, jak ho propaluje pohledem. „A buďte tak laskavý, zkuste se při tom nezabít."