Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

3 | Obrana proti černé magii

Studenti opouštěli Velkou síň ve skupinkách a školními prostory se neslo jejich vzrušené šeptání, povídání, případně radostné výkřiky. Mezi nebelvírskou skupinkou se vyskytli i Harry s Ginny, držící se spokojeně z ruce. Nedalo se říct, že by mu Ginny zcela odpustila, ale dnes byla již příliš unavená na to, aby se s ním hádala, a Harry to akceptoval. Ani on si nepřál vyvolat další zbytečnou hádku.

Bylo to vše jako krásný sen. Nejvíce ho děsila představa první hodiny obrany proti černé magii s profesorem Snapem, doufal ale, že vše bude poklidné a oni se přiučí novým kouzlům. V aktuální situaci viděl vše růžově a ani by ho nepřekvapilo, kdyby zpoza rohu vyskákali oranžoví poníci tančící na duze. Držel svou dívku za ruku a věnoval jí polibek na tvář, když vtom se mu do zorného pole připletla blonďatá kštice jednoho mladého, bývalého Smrtijeda.

„Ginny, mohla bys na mě chvilku počkat, prosím?" požádal ji a na pár vteřin pevně stiskl její dlaň, v očích zřetelnou prosbu.

Pokrčila rameny a věnovala mu unavený úsměv. „Počkám na tebe ve společenské místnosti." Hravě vystrčila ukazováček a zamávala mu s ním před obličejem. „Ale ne, že mě necháš čekat moc dlouho," dodala s šibalským mrknutím a připojila se k Padmě Patilové, s níž zamířila na pohyblivé schodiště.

„První ročníky Zmijozelu, za mnou, prosím," ozval se z blízka hlas Draca Malfoye. Harry zaznamenal, že postrádá tu typickou afektovanost, která mu léta pila krev.

Zrychlil krok, aby se k primusovi dostal dříve, než se svými dětmi odejde. Zvedl ruku a zamával mu, čímž úspěšně alespoň koutkem oka zachytil jeho pozornost. Stanul od něj na vzdálenost zhruba dvou metrů, když si dovolil promluvit: „Ahoj, Draco."

Blondýn sebou při tomto oslovení trhl, ale Harrymu připadalo, jako kdyby se na vteřinku pousmál, než obrátil svou pozornost k mladým kouzelníkům. „Promiň, teď nemůžu," zahučel jeho směrem a dodal k tomu nějaké to ahoj, ale nedokázal se na Harryho podívat. Cítil by se akorát mizerněji než doposud.

„V pohodě," odtušil a s příjemným pocitem rychle zaběhl do nebelvírské společenské místnosti, kde na něj čekala Ginny, usazená v pohodlném křesle před krbem. Bylo krásné se ocitnout znovu na místě, které pro něj v mnohém znamenalo domov. Červená a zlatá, dominující kulaté místnosti plné pohodlných křesel, jej příjemně zahřála na duši a úsměv se mu rozšířil, když se k němu Ginny připojila. Byl spokojený, že ho Draco neposlal ke všem čertům – i když na něj neměl čas – a nečinilo mu žádnou potíž to dát najevo.

Lehce svou dívku pohladil konečky prstů po tváři, než se k ní sklonil, zaklesávaje jí ruce kolem pasu. Zavrněl, když ho objala kolem krku a více než ochotně opětovala polibek, jenž se z počátečního něžného otírání rtů stal vášnivou bitvou jazyků. Srdce mu naráželo do hrudi v ohnivém staccatu a jen neochotně se odpojil, aby mohl nabrat dech a pohlédnout do jejího zrůžovělého obličeje. Zdála se mu nádherná, v očích se jí odrážely plameny hořícího krbu a pihy na drobném nosíku zaváněly roztomilostí. Na chvilku si opřel čelo o její hlavu.

„Ještě se na mě zlobíš?" zeptal se rozechvěle a přitáhl si ji blíž. Doufal, že ne, nechtěl, aby šli opět oba spát rozmrzelí.

„Asi ne," ujistila ho, šťastná, že se může v jeho objetí rozpustit. Naštěstí už v místnosti nikdo nebyl a nepřihlížel k jejich rozmluvě. Zívla mu do ramene. „Ale už mám dneska dost."

„To jsme dva," zasmál se a vzal ji za ruku, aby spolu došli ke dveřím vedoucím ke schodům do jejich ložnic. „Dobrou noc, lásko." Věnoval jí poslední polibek, než se oba rozešli do svých postelí a usnul dříve, než se jeho hlava pořádně dotkla polštáře.