Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

7 | Protiva v akci

„Evanesco," pronesl téměř smutně Křiklan, když se nahnul k Harryho kotlíku, mizící kouzlo.

Den už nemohl začít hůř. Kotlík, jehož obsah měl mít kapalnou formu nahnědlé barvy, na svém dně skýtal jakousi slizovitou polosraženou hmotu zářivě zelené barvy, která se navíc prapodivně hýbala do rytmu, jako kdyby snad škytala. Harry netušil, kde chyboval, horečně listoval svými poznámkami a hledal, co udělal špatně, ale nemohl najít nic, co by nedodržel, kromě jedné pijavice navíc při první hodině.

Sklesle se vydal do příručního skladu zásob, aby začal znovu (nezapomněl Křiklanovi převelice děkovat za možnost druhé přípravy). Pokaždé, když do skladu zavítal, měl neodbytný pocit, že mu za zády dýchá Snape a propaluje ho svýma černýma očima. I tentokrát se rozhlédl, aby se ujistil, že na něj nezírá zpoza regálu s lahvemi plných roztodivných tekutin, krabiček s netopýřími pařátky, švábími očky, sušenými pulci, strouhanými kořeny mandragory a podobnými přísadami, a oddechl si, když ho za sebou nenašel. Vytáhl si z jedné police pětkrát překontrolovaný počet pijavic nakládaných v láku a vracel se ke stolu, kde mu už bublala voda v kotlíku. Aniž by nad tím nějak dumal, automaticky se mu myšlenky stočily k profesoru lektvarů.

Byl na sebe neuvěřitelně naštvaný. Ne že by mu nějak záleželo na tom, co si o něm myslí Křiklan, ale byl sám sebou zhnusený. Zklamal sám sebe a uvědomoval si, že to bude chtít víc než jen snahu, aby se dostal ke zkouškám OVCE a ještě k tomu je udělal. Musel požádat Hermionu o pomoc, protože si čím dál víc zoufale uvědomoval, že to bez doučování nezvládne. Sice byl odhodlán tímto předmětem projít, aby mohl pokračovat v dráze stát se bystrozorem, ale zatím se ani k žádné učebnici nedostal a to už byl čtvrtek. Navíc měl dnes školní trest se Snapem místo slíbeného náboru hráčů do famfrpálového družstva, musel také napsat úkoly a ideálně se vidět s Ginny. Jak to měl všechno stihnout?

Na obranu zamířil s velice otráveným výrazem. Ginny se omlouval předem, že bude nejspíš nevrlý, protože jí hned vzápětí vyklopil, co se událo na lektvarech. Navíc ho v hlavě strašila vyhlídka na hodinu a trest s profesorem Snapem, který ho jistě potopí při jakékoliv příležitosti. A ještě k tomu se dnes měli dozvědět, jak to bude s nitrobranou. Zdálo se to jako naprosto úžasný den.

Pokračovali v procvičování obranných kouzel, protože při minulé hodině se ukázalo, že skutečně silné protego dokáže neverbálně vyčarovat jen slabá třetina žáků. Kupodivu byl mezi nimi i Neville, což Snape přešel znechuceným výrazem. Harry byl duchem nepřítomný a Dracovy kletby odrážel ze setrvačnosti, až se sám divil, že mu obranu prolomil jen dvakrát, zato když se potom měli prostřídat, nedokázal se přes jeho štít dostat vůbec.

Draco z toho byl překvapený snad ještě více než Harry sám a pozoroval ho se zadumaným výrazem, jak se snažil přijít na to, co se mu honilo hlavou. Neušlo mu, jak pokazil lektvar, ale nepředpokládal, že by byl roztěkaný kvůli tomu. Byl zvědavý, proto když se po cvičných soubojích vrátili do lavic a psali si poznámky, rozhlédl se. Spatřil Snapea, kterak něco vysvětluje jedné dívce ze Zmijozelu na druhém konci učebny, a odhodlal se do zamlklého spolužáka drcnout loktem.

„Co tě žere, Pottere?" zeptal se, aniž by se mu pořádně pohnula ústa, oči sklopené na pergamen před sebou.

Harrymu mezi rty unikl tichý povzdych. Pro jistotu se sám ujistil, že je profesor v dostatečné vzdálenosti od nich, aby jejich malá konverzace byla relativně bezpečná. „Vůbec mi nejdou lektvary. Ale jakože vůbec," přiznal se mu polohlasně. Neměl sice v plánu mu prozradit všechno, ale z neznámého důvodu měl chuť se svěřit někomu nezasvěcenému, kdo by mu mohl nějak dobře poradit. „Asi budu muset přemluvit Hermionu nebo někoho, aby mi pomohl. Jenže ještě do toho ta nitrobrana, famfrpál, trest u Snapea... No, je toho moc."