Angličtinář z Univerzity ✓

10. Molly, vrať se mi holka

Dneska jsem pustil lidi ze své poslední večerní přednášky dřív a doma se naložil do horký vany. Mám toho za poslední týden fakt dost. Nějak to na mě všechno padá. Zavřu oči a vidím Molly. Ty její krásné rozzářené oči plné života. Kéž bych to zase mohl vidět. Místo ní vidím Lily. Jak se tohle jenom může stát? Že bůh stvoří dvě naprosto stejné osoby?

V noci se stále budím, protože se mi zdá, že ke mně mluví můj táta a smějeme se vtipům nad pivem na gauči. Že mě učí, jak mluvit se studenty na vysoký, jak si nepouštět k tělu žádné přiblbé prvačky.

Teď přišla ta chvíle, kdy v tom začínám dost lítat a mám pocit, že bych měl s učitelováním přestat. Zvládal jsem to. Vážně jsem to měl všechno pečlivě pod kontrolou, než se objevila v mém životě Lily Wakefieldová. Po pár střetnutí s jejíma očima jsem si musel konečně připustit, že je celá Molly. Že je kruci NAPROSTO CELÁ MOLLY.

Mezi přednáškama civím na její fotky z dovolený, které tam přidává ten její kluk Phill. Jasně, že jsem věděl, že byla v Dubaji. Kdykoli na mě Lily promluví, je to jako bych se vrátil do doby, kdy Molly ještě žila. Když mi před pár dny zavolala, bylo to, jako by mě slyšela. Jenže pak mi řekla, že to jen nerada vymáčkla, když mi chtěla odepsat na zprávu. Cítil jsem, jak mi ztuhly svaly ve tváři. Použila přesně ten způsob, jakým se z věcí vykrucovala Molly.

Ten její hlas, její oči, vlasy, postava, zamyšlený výraz ve tváři, když si myslí, že ji nikdo nevidí. Ale já ji vidím. Jenom s ni nedokážu normálně mluvit, protože mi to neustále vrací vzpomínky.

,,Pane Ryane, tady máte soupis věcí, co byste měl za tento semestr vykonat se svými studenty." vrazí mi má nadřízená se stejně nadřízeným výrazem do rukou stoh papírů

,,Jasně, mockrát díky." přinutím se k pokornýmu úsměvu a rychle se snažím zorientovat v těch šílenejch osnovách

,,Dobré ráno." pozdraví mě Molly. Totiž - vlastně Lily.

,,Dobré." věnuju ji krátký úsměv a pak se jdu vzpamatovat do výtahu

,,Chtěla bych vám poděkovat." ocitne se ve vteřině vedle mě a tak si sundám dlaň z obličeje a předstírám, že jsem s ní úplně v pohodě ,,Bez Vás bych ani nevěděla, že už týden s Phillem tvoříme pár."

,,To je přece vaše věc." ušklíbnu se a zmáčku první patro ,,Kam to bude tentokrát?" čekám na verdikt

,,Vážně díky. Já ani nevěděla, že Phill fotí nějaké fotky."

,,Bude nakonec přestupovat na stejný obor?"

,,Nejspíš ne." zklopí zrak ke svým botám

,,Rozmluvila jste mu to? Dobře jste udělala." uchechtnu se nezdvořile

,,Jo, je to dost na nic obor."

,,Je přímo na hovno. Přemýšlím, že tady skončím." slyším se, jak ji říkám své plány

,,Proč?"

,,Už to není jako dřív." mrknu do těch jejích naslouchavých očí a pak spolu vystoupíme v prvním patře

,,Máte nějaké starosti?" spočine na mě dlouhým pohledem a já nervozně stisknu stoh listů ve svých dlaních

,,Mějte se slečno Wakefieldová." zhluboka se nadechnu, abych ji neřekl co si o tom všem myslím a rychle zapuju do auly, kde už na mě čekají další studenti. Tohle bylo divný! Tohle bylo děsně divný, Alexi!