Angličtinář z Univerzity ✓

15.Alexi, oh Alexi

Uběhly asi dva týdny od návratu z Montrealu a já se konečně přestal budit z nočních můr. Smích Molly už se neočekávaně nerozeznívá mojí ložnicí a už ani neslyším naše živé rozhovory v létě nad pivem s mým otcem. Dokonce ani nemám pocit, že sedí vedle mě na posteli a vypráví mi o tom, co dělal, když byl ještě kluk. Všechny zlé vzpomínky na jejich autonehodu pominuly a já zase můžu v klidu spát. Dokonce ani ve škole už nemám pocit, že by si o mně lidé za zády šuškali. Bergerová se na mě na chodbě vřele usmívá a stali se z nás docela přátelé. Všechno to nějak samo přešlo a jsem za to fakt rád. Vůbec jsem to nebyl já.

Dokonce i Phill mě začal raději ignorovat. Po našem "poklábosení si před školou" už není v jeho obličeji ani stopy. Splasknul a chytil zase normální barvu. Jediné, za co jsem děkoval bohu bylo, že má Phill asi dost silný zuby, protože jsem byl přesvědčenej, že jsem mu při tý ráně do obličeje jeden musel určitě vyrazit - ale ono ne.

V devět večer se domem rozezní zvonek

,,Kdo to může být takhle večer?" vzhlédne ke mně máma překvapeně od psacího stolu

,,Nemám ponětí." vezmu za kliku a spočinu ve tváři Lily Wakefieldové ,,Lily.." vydechnu překvapeně ,,Co potřebuješ?"

,,Ahoj, můžu jít dál?" nakoukne mi přes rameno a za vteřinu už si zouvá boty v chodbě

,,Ehm, já.." udělám ji prostor, když se dostává z kabátu a věší ho vedle na věšák

,,Zdravím." zazubí se na moji matku, jako by to byly nejlepší kámošky ,,Potřebuju s tebou mluvit." věnuje mi významný hluboký pohled

,,Je to hodně důležitý?" poškrábu se ve vlasech a pak po očku zaregistruju mámin nechápavý pohled, kterým si Lily několikrát přeměřila od hlavy k patě, jako by stála pod ultrazvukem

,,Kdo je ta dívka, Alexi?" zeptá se nejistě má matka s pohledem na Lilyinu krátkou sukni a nakrčeným nosem na znak, že se ji ta holka moc nezdá

,,Jsem Alexova studentka." odpoví okamžitě a pak od mé mámy dostane mírné pokývnutí hlavou, při kterém se snaží zastřít, že vůbec ničemu nerozumí

,,Tak půjdeme asi nahoru.." navrhnu a nasměruju Lily do schodů

,,To je rychlost." uchechtne se Lily pobaveně a postupuje nahoru

,,Tak co tak hoří, že mi to nemůžeš sdělit zítra ve škole?"

,,No, jelikož je zítra sobota, tak ti to musím říct dneska." povytáhne obočí ,,Budu se stěhovat do Londýna."

,,Cože? A co vysoká?" je mé první

,,Asi si dám na chvíli pauzu. Víš, tátovi nabídli v Londýně dobrou práci a dva domy by neutáhl. Musíme letět s ním. Aspoň si odpočinu od studování." její rty předstírají něco jako úsměv

,,A víš jistě, že chceš odletět?"

,,Nikdy nic nevíš jistě, Alexi. Život ti to tak prostě udělá sám." její slova zní jako balzám

,,Jo, to máš pravdu." protáhnu si bolavý krk ,,Pojď se posadit." vezmu ji za ruku

Lily si ostýchavě udělá pohodlí na mé posteli a v rychlosti se rozhlíží po mém pokoji. Já sedím proti ni na židli a mlčky na ni zírám. Sedí přesně tak, jako sedávala v mé posteli Molly. Čím víc se ponořuju do jejích velkých očí, tím více zesiluje hučení v mé hlavě. Pevně sevřu víčka a zakroutím hlavou, abych zahnal tu myšlenku na její tělo. Znovu projede bolest mým krkem