Angličtinář z Univerzity ✓

18. Přijdu si pro tebe

Druhý den ve škole

,,Nevadí ti, že tu s tebou mluvím?" všimnu si pár lidí, jak si o nás šeptají

,,Proč by mi to mělo vadit?" uchechtne se a ucucne ze svého kafe ,,Jsem moc rád, že ses ukázala."

,,Jo, musím si ještě zajít na jedno vyšetření ke svému dokotorovi."

,,Na jaké vyšetření?" dívá se na mě pohledem přes plastový kelímek, ze kterého opatrně usrkává

Neodpovím. Jen mu mírným pokývnutím hlavy naznačím a jemu to rázem dojde.

,,Za hodinu a půl končím, půjdu tam s tebou, jestli chceš.." pohlédne na hodinky, aby se ještě ujistil

,,Vážně?" vydechnu nevěřícně

,,Počkej tu na mě. Zatím si dej třeba oběd, přijdu si pro tebe."

,,Dobře. Zatím.." sleduju ještě dlouho jeho kroky. Jeho krásnou vysokou figuru. Kéž by bylo moje dítě po něm.

Neodolám a po půl hodině se pomalu vkradu na jeho přednášku i přes to, že tam nemám co dělat. Neslyšně a nepozorovaně se posadím úplně do zadu do prázdné lavice, zavřu oči, pomalu sjedu dlaní po svém břiše a užívám si každé jeho vyřčené slovo. Tolik mě to uklidňuje. Přála bych mé mámě, aby mohla taky někdy slyšet jeho dokonalý přízvuk. Zase na něj mám takovou chuť.

,,Co tu děláš?" všimne si mě, když po přednášce prochází kolem

,,Zjišťuju o co přicházím." usměju se do jeho energických očí

,,Jdi ty.." zašeptá a vezme za mě těžkou tašku ,,Vyrazíme?"

,,Jo, jasně.." vydechnu a nasedneme k němu do auta

,,Budu moct jít dovnitř s tebou?"

,,Jasně že jo, spíš jsem myslela, že budeš chtít počkat na chodbě.." na to ale už Alex nic neřekne a jen spokojeně poklepe prsty na volant ,,Moje oblíbená." zatlačí se v sedadle a dá rádio víc nahlas ,,Byla oblíbená i Molly..."

,,Aha.." pomalu přikývnu a raději sleduju ubíhající krajinu za oknem

V ordinaci se přivítáme s mým doktorem a on se automaticky zeptá, co mě trápí.

,,Údajně bych měla být těhotná."

,,Ale jděte Lily." zasměje se, ale potom zvážní, když se pomalu přikrade Alex a potřese si s ním dlaní. Doktor vstane nemotorně ze židle a pak na mě nejistě znovu pohlédne.

,,Jste Alex Ryan? Ten profesor z Univerzity, o kterém pořád básní moje dcera?"

,,Ehm, to určitě nebudu já." zasměje se a pak se na mě pobaveně ušklíbne s nevyřčeným dotazem - co to je za člověka?

,,Nebuďte tak skromnej. Vím jistě, že jste to vy. Pořád nám cpe vaše fotky a poznatky."

,,Páni." vydechne Ryan a vypadá, jako by to pouštěl druhým uchem ven ,,Řeknete nám, v kolikátém je Lily týdnu?" povytáhne zvědavě obočí a spokojeně se posadí na stoličku vedle jeho stolu

,,Je to šílený. Ještě si vzpomínám, jak ji sem nedávno dovedla její maminka jako maličkatou holčičku. Neskutečný, jak si jsou s její maminkou podobné." prohlídne si mě pobaveně doktor a já Alexovi v obličeji uvidím, že tohle je přesně to, co chtěl slyšet od mého gynekologa.

,,Tak se na to podíváme. Lehnetě si." pokyne dlaní ke známému lehátku a já se poslušně položím. Celou dobu, co mi doktor jezdí ultrazvukem po břiše na sobě cítím Alexův pohled. Vůbec není nervózní. Já strašně moc.

,,Dobře, zbytek vyřeším už jen s maminkou." oznámí slušně Ryanovi a on poslušně odejde ven

,,Říkala jste, že byste měla být v sedmém týdnu?" zeptá se mě opatrně

,,Ano." přitakám znepokojeně

,,Vypadá to, že je Váš plod o něco starší. Vypadá to víc jak na sedm. Spíše devět, bylo by to možné?"

,,Jo, i to je možné." vyčaruju na tváři ten nejfalešnější úsměv, jaký jsem kdy dokázala vyčarovat v jediné vteřině. Musel vypadat ale velice přesvědčivě, protože se na mě doktor spokojeně zaculí.

,,Tím líp pro vás. Zbývá Vám do porodu kratší doba." pokrčí vesele rameny

,,Jupí.." zopakuji jeho gesto

Když se loučíme, řekne mi doktor ještě vesele ,,A držte se ho. Líbí se mi." ukáže prstem přes dveře na Alexe, který doufám ještě neutekl

,,Tak co? Byla jsi tam nějak dlouho, není něco v pořádku?"

,,Vůbec, všechno je v pohodě, říkal. Jen mě potřeboval ještě pro kontrolu prohlídnout." sevřu rty do tenké čárky, čímž mu naznačím, že mi není moc přijemný mu říkat další podrobnosti ,,Co to mělo být s tím "Jste vy ten Alex Ryan? Moje dcera je do Vás totálně udělaná.." napodobím tón jeho hlasu

,,Takhle to neřekl." zazubí se Alex a fascinovaně sleduje můj výraz, se kterým to předvádím

,,Nechtěla bys dneska přespat u mě?" pátrá v mé tváři

,,Pojď ke mně..." zašeptají moje rty a já a moje dítě si ho přitáhneme blíž k sobě. Je jenom náš a už nám ho nikdo nevezme. Začnu se s ním líbat. Nejdříve dost pomalu a opatrně, jako bych ho na svých rtech cítila poprvé. Pak ale začne víc naléhat a pohrávat si s mými rty mnohem rychleji. Prsty mi položí na krk a druhou rukou mě příjemně hladí ve vlasech. Zopakuji po něm to samé a pak se naše polibky začnou o dost zrychlovat. Skoro cítím, že mě chce stejně jako já jeho. Naše horká čela, pod kterými se honí tolik pocitů, naše pulsující těla..

,,Lily..." zašeptají jeho rty provokativně

,,Mmmhh?" zasténám a cítím, jak mi hoří tváře

,,Miluju tě..."