One year apart

- 2 -

Ava - Famy

-

"Hlavně klid. Je to pouze nabídka." Žaludek se mi třikrát přetočil, a pokud by to bylo možné, tak by se mi otočily i oční bulvy.

"Ehm, ehm." Sucho v krku. Opět jsem se napila s plánem to teď nevyprsknout na sebe, nebo na své okolí. Snažila jsem se přijít na něco přijatelného, co by zaplnilo to hrobové ticho.

"Hlavně klid broučku. Nechceme na tebe tlačit, ale jelikož ti začíná škola už za tři týdny a vybraní studenti musí odletět týden před zahájením školního roku, tak by ses měla co nejrychleji rozhodnout." Tak moc jsem se snažila, aby mi mozek začal jakkoliv pracovat, protože mi to absolutně nemyslelo. Stále jsem byla ve velkém šoku. Táta položil svou ruku na tu mou a to mě přimělo zvednout pohled k jeho očím.

"Je to jen na jeden rok. Nech si to projít hlavou. Žila bys u jedné milé rodiny, která u sebe nechává bydlet studenty, kteří jedou na výměnný pobyt. Školné bys měla zaplacené. Vše bys měla zařízené a za rok by ses vrátila na maturitní ročník. Je to jedinečná příležitost."

"Já si to promyslím. Slibuji."

Oba s úsměvem přikývli a všichni jsme se dali do jídla. Následující konverzace jsem se neúčastnila a pouze jsem proplouvala svými myšlenkami. V jedné vteřině jsem si říkala, že taková příležitost se mi nenaskytne vždy, ale nevím jestli jsem schopná odletět. Jiní lidé, jiné prostředí.

"Zlato?"

"Eh, promiň. Říkala jsi něco?"

"Jestli jsi už dojedla."

"Jo aha, jo dojedla. Děkuji." Usmála se na mě a pohladila mě po hlavě. Billy si mezitím sundal všechno oblečení a šel ven k našemu bazénu. Šťastně skočil do vody a já se jen usmála, jak moc bezstarostné dítě je.

"Broučku, já vím, že to je těžké rozhodnutí. Vím, že se těžce rozloučíš s přáteli, ale podívej se na to z téhle strany. Jednou budeš vděčná za tu příležitost. Ne každému přijde taková nabídka ve své podstatě na zlatém podnosu. Byl bych rád, kdybys jela a ne z důvodu, protože chceme my, ale protože za tyhle zkušenosti budeš jednou v životě vděčná." Usmála jsem se na tátu. Ačkoliv jsem nebyla vůbec rozhodnutá, tak mě těšilo, že to rozhodnutí přenechává na mě.

"Lin! Pojď si se mnou zaplavat." Ohlédla jsem se venkovními dveřmi na Billyho, který máchal doslova všemi končetinami ve vodě. Pohledem jsem se vrátila k tátovi a ten se jen zasmál.

"Jen běž." Rychle jsem vyběhla ven a při běhu jsem si sundala oblečení. Pak jsem už skočila jen šipku do vody. Vynořila jsem se na hladinu a v momentě po mně hned začal Billy cákat vodu.

"Ty jeden nezbedo!" Chytla jsem ho a hodila s ním do vody. Hned se vynořil a začal se hrozně smát. Na to, že mu jsou čtyři, tak má více energie než já. Které dítě ne, že.

"Pojď. Zatrénujeme tvoje plavání." Vzdálila jsem se a ruce jsem dala před sebe na náznak, aby plaval ke mně. Začal ke mně plavat a já se více vzdalovala, aby doplaval dál a když jsem viděla, že už nemůže, tak jsem ho chytila za ruce a přitáhla ho k sobě. Hned se mě chytil, jako klíště.

"Zvládl jsi to! Jsi šikula." Dala jsem mu pusu a točila se s ním ve vodě. Pak jsem ho učila skákat šipky. První pokus dopadl tak, že skočil na břicho. Bolelo mě to za něj, ale usmíval se, tak jsem usoudila, že ho to tolik nebolelo.

"Hele prďolo, musíme už vylézt."

"Ale já nechci."

"Pojď. Budeme se spolu dívat na Shreka."

"Tak jo." Tak prosím, co zabírá na mého brášku. Shrek. Táta šel umýt Billyho a já si dala moji druhou dnešní sprchu. Po sprše jsem ulehla do postele a v okamžiku mi zazvonil mobil. Na obrazovce se rozzářila usměvavá fotka Aishi.

"Ahoj ty nádhero." S telefonem u ucha jsem se přetočila na záda a hned se mi zvedla nálada. Taky, když mi volá Aisha, tak se tomu člověk nediví.

"No ahoj. Jak se máš?"

"Mám se skvěle. Včera jsem byla se Simonem."

"No holka, to zní skvěle. Hádám, že pak večer jsi ho přivítala úžasným způsobem."

"No, dalo by se to tak říct." Obě jsme se na to zasmály. Jak já miluji tyhle hovory s Aishou.

"A povídej ještě něco." V momentě jsem si vzpomněla na nabídku do Orlanda.

"Nebudu chodit asi kolem horké kaše. Přišla mi nabídka. Výměnný pobyt do Orlanda na Floridě."

"Vážně? To je úžasný Lin!"

"Ještě jsem nesouhlasila a možná ani nebudu. Nevím, jak s tím naložit."

"Já být tebou, tak to beru levou zadní. Je to jen na chvilku, nebo na jak dlouho to vůbec je?"

"Na rok."

"Ou. Potěš debil. No, stejně bych to vzala. My ti nikam neutečeme a navíc, co ty víš. Třeba si tam ten čas užiješ."

"Lin! Večeře!" Domem se rozezněl hlas mamky a reflexně jsem otočila hlavu ke dveřím, přestože jsem věděla, že je dole v kuchyni.

"Běžím! Hele krásko budu muset jít. Co takhle zítra kavárna a společné odpoledne v centru?"

"To zní jako plán. Vyzvednu tě po obědě. Pa kočko." Aisha to típla za mě a já mobil hodila vedle sebe a vystřelila dolů na večeři. Stále mi chyběla, ale jedna věc. Musím to říct Simonovi.

Julls