One year apart

- 13 -

Love Will Remember - Selena Gomez

-

"Lin?" Někdo se mnou jemně zatřásl, ale nijak jsem nereagovala. Můj mozek na to byl ještě v hlubokém spánku, kdy je absolutně nefunkční. Ani podruhé to absolutně nezabralo. Mé tělo bylo ve stádiu vyřerpání nejvyšší úrovně.

"Krásko, jsi roztomilá, ale vyspat se můžeš i v autě." Pomalu jsem začala reagovat na hladké dotyky na mé paži a jakmile jsem odlepila víčka, naskytl se mně pohled na Sama sklánějícího se nade mnou.

"Jak dlouho jsem spala."

"Celkem dlouho. Snažili jsme se počkat jak dlouho to šlo, aby ses sama vzbudila, ale nechceme jet za tmy, tak jsem tě přišel vzbudit."

"Promiň, já vše vždy zaspím."

"V pohodě, chápeme, že si musíš zvyknout na ten časový posun, ale už se zvedej."

"Hned budu dole." Kolébavě jsem se zvedala do sedu a převlékla se do trochu civilnějšího oblečení. Ustlala jsem po sobě postel a hodila tašku přes rameno. Musela jsem vypadat komicky, když jsem se zapotácelo při činnosti pouhého nasazení tašky přes rameno. Unaveně jsem došla z točících se schodů, což je mimochodem přímo skvělé, když jste ještě v polospánku. Pod schody už čekal Sam. Z mého zmateného výrazu pochopil otázku vyřazující z mých očí, kde je zbytek.

"Táta dává tašky do kufry a máma s Leslie už jsou v autě." Slova šly jedním uchem dovnitř a druhým ven, tudíž jsem pouze přikývla, aniž bych si o deset vteřin později pamatovala, co to vlastně říkal. Pomohl mně dát tašku do kufru a je posadila vedle sedačky, ve které už sama Leslie spala jako malý medvídek.

"Omlouvám se. Zas jsem to prospala."

"Nic se neděje. Chvíli potrvá, než si zvykneš." Charlie jako poslední nastoupil do auta a hned nastartoval auto. Bylo zvláštní, jak rychle mě cesta v autě dokáže bezdůvodně unavit. Vždy, když mě čekala dlouhá cesta autem, hned jsem usnula a samozřejmě dnešní cesta nebyla žádnou výjimkou. Možná už jsem přeci jen byla přespalá. V uších mně hrála hudba. Neměla jsem nejmenší tušení, jak dlouho cesta potrvá, ale účinný lék na dlouhou cestu, která rychle uteče je, aby člověk upadl do úplného limba, protože pak jste tam pomocí lusknutí prstů.

"Lin?"

"Hm?"

"Bezva, tak tentokrát reaguješ hned." Nepříjemně jsem skrčila obočí a znaveně se podívala na Sama.

"Opravdu vtipné Samueli." Úštěpačně se zasmál a vylezl z auta. Pomohla jsem odpoutat Leslie, která na rozdíl ode mě stále spala, jako princezna. Když byla odpoutaná ze sedačky, jen si promnula oči a hned si položila hlavu na mé rameno. Do vteřiny zase usnula. Chtěla jsem si ještě hodit tašku přes rameno, ale už ji držel Sam.

"Když už taháš moji sestru, tak ti aspoň vezmu tašku." Pouze jsem se na něj děkovně usmála a pokračovala v cestě za Charliem k chatě. Byla to ani ne malá ani velká chatka, ale na poměry které znám, tak to byla luxusní chatka. Obepínaly ji vysoké jehličnaté stromy a za ní bylo krásné velké jezero. V druhém patře na terase měla i vířivku. Dobře, možná to je větší chatka. Vnitřek, stejně jako celá chatka, byl z krásně naleštěného dřeva.

"Běž se trochu zabydlet. Jen teď výjimečně neusni." Zasmála jsem se Charlieho poznámce.

"Budu se ze všech sil snažit." Shyla vzala do své náruče stále spící Leslie a Sam mě doprovodil do pokoje pro hosty, který teď měl sloužit na budoucí tři dny mně. Pokoj byl útulný a aspoň teď jsem měla svou koupelnu. Převlékla jsem se do teplákových šortek a pohodlnějšího trika. Leslie přišla s medvídkem v ruce do mého pokoje a beze slova mě táhla za sebou zpět dolů.