One year apart

- 18 -

V tichosti jsem se dívala na nový seriál Outer Banks, dokud mě však nepřerušilo hlasité vyzvánění mého mobilu. Na obrazovce jsem zahlédla jméno River. Se silným protočením očí jsem pozastavila seriál a sedla si. Chvíli jsem na svou obrazovku zírala, než jsem se konečně rozhodla přijmout její hovor.

"Ano?"

"Díky bohu. Prosím, potřebujeme tvoji pomoc!"

"Co se děje?"

"Riley se udělalo špatně a potřebuju někoho, aby se o ni někdo postaral."

"River, kde je Cyrus?"

"Odjel si ještě pro něco domů." Mrkla jsem se na hodiny, které ukazovaly půlnoc. Opravdu se mně v tuto chvíli nikam nechtělo.

"River, no tak jste tam celá parta. Proč taháš mě teď?"

"Lin, prosím tě." Smrdělo mně to něčím nekalým, ale v tomhle ohledu jsem nikdy neuměla říci ne.

"No dobře, tak mi pošli adresu."

"Miláček jsi!" Naštvaně jsem se zvedla z postele a oblékla se do džínů a volnějšího trika. Náhodou to bylo triko Caydena, ale nechtěla jsem se zdržovat vybíráním oblečení. Prohrábla jsem si unaveně své vlasy a šla. Shyla s Charliem byli stále u televize.

"Shylo?"

"Ano, broučku?"

"Mohla bych si půjčit auto?"

"A kam potřebuješ?"

"Volala mi River, že není Riley dobře a potřebuje moji pomoc. Slibuju, že se tvému autu nic nestane. Jen je to na druhé straně města a teď se mi pěšky nechce."

"Dobrá." Shyla se zvedla a podala mi své klíčky. Děkovně jsem se na ní usmála a klíče si převzala. Už jsem byla na odchodu.

"Jen Lin?" Otočila jsem se zpět na Shylu se zvednutým obočím.

"Jestli budeš pít, tak se vrať když už ráno. Dobře?" Neměla jsem v plánu pít, ale souhlasně jsem přikývla a vyšla ze dveří. Shyly auto stálo stále venku, takže jsem se nijak nemusela obtěžovat s bránou a garáží. Nastoupila jsem do jejího auta a do nosu mne hned udeřila vůně kůže. Mobil i s klíčema od domu jsem hodila na své vedlejší sedadlo a zadala adresu do navigace. Nastartovala jsem auto a pomalu vyjela. Abych sobě také připomněla, sedím za volantem v Americe poprvé a byla jsem nervózní, jako když jsem poprvé dělala zkoušku.

Trvalo jen chviličku, než jsem dorazila. Přeci jen je ta cesta v tuto hodinu volnější. Zaparkovala jsem auto za rohem od adresy daného domu, jelikož nikdy člověk neví, co můžou autu opilí puberťáci udělat. Vyšla jsem k domu, který byl snad ještě jednou tak velký, než dům ve kterém pobývám. Už zdálky byl slyšet hluk tvořený z uřvaných studentů a hlasité hudby. Vkročila jsem dovnitř a začala se rozhlížet po okolí, jestli náhodou neuvidím známou tvář. Vytáhla jsem ze zadní kapsy mobil, abych zavolala River, ale nezvedala to a ve mně se už vařila krev, jelikož jsem tu opravdu nechtěla být.

Vyšla jsem ven na zahradu, kde to žilo snad ještě více, než uvnitř. Všichni skákali do vody a já se očima stále snažila vypátrat River, nebo v lepší verzi Riley. Mé oči se přemístily k bázenu, kde mě z vody pozorovaly jedny oči, od kterých jsem se silnou vůlí hned odtrhla a vyrazila kamsi, kde jsem hluboce doufala, že najdu holky.

Našla jsem je u ohniště v rohu zahrady, kde seděli všechny, až na kluky. Překvapivě, Riley vypadala až moc v pořádku.

"Ahoj?"