One year apart

- 11 -

Location - Khalid

-

"Slečno, zapněte si prosím pas. Přichází lehká turbulence."

"Jistě." Zaklapla jsem pas k sobě a vrátila sluchátka zpět do uší, kde mi hrála poklidná hudba. Polovina letu byla za mnou a nadýchané oblaky mizely pod mými očima. Jako malá jsem si vždy myslela, že by mě mraky nadnášely, kdybych náhodou vyskočila z letadla. Jak moc dokáže gravitace a logika fyziky celkově zničit dítěti sen o příjemném nadnášení se nad světem na příjemném hřbetě čistého mraku. Turbulence se uklidnily a já se konečně mohla odepnout a volně dojít na toaletu.

Lehce jsem si opláchla obličej. Do Orlanda jsem měla přiletět v deset večer, tedy aspoň britského času. Byla jsem na druhou stranu ráda, že přiletím v ten stejný den a nebudu muset nikde přestupovat. Vrátila jsem se na své místo. Usedla jsem zpět na své sedadlo a přitom mi vyklouzl mobil z ruky. Už jsem se pro něj natahovala, když najednou jsem se praštila do hlavy s klukem, který seděl vedle mě. Oba jsme se narovnali zpět a mnuli si svoje čela, ve kterých rozhodně pumpovala silná bolest, protože to nebyla zrovna lehká srážka.

"Moc se omlouvám."

"Ne, to byla moje chyba. Neviděla jsem tě." Omluvně mi podal mobil a já stále s bolavým čelem a uvolněnějším úsměvem mobil převzala.

"Děkuji."

"Jsem Jonathan, ale říkej mi Nate."

"Lin."

"Těší mě."

"Taky."

"Letíš do Orlanda, nebo tam přestupuješ na jiné letadlo?"

"Vlastně tam letím na rok."

"Výměnný pobyt?"

"Přesně tak."

"Tak to je úžasný!" Zdvořile jsem přikývla, jelikož jsem neměla zrovna náladu na konverzaci s neznámým člověkem, ale na chvíli mě to zbavilo špatných myšlenek.

"Nemohu u tebe rozeznat etniku. Kam až sahají tvé kořeny?" Bylo to častá kladená otázka a já vždy se složitým vysvětlováním vyprávěla příběh svých prarodičů a rodičů. Byla jsem pyšná, že v mé krvi byly rovnou čtyři národnosti.

"No, mé kořeny sahají od Vietnamu po Filipíny ze strany mamky a od Irska po Mexiko ze strany táty."

"Páni, ty musíš mít šíleně rozrostlý rodokmen." Zasmála jsem se nad tou představou. Moji prarodiče byli snad první páry, kteří se v našem rodokmenu rozhodli spojit krev dvou národů a pak se objevili moji rodiče, kteří se dali dohromady a vyšla jsem z toho já a malý Billy. třeba mám i předky, kteří patřily do královských rodin. Kdo ví. Nikdy jsem se po tom nějak nepídila.

"Dá se to tak říct. Ty nemáš britský přízvuk. Odkud jsi?"

"Hele jsem původem z Orlanda, ale žiji už tři roky v Manchesteru. V Londýně jsem byl na otočku, tak jsem to rovnou vzal přes letiště. Dlouho jsem nebyl doma."

"A co tvůj rodokmen?"

"No, hele já vlastně ani nevím. Na mně vidíš, že nejsem nijak míšenec, ale jako kořeny každého Američana, tak i ty moje vedou zpět do Evropy."

"No ne, historik tu se mnou sedí."

"To víš, historie je krásná. Taková rozmanitá." Nate byl ze začátku zlehka vlezlý, ale přivedl mě na jiné myšlenky. Po zbytek letu jsme si povídali a já netušila, kolik toho můžete mít společného s cizím člověkem, vedle kterého jen v letadle sedíte. A k tomu, aby vznikla taková příjemná konverzace nám stačila pouhá nehoda a to silné sražení našich hlav. Ukázal mi fotku své přítelkyně, se kterou má dvouroční dítě. Neřekla bych to do něj. Vypadal mladě, ale někteří mladí lidé zvládají těžký život už v takhle nízkém věku. Měl můj obdiv a právem.