One year apart

- 8 -

Demons - Imagine Dragons

-

"Mami! Jsme doma!" Mamka přiběhla k nám a přitom si i utírala ruce do zástěry. Všechny nás objala a líbla nás na čelo. Ernie se musel krapet sklonit, bereme-li v úvahu, že je o dvě hlavy vyšší, jak mamka.

"Večeře už bude brzy hotová, tak si běžte odložit." Všichni jsme se společně vydali ke schodům, ale mamka nás stihla ještě zastavit.

"Lin, co ten nepořádek v pokoji?" Mrštně jsem se s mračivým pohledem podívala na Aishu a ta jen semkla rty do úzké linky v reflexu, aby nespustila svůj hlasitý smích.

"Hned to půjdu uklidit."

"No to bych prosila. Broučku a dnes začni rovnou balit. Za dva dny už musíš odletět." Vytřeštěně jsem se na ni podívala.

"Počkej mami, vždyť jsem měla odletět až příští týden."

"Já vím broučku, taky z toho nemám radost, že se nám čas krátí, ale musíš si ještě zařídit všechny potřebné dokumenty a rodina, co tě očekává by s tebou ráda jela na víkend před začátkem školy na chatu." Jemně mě pohladila po tváři a věnovala mi polibek na čelo. Na patě se otočila a vrátila se do kuchyně. Otočila jsem se na Aishu a ta už měla tak skleněné oči, že se sotva udržela, aby nezačala hlasitě vzlykat.

Společně jsme vyšli do mého pokoje. Hodili jsme taškami kamsi do rohu a všichni tři se sesypali na moji postel. Aisha mě stáhla do svého objetí a Ernie se k nám přidal. Už jsem cítila její slané slzičky dopadající na moje rameno. Snažila se nevzlykat, ale sotva klidnila svůj zadrhávající dech. Já nemohla jinak, než začít plakat s ní.

Píchalo mě u srdce, když jsem si teprve teď uvědomila, že opravdu rok tu s nimi nebudu. Věděla jsem to přeci celou dobu, ale jakoby to teprve teď dorazilo. Neuvidím Aishu, jak svými slovy srazí, každého člověka, který se na ni jen křivě podívá. Neuslyším denně její hlasitý smích a nebudu moc poslouchat její poznámky na to, jak příšerný boty nosí náš profesor na angličtinu. Nebudu moci poslouchat její básnění o klukovi, který ji krade pomalu a jistě srdce, aniž by o tom sama věděla.

Nedošlo mi, že už si nebudu každé ráno před cestou do školy chodit k Erniemu pro své karamelové frappuccino. Nebudu moc mít na něj rýpavé poznámky o tom, že je větší ženská jako já. Nebudu moc ho pořádně s láskou obejmout s vědomím, že tahle náruč mě nikdy nezradí. Nechávám tyhle důležité lidi za sebou na jeden plný rok a ačkoliv se to zdá málo, tak pro mě to je neuvěřitelně moc.

"Slib nám, že nám budeš volat každý večer a popisovat nám každou drobnost."

"Slibuju." Po době objímaní jsme se konečně odtrhli a já viděla jak i Erniemu stékají slzičky po tváři.

"Zlato, ty mi taky pláčeš?"

"Chlapi nepláčou, štěstí, že já jím nejsem, takže můžu. Samozřejmě, že pláču. Vždyť mi na rok odletíš do Států. Co já si bez tebe počnu?" Svíral se mi žaludek z pocitu, jak se spolu loučíme.

"Ale Lin, něco ti povím."

"Jsem jedno ucho Ernie."

"Máš tady bordel, jako bordel mama." S Aishou jsme se hlasitě rozesmály i přestože se nám z očí stále valily slzy, jako vodopády.

"No dobře, užijeme si dnešní večer do poslední minutky, ale teď vážně musíme uklidit ten bordel. Pomůžete mi pak sbalit?"

"Že váháš holka moja."

"Děcka! Večeře!" Společně jsme vykročili na večeři, stále mokří od slz, ale s hřejivými úsměvy na tváři.

"No, vy vypadáte."

"Haha tati." Usadili jsme se všichni ke stolu a Billy přiběhl přímo Erniemu na klín. Má ho moc rád, troufnu si říct, že víc než kdy měl Simona. Co si budeme, každý to tak nejspíše měl, jen já jsem byla slepě zamilovaná. Mamka nám nandala každému porci a spokojeně jsme se dali do jídla. U večeře jsme se všichni smáli a vyprávěli si různé historky. Převážně ty, které jsou z dob, kdy se potkali na střední škole, jaké kopyto táta byl a jak s vášní se do sebe zamilovali. Po své zkušenosti ani nevěřím na lásku. Jsou to ty chvíle, kdy se ve vás něco zlomí a už je to nenapravitelná škoda. Jsem moc ráda za to, že pouto mých rodičů trvá dodnes. Člověk by řekl, že když mám doma ukázku pravé lásky, tak mám stále naději, ale v dnešním světě se takové štěstí už najít nedá.

"Budeš muset balit zlatko." Lehce jsem Aishe přikývla a na to se mi na klíně objevil Billy. Netušila jsem ani, jak moc mi takový drobeček bude chybět. Jeho zářivá očka plná štěstí a roztomilý úsměv, který dokáže rozveselit i toho nejvíce smutného člověka.

"Mám tě moc rád." Nevědomky mi ukápla slza a Billy skrčil nevinně obočí. Dělal to vždy, když se bál, že něco provedl.

"Já tebe taky zlatíčko. Moc, moc, moc, moc tě mám ráda." Pevně jsem ho držela v náruči a jemně s ním houpala. Zvedla jsem oči a viděla, jak mamka stojí za tátou a svírá jeho ramena ve svých dlaních se slzami v očích.

"Uložíš mě dneska spát ty?"

"To víš, že jo mišáku můj."

"Tak jo Billy, jdeme se koupat. Lin si musí uklidit svůj pokoj." Jen jsem ladně protočila očima nad máminou poznámkou a sklidila stůl. Aisha mi pomáhala mezitím, co si Ernie povídal s taťkou. Dva dny. Touhle dobou za dva dny budu sedět v letadle s tělem na cestě do Orlanda a myšlenkami tady v Londýně.

V pokoji jsem si začala skládat věci. Ani nemělo cenu je vracet zpět do skříně. Vytáhla jsem dva velké kufry a začala do nich hromádky oblečení skládat. Dala jsem si do nich i pár knížek, abych se na cestě nenudila. Chtěla jsem na chvíli ten čas zastavit, protože jakoby najednou čas utíkal rychleji než voda. Po nějaké době jsem měla dva plné kufry sbalené. Něco málo jsem si ve skříni nechala. Rovnou jsem se převlékla do pohodlnějšího a unaveně si lehla do postele mezi ty dva, co byli na mobilech.

"Závisláci." Oba otočili hlavy od mobilu na mě a ve vteřině jsem dostala rány polštáři z obou stran. Mlátili jsme se tam hlava nehlava a smáli se tak hlasitě, že mě možná bylo slyšet až na Floridě.

"Lin?" Všichni jsme se zastavili v pohybu s podívali se k dveřím na malého Billyho.

"Už běžím broučku. Jdi si napřed lehnout. Hned tam budu." Billy se tedy poslušně vydal zpět do svého pokoje. Zvedla jsem se z postele, ale ještě předtím než jsem vyšla ven, jsem stihla oba dva sejmout jednou ranou svým největším polštářem. S pyšným úsměvem jsem se vydala do Billyho pokoje a lehla si s ním do postele.

"Tak jakou pohádku chceš dneska?"

"Žádnou." Ustaraně jsem se na něj podívala. Vypadal smutně.

"Proč žádnou?"

"Plotože odjíždíš."

"Ty pláčeš?" Schoval si obličej do dlaní a já mohla slyšet jeho tiché vzlyky. Myslím, že pro dnešek bylo až moc slz.

"Zlatíčko, vždyť já se zas vrátím. Budu ti každý den volat, ano? A ty mi můžeš vyprávět, jaký to je ve školce. Jaké hračky tam mají a vše mi můžeš povídat."

"Slibuješ, že se vrátíš?"

"Slibuju. Malíček na to?" S lehkým úsměvem přikývl a dali jsme si malíčkový slib. Dneska jsem Billymu tiše zpívala a do chvíle mi usnul v náruči. Na nočním stolku měl stále položenou sněžnou kouli, kterou jsem mu koupila o Vánocích. Roztřepala jsem ji a rozsvítila, aby tu neměl úplnou tmu. Před odchodem jsem ho líbla na čelo a vrátila se zpět do pokoje, kde už na mě čekali s popcornem, zapnutým seriálem a otevřenou náručí.

Julls