One year apart

- 15 -

Babydoll - Dominic Fike

_

"Vstávat!" Prudce jsem sebou cukla a než jsem stačila otevřít oči, už se mně vytvářely silné vrásky na čele od vzteku. Nemusela jsem se ani dívat, kdo to takhle křičí.

"Díky za probuzení. Teď vypadni!"

"Takhle se ke svému hostitelskému bratrovi nechováme!" Kýval hlavou ze strany na stranu, jako se dívá matka na dítě, co provedlo něco nekalého. 

"Znám tě ani ne týden a už jsi osinou v mojí prdeli. A už vypadni!" Blbě se usmál a odešel. Má chodidla dopadla na příjemné dřevěné linoleum a mě to stálo příliš moc sil, abych nespadla zpět do pohodlných peřin. Došourala jsem se do koupelny a snažila se trochu zlidštit. Moc to nepomohlo. Své lehce kudrnaté vlasy jsem si dala do vysokého culíku a v klidu se pohybovala do rytmu hudby vycházející z mého mobilu. Samozřejmě, dokud mě zas někdo nemohl vyrušit svým šíleným mlácením na dveře od koupelny.

"Lin! Vím, že jsi holka, ale musíme už jet. Vezmeš si sebou nějaké ovoce místo snídaně. Pohni!" Tiše jsem zaklela a podívala se na hodiny. Škola začínala od devíti, takže jsem musela pohnout, jelikož bylo půl deváté. To jsem opravdu spala tak dlouho? Rychle jsem vyběhla z koupelny a přímo letěla do skříně, kde jsem si pouze natáhla potrhané šortky a vyběhla jsem i s taškou dolů.

"No a já myslel, že už jsem v důchodu."

"Moc vtipný." Nepříjemně jsem se na Sama podívala a rozloučila se s Charliem a Shylou. Rychle jsme nasedli do auta a mohu-li prosím dodat, že ačkoliv mají skromný život, nebo tedy dům, tak na autech rozhodně nešetří. Aspoň Samuel ne.  Hodiny ukazovaly, že má být za pět minut devět. Sam prudce zastavil na školním parkovišti, a když už jsem chtěla vystoupit, tak mě rychle zastavil.

"Co je zas?"

"Hele buď milá. Počkej na mě. Vezmu tě k řediteli."

"Nemáš jít na hodinu?"

"Profesoři to pochopí." Společně jsme tedy vystoupili a vyšli k vysoké budově, která byla rozdělena do dvou křídel. Vstup byl v prostřední části a celá ta část byla proskleněná. Byly vidět schodiště i chodby. Nyní tam bylo prázdno, jelikož byli všichni ve třídách. Tedy, skoro všichni. Sam mě vedl od dveří přes celou chodbu až na její konec, kde se nacházela sedací místnost na sekretariátu a za sekretářkou, byly vysoké dveře z tmavého dřeva s připevněnou cedulí, "ŘEDITEL ŠKOLY". 

"Odsud už to zvládnu. Děkuji."

"No ne, ono to umí být vděčný. Tak se zatím měj, krásko." Že já něco říkala. Přešla jsem blíže ke stolu starší paní sedící za ním. S úsměvem zvedla svou hlavu od počítače a tázavě zvedla obočí.

"Přejete si slečno?"

"Dobrý den, omlouvám se, že vyrušuji, ale jsem tu ohledně svého výměnného pobytu na celý rok, tak jsem si přišla pro potřebné věci, jako je rozvrh, skříňka, učebnice a další věci, na které si nemohu dále vzpomenout." Z nervozity jsem toto vše ze sebe vysypala na jeden nádech. Jen se zasmála a na svém stole zmáčkla tlačítko, do kterého začala mluvit.

"Paní ředitelko, máte tu slečnu na výměnný pobyt. Jmenuje se..." Opět zvedla své obočí a tázavě se podívala.

"...Lin Saranghae Rodríguez." Možná její obočí vystřelilo někam pryč, jelikož se jí to zrovna nechtělo po mně zopakovat. 

"Ehm, slyšela jste to?"

"Ano, můžete ji pustit."

Došla jsem tedy ke dveřím, které se na pípnutí otevřeli a nesměle vešla dovnitř. Kancelář ředitele byla až neobyčejně staromódní, ale stále to mělo v sobě takový ten odlesk moderního světla. Naleštěný, dřevěný nábytek, který se leskl na na světle jako diamanty. Měla jsem jenom dobrých pět vteřin, abych si to jakkoliv prohlédla, jelikož mou pozornost upoutala žena středního věku, s dokonalým, elegantním drdolem na hlavě, v luxusním kostýmku, který se skládal z bílé, hedvábné košile s úplou černou sukní a černým sakem. Působila více, než mile.