Summer Love [CZ]

27. Kapitola - Sen

* Elis*

Probudila jsem se v bílém pokoji. Děsně mě bolela hlava. Slunce mi ozařovalo obličej. Na pokoji jsem byla sama. To ticho mi rvalo uši. Otevřely se dveře a dovnitř vešel nějaký doktor. " Slečna Elisabeth Thomasová," řekl na úvod. " Jsem doktor Wales. Pamatujete si něco z osudného rána?" zeptal se. Zamyslela jsem se. SMS .. John .. Nůž .. Otec .. Otec .. Po chvíli přemýšlení jsem přikývla a začla celé ráno vyprávět. Nakonec jsem měla i já pochopitelně několik otázek. " Jak dlouho jsem tu? A co se mnou je?" zeptala jsem se ho. " Jste tu několik hodin. Ztratila jste mnoho krve, ale nebylo to smrtelné. Při zářezu nože nebyla poškozena důležitá tepna. Kvůli ztrátě krve tu několik dní pobudete, ale budete v pořádku," vysvětlovat Dr. Wales. " Sestra vám donese nějaké jídlo a pití. Odpočívejte," s těmito slovy opustil místnost. 

Když sestra vešla do pokoje, probudila mně z polospánku. Zamžikala jsem na ní. Malá blondýnka se na mě usmála. " Nesu vám nějaké občerstvení. Mimochodem nám volala před chvilkou vaše maminka. Je na cestě. Je to jediná osoba, která vás dnes může navštívit. Před vaším pokojem čeká několik lidí. Bohužel nejsou vaši zástupci, nemůžeme jim poskytnout informace o vašem stavu, pokud to sama nebude chtít vaše matka," řekla a znovu se usmála. " Zatím se najez a napij. Budeš potřebovat energii," řekla a odešla. Vzala jsem si jídlo, které mi nechala v pokoji na klín s táckem a pustila se do něj. Netušila jsem kolik je hodin, ani jak dlouho jsem jedla, ale najednou se otevřely znovu dveře a v nich stála máma se sestřičkou. Mamka okamžitě za sebou zavřela dveře. Uslyšela jsem ránu na dveře. Pozvedla jsem obočí. Mamka si oddychla a zamířila k posteli. Když mě uviděla živou rozbrečela se. Doufejme, že štěstím. Přisedla si ke mě na postel a zadívala se mi do očí. Najednou se ke mě naklonila a obejmula mě. " Já se o tebe tak bála, zlatíčko!" vyhrkla. Takže štěstím, pomyslela jsem si. " Jak ti je?" zeptala se a trochu se ode mě odtahla, aby mi viděla do očí. " Dobře," ujistil jsem ji a znovu ji obejmula. " Venku čeká Isabella s tím klukem, s kterým traví čas. Potom nějaká bruneta a takový blonďatý klučina. Toho už jsem někde viděla. Jen si sakra nemůžu vzpomenout kde..." usilovně se snažila vzpomenout. " Je to animátor na hotelu," napověděla jsem jí. " Proč tu je?" pozvedlo jedno obočí mamka a zadívala se na mně. " Skamarádili jsme se," odpověděla jsem jednoduše, ale ona na mě dál koukala pohledem, ať pokračuju. Protočila jsem panenky. " Dobře,  možná jsem se do něj zamilovala," usmála se. " A co on?" pobídla mně. " On do mě také," nadšeně vyjekla. " Je strašně sympatický a hezký!" usmála se. " Ja vím, " rozzářila jsem se. " A Isabella a ten kluk -" přerušila jsem ji. " Jason," přikývla. " Isabella a Jason spolu chodí?" zeptala se trošku kostrbatě. " Teoreticky," znovu radostí vyjekla a obejmula mně. " Ale pššt," dala jsem si prst na pusu, když jsme se odtáhly. " Isabell by mě zabila, kdyby věděla, že jsem to nekomu řekla." nadšeně přikývla. Znovu jí začaly stékat slzy. " Mám tě moc ráda Elis, ale budu muset jít." řekla smutně. " Pozdravuj ty venku," poprosila jsem ji. " Hlavně toho blonďatého, že?" Zasmála jsem se. " Ano, Andrewa hlavně." Potvrdila jsem s úsměvem na tváři. " Andrew," zašeptala také s úsměvem a odešla. Po chvíli jsem usla.

" Tak ty jsi přišla," ozvalo se za mnou překvapeným a velmi známým hlasem. Otočila jsem za ním a uviděla Johna. " Co tu děláš?" zeptala jsem s povytaženým obočím. Spiklenecky se na mě usmál. " Čekala jsi někoho jiného, co?" ušklíbl se a vytáhl z kapsy Andrewův mobil a zamával mi s ním před očima.... " Teď přišel čas, abych udělal to, co chci udělat už dávno." zahleděl se mi do očí. Pohledem sjel níž a zadíval se mi do výstřihu." A co chceš?" pohledem zajel zpět do úrovně mých očí. Přitáhl si mě z boky k sobě a do ucha mi zašeptal. " Tebe, Elis. Pouze tebe. Teď a tady,".... " Támhle," ukázal někam mezi stromy. " mám schovanou kameru, abych tenhle zážitek mohl prožívat, i když se mnou nebudeš," naskočila mi husí kůže... Marně jsem se snažila vyprostit, ale měl moc pevný stisk. Povedlo se mi vyprostit jednu ruku, otočit se a vrazit mu pořádnou facku. Toho rozzuřilo." Kam se poděl ten tvůj podělanej mír?!" vyjekla jsem. " Musel jsem tě nějak donutit, abys mi věřila, ne?" zasmál se vlastnímu NEvtipu.... praštil se mnou o zeď... Strhl ze mě šaty.... Přiložil mi ruku na stehno a sunul jí stále výš a výš až se dostal k lemu kalhotek. Zatáhl za kaničku spodního dílů plavek a ten okamžitě spadl na zem... Rozepl si pásek a nechal spadnout kalhoty na zem. Svým tělem se ke mě přiblížil ještě blíž a začal do mě pomalu vnikat....Vykřikla jsem. Začala jsem ječet, co mi síly stačily... John vytáhl z kalhot nůž. V tu ránu jsem přestala ječet a začala vrtět hlavou. John se samolibě usmál. " Ještě jednou zakřič a nedopadne to pro tebe dobře," přikývla jsem. Začal se ke mě přibližovat. Před ním ležely zmačkané kalhoty a on si jich nevšiml a zakopl o ně. V jeho očích jsem spatřila strach vteřinu před tím, než se svalil na mě. Krkem mi projela ostrá bolest......

S výkřikem jsem se probudila uprostřed noci. Dveře se rozrazily a sestra letěla ke mě. " Co se děje?" zeptala se vyděšené. " Zlej sen," vyhrkla jsem. " To ráno?" Přikývla jsem. Vyděšeně jsem se jí podívala do očí. Pohladila mě po zádech. " To bude dobrý," chlacholila mě. Přikývla jsem. Bála jsem se znovu usnout. Nechtěla jsem znova vidět Johna. Ani ve snu. Prostě ne ...

*Andrew*

Ronnie se vrátila na hotel pomoct Kristy a Lissy. Ostatní jsme se rozhodli vyspat v nemocnici včetně Elisiny matky. Elisin otec odjel hned, jak se dozvěděl, že bude v pořádku. Všichni jsme spali, když se z Elisina pokoj ozval hlasitý výkřik, který nas probudil. Sestra kolem nás proletěla do jejího pokoje. Všichni jsme vyděšeně stáli v pozoru a čekali na odpověď, co se stalo. Sestra asi po pěti minutách opustila pokoj. " Noční můra," zašeptala. Oddechli jsme si. Šel jsem za sestrou. " Kdy bych ji mohl navštívit?" zeptal jsem se. " dnes už ne, ale zítra snad jo," usmála se. Přikývl jsem a šel se zpět posadil na židli před Elisin pokoj. Zanedlouho jsem opět usnul.

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat PerrosCZ. Měla jsem jí už dlouho napsanou a ona mě dokopala ji zveřejnit. :D Jsi skvělá kamarádka! Mám tě ráda:)