Summer Love [CZ]

30. Kapitola - Plán

" He?" podívali se na mě doslova všichni. Sestra už vrážela do otce a ten opustil pokoj. Dveře se zavřely a já na sucho polkla. " Víte, potřebovala bych si promluvit SOUKROMĚ se sestrou a nejlepší kamarádku. Ehm.. mohli byste... ehm .. no.. " " jasně," řekl Jason a všechny vyvedl pryč. Isabella se opřela o pelest postele u mých nohou a Lucy se posadila ke mě na postel. " Kde začít," zamumlala jsem spíše pro sebe. " No, nejlépe tam, abys nám vysvětlila proč brániš kluka, který tě skoro zabil." navrhla Isabella. " Jenže já ho chápu," řekla jsem zoufale. "Jasně, chápeš člověka, co tě zabil. Chápu." odmlčela se Lucy. " Dobře, nechápu to. Mohla bys nám to prosím trochu objasnit?" Povzdechla jsem si. " Dobře. Začalo to tu noc, jak jsem tancovala s Johnem na večerní show..." převyprávěla jsem jim to celé z mého pohledu. Ani jedna mě nepřerušila. Když jsem dokončila vyprávění obě mlčely. " Co budeš dělat?" zeptala se po chvíli sestra. Pokrčila jsem rameny a sepla rty do úzké linky. " Chci dostat Johna z vězení," čekala jsem, že něco namítnou nebo budou překvapené, ale obě jen přikývly jako by to čekaly. " My ti samozřejmě pomůžeme, ale nemyslíš, že by to mohlo ohrozit tvůj vztah s Andrewem? Stojí ti John za to?" Lucy se na mě nejistě dívala a já uvažovala o tom, co řekla. Isabella zasáhla. " Andrew to pochopí, jestli ji doopravdy miluje," " A když ne?" zeptala jsem se skoro se slzami v očích. Mlčela. Nevěděla, co říct. " O tom uvažovat nebudeme. Takže, když vynecháme Andrewa, jak bys to chtěla udělat?" přerušila ticho Lucy. " Jsem jediná, komu John řekl, že trpí schyzofreníí. Na policii mě zavolají a potom taky pravděpodobně k soudu. Budu se muset k němu dostat a promluvit si s ním," odmlčela jsem se. " to je teď nejhlavnější." pronesla jsem tichým hlasem. " Jenže ....." hlas mi utichl a nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Na sucho jsem polkla a pohlédla na obě. " Jenže?" pobídla mě sestra. " Je tu problém jménem Andrew," odpověděla za mě Lucy. Mírně jsem přikývla a do očí se mi nahrnuly slzy. " Nedokážu mu lhát. Nemůžu mu to ani říct," podotkla jsem nešťastně. " Tak mu to neřekneme. Budeme tě s Lucy krýt," napadlo Isabellu. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem přikývla. 

Zazvonila jsem na sestru, která rychle přišla. " Chtěla bych vás o něco poprosit. Jsem celkem unavená. Prosím tak dvě hodinky zařiďte, aby mě nikdo nerušil včetně vás jestli můžu poprosit." sestra jen přikývla a opustila můj pokoj. Oddechla jsem si a odkryla deku, pod kterou jsem byla oblečená. Lucy a Isabella mi do okna daly žebřík, jako měl John, a já po něm slezla dolů. " Andrew ani nikdo jiný nic netuší. Budeme tě krýt. Kdyby něco napíšeme." Přikývla jsem. Lucy mi v rychlosti vysvětlila, kde se nachází policení stanice a já se vydala na cestu. 

Zaklepala jsem na dveře. Vyšel z nich nějaký strážník a s podezřením si mě prohlížel. " Good afternoon, could I see John Bradley?" (= Dobrý den, mohla bych vidět Johna Bradleyho?) zeptala jsem se ho. Zamračil se. " Please," dodala jsem rychle. " Have 5 minutes," (= máte 5 minut) odvětil a mávl rukou ať ho následuji. Šla jsem za ním. Minuli jsme plno dveří. Zatočili jsme do jiné chodby a pak do další. Nakonec zaklepal na nějaké dveře, ze kterých vyšel jiný policista. Ten první mu něco zamumlal a ten druhý na mě pohlédl a pak přikývl. Ozval se zvuk otevírání dveří a mě bylo naznačeno, ať vejdu dovnitř. Opatrně jsem vešla do dveří a rozhlédla se po místnosti. Když jsem uviděla na posteli ležícího Johna přišla jsem k němu. Když mě spatřil zbystřil a promnul si oči. " Co tu děláš?" zavrčel. Sedla jsem si na židli v bezpečné vzdálenosti od něj a pohlédla na něj. " Co tu děláš?" zopakoval svou otázku trochu klidněji. " Jdu ti pomoct," oznámila jsem a zadívala se do jeho černých očí. Povytáhl obočí a zadíval se do těch mých. " Jo a jak?" zeptal se. " To se ještě uvidí," ušklíbla jsem se. " Co máš v plánu teď udělat?" zeptala jsem se ho. Pokrčil rameny a zadíval se do země. " Nic," vydal ze sebe po chvíli. Tentokrát jsem pozvedla obočí já. " To snad nemyslíš vážně! Nemůžou tě dát do vězení, když to děláš a ani si to neuvědomuješ!" vyjekla jsem. Znovu pokrčil rameny. " To tu nikoho nezajímá," vzdychl. Protočila jsem panenky. " Tak to řeknu já," navrhla jsem. Zavrtěl hlavou. " Nic mi nepomůže," odvětil. " Něco musí jít," zamyslela jsem se. Chvíli jsme jen seděli a oba zamyšleně zírali do země. " Možná," odkašlal si. " Možná bych věděl, co udělat," zamumlal. Překvapeně jsem na něj pohlédla. " Říkalas že bys mi pomohla?" přikývla jsem. Zadíval se mi do očí. " Co kdybych ..."

JSEM U ŽEBŘÍKU. Odeslala jsem SMS sestře. Okamžitě mi přišla odpoveď : OK. Mobil jsem zastrčila do kapsy a vylezla po žebříku do pokoje. Seskočila jsem tiše z parapetu a rychle se převlékla. Ozvalo se klepání na dveře. Oddechla jsem si. Do pokoje vešla sestra. " Nesu vám jídlo a vodu," přikývla jsem a poděkovala. Když byla na oddchodu zavolala jsem na ní na poslední chvíli. " Prosím vás, mohla byste mi sem poslat dvě slečny čekající venku? Ony budou vědět," přikývla. Usmála jsem se. Úsměv mi neoplatila. Asi si myslela, že jí furt s něčím otravuju. Ta sestra z minulého dne byla příjemnější. Odfrkla jsem si. Do pokoje vešly najednou. Usmála jsem se. " Tak co?" vyzvídala okamžitě Lucy, jen co zavřela dveře. " Máme plán," usmála jsem se. Vzájemně na sebe pohlédly a otočily se zpět na mě. " Andrew...? přimhouřila jsem oči. " Né, nic netuší," odpověděla Isabella na nepoloženou otázku. Přikývla jsem a vydechla. " Řekneš mu to?" zeptala se Lucy. " Jednou.." dodala. " Chci mu to říct, ale bojím se, jak by reagoval. Mám mu to říct?" zeptala jsem se jich. " Ve vztahu je nejdůležitější důvera," podotkla Lucy. " Ale v tomhle," rty sepla do linky. " Měla bys mu to říct. Bude lepší, když mu to řekneš ty, než někdo jiný. Celé mu to vysvětli a uvidíš." navrhla Isabella. " Když já se bojím jeho reakce," přiznala jsem. " Jestli tě opravdu miluje, budete spolu John neJohn," řekla Lucy. Přikývla jsem. " A teď k tomu plánu," začala jsem. " Johna zítra budou převážet do české věznice. Dohodli jsme se, že když Johnovi pomůžu utéct. On mě za to už nikdy nekontaktuje a odjede na druhou stranu Země," oznámila jsem. Obě přikývly. " A jak to hodláš provést samozřejmě s naší pomocí?" zeptala se sestra. " Takže, vysvětlím ti cestu a půjdeš k Johnově věznici se mnou," podívala jsem se na sestru. " Já půjdu napřed, aby mě policista, který to tam hlídá nepoznal. Řekneš mu, že jeho kolega ho rychle schání, a aby za ním rychle šel. Mezitím Lucy zabaví policistu prvního. Budeš mu vysvětlovat, že si se ztratila a tím ho budeš zdržovat. Já mezitím odemknu Johnovi a vyjdeme zadním vchodem," řekla jsem. " A kde vezmeš klíče?" nechápala Lucy. Šibalsky jsem se na ní podívala. " Dnes v noci se dostanu do policení stanice. V místnosti, kde má kancelář policista, kterého bude zabavovat Lucy jsou náhradní klíče. Je jich tam tolik, že si toho nevšimne," mrkla jsem. " Není dobrý nápad, abys opouštěla nemocnici. Uděláme to za tebe," oznámila mi Isabella. Přikývla jsem a usmála se. Tím jsme měli plán vymyšlený. Teď ho jenom uskutečnit. A postavit se největšímu problému se jménem Andrew ...