Summer Love [CZ]

23. Kapitola - Pravá změna či podvrh?

Isabelle Ronnie nijak moc nesedla. Bavila se radši s Lissy a Kristy, ale nejvíc samozřejmě Jasonovi, který se jí také líbil. 

*Minulá noc*

Isabella se lehla no postel. " Elis?" zašeptala. Seděla jsem na posteli a věnovala se knížce. " Mmm?" zamumlala jsem. " Mám problém," řekla. Otočila jsem nechápavě hlavou k ní a čekala na vysvětlení. " Víš, připadám si jako děvka," zadívala se smutně na strop. " Jen proto, že trávíš čas s Jasonem? To je hloupost Isabello," stále se mlčky dívala na strop. " Jenže. Já mám pocit," řekla po chvíli a zadívala se mi do očí. " že se mi Jason líbí. Možná víc než to." zašeptala. Než jsem něco stihla říct pokračovala. " A přijde mi to blbý vůči Charliemu. Jako bych...." odmlčela se. " já nevím," řekla po chvíli. " Charlie by byl rád, že jsi šťastná." zašeptala jsem. " Já vím," měla slzy na krajíčku. " jenže stejně si tak připadám. Ale on je tak milý a pozorný," začala jí téct slza. Rychle ji setřela hřbetem ruky. Popotáhla. Odložila jsem knížku a lehla si k ní. " Já vím," zašeptala jsem. " Já vím..."

*Nyní*

S Ronnie jsme odešly z jídelny a zamířily k bazénu. Sedly jsme si na kraj bazénu a pozorovaly hladinu. " Život je někdy tak těžký," zamumlala jsem s povzdechem. " Povídej mi o tom," přitakala Ronnie. Bezmyšlenkovitě jsem se zadívala do dálky. Když jsem zjistila na co - vlastně na koho koukám zhrozila jsem se. John na mě hleděl s povytáhnutým obočím, ale s úšklebkem na rtech. Trochu jsem zrudla a podívala se jinám. " Čau," pozdravil Jason a sedl si vedle mě. Bylo to poprvé, co jsem ho viděla jen v plavkách. Teda poprvé, co jsem ho viděla z blízka a na souši. Na břichu mu byly vidět svaly a ramena měl taky svalnatý. " Ehm.. Ehm.." odkašlal si Jason a začal se smát mému pohledu. Zrudla jsem. Ronnie se taky smála. " Jako promiň Elis, ale televize nejsem," Ronnie se začla smát ještě víc. Musela jsem vypadat jako rajče. Ty dva se nepřestávali smát. " Hahah! Fakt vtipné!" vykřikla jsem, ale taky se smála. Lidi, co kolem nás procházeli nebo leželi na lehátkách blízko nás, nás probodávali pohledama. " O co jsem přišla?" zeptala se přicházející Isabella, když viděla, jak se smějeme. To odpoledne jsem Andrewa zahlédla zřídka kdy, protože měl práci. 

Ozvalo se klepání na dveře. Podívali jsme se na sebe s Isabellou. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Isabella seděla na posteli a vyhlížela, kdo to je. Byl to Jason. " Už jdu na tu show. Nejdete taky?" prohrábl si vlasy. " Jasně," odpověděla okamžitě Isabella, jako by o nic nešlo, ale i přes to jak se snažila jsem poznala, že má radost. Pokrčila jsem rameny. " Jděte napřed. Doženu vás," odpověděla jsem a vešla do koupelny se ještě doupravit. Tak předposlední večer. Zítra tuhle dobu budeš balit. přemýšlela jsem. Domů se mi nechtělo. Vůbec. Být zase pod jednou střechou s otcem. Jen ta představa mě děsila. Rychle jsem vyšla z pokoje, ale do někoho jsem narazila. " Au!" vyhrkla jsem. " Promiň," začala jsem mumlat. Když jsem zjistila, že to je John zmlkla jsem. Podíval se na mě. Byla jsem sama. Polkla jsem a snažila se, co nejrychleji zmizet, ale chytil mě za paži. " Elis?"
" Mmm?" byla jsem celkem vyděšená. " Chtěl bych se ti omluvit," zamumlal potichu, až jsem váhala, že to vůbec vyslovil. " za všechno. Víš, jsi fajn holka a já ti jen kazím život. Slibuju, že tě nechám na pokoji. Už mě neuvidíš. Stěhuju se s kamarádem do Německa. Každopádně. Po téhle dovolené se už nepotkáme, tak užívej života. A hlavně buď šťasná přeju ti to," stále se na mě díval. Čekala jsem, že se začne smát a bude to nějaká bouda. Ale nezačal. " Ty taky," řekla jsem po chvíli. Usmál se. " Takže jako v dětství - mír?" zeptala jsem se. Ta myšlenka mě rozesmála. " Mír," souhlasila jsem. " Tak se zatím měj," řekla jsem a zamířila pryč. Přišla jsem zrovna, když Jason táhl Isabellu na parket. Musela jsem se nad Isabelliným 'strašně chtěným pohledem jít tancovat' zasmát. Posadila jsem se. Pohledem jsem hledala Andrewa. Zrovna tancoval s nějakou slečnou. Nijak zvlášť jsem ji neprohlížela. Zkončila první písnička. Někdo mi poklepal na rameno. " Smím prosit?" zeptal se. Otočila jsem hlavou. Vykulila jsem oči. " Co?" vyhrkla jsem aniž bych přemýšlela. " Neříkal si - " John mě přerušil. " Ano, ale mám poslední přání. Věnuj mi jeden tanec," chvíli jsem neodpovídala. " prosím. Jednom jeden." povzdechla jsem si. A šla s ním na parket. Na straně stály Kristy a Lissy a vykuleně mě pozorovaly. Kývla jsem, že to je v pohodě. Taky přikývly, ale nespouštěly z nás oči. Všimla si nás i Isabella s Jasonem a Andrew. John mi položil jednu ruku na pas (kupodivu vůbec troufale) a za druhou mě vzal. " Nebude tvůj přítel žárlit?" zeptal se, když si všiml, jak nás Andrew pozoruje. Zamračila jsem se. " Moje věc," odsekla jsem. John pokrčil rameny a snažil se ho ignorovat. " Proč si se mnou chtěl tančit?" zeptala jsem se ho. " A nelži!" dodala jsem rychle. " Tím pohledem, kterým si na mě dneska u bazénu koukala jsem si vzpomněl na všechny ty hezké chvíle strávené s tebou. Uvědomil jsem si, že mi chybíš," řekl to zcela upřímně. " Samozřejmě tě nechci nějak balit nebo tak něco, protože vím, že ty máš teď toho blonďatého a si s ním šťastná a -" nenašel slova. Když mluvil o Andrewovi oba jsme se za ní otočili. Věnoval se své taneční partnerce. " Víš, přeju ti to," zamračil se nad vlastními slovy. Pobaveně jsem povytáhla obočí. " Prosím?" zeptala jsem se ho. " Je to tak," přikývl. " Je to divný... Ale je to tak," písnička skončila. " Děkuju," řekl. " Buď konečně šťastná," dodal na konec než se ztratil ve tmě. " Ty taky," zašeptala jsem do tmy. 

Obrázek je animace, ale ukazuje se jen na počítačích/noteboocích.