Summer Love [CZ]

28. Kapitola - Nečekané poznání

 Když jsem ráno otevřela oči, málem jsem úlekem spadla z postele. Přede mnou se tyčil člověk, který mě nechal na pospas mému osudu. Kdo jiný než John." Než začneš křičet vyslechni mě prosím,"řekl prosebným hlasem." A co chceš jako vysvětlovat?" vyjekla jsem na něj a rozhodila nechápavě rukama." Bodl jsi mě nožem, teda .... doufám, že omylem. Ve finále jsi utekl a nechal mě vykrvácet. Kdyby mě nenašel otec, nebyla bych tu. Proto neexistuje omluva ani vysvětlení!" křičela jsem na něj." Veř, existuje vysvětlení," zamumlal. Povytáhla jsem jedno obočí. " Opravdu? Jsem jedno velký ucho!" naštvaně jsem si dala ruce v bok. " Nevěřila bys mi," odvětil. " A kdo by ti věřil?" " Prostě ti to nemůžu říct!" vykřikl zoufale John. " Pak si asi nemáme, co říct. Prosím, opusť můj pokoj!" ukázala jsem ostře na dveře. Naprázdno otevřel pusu a zase ji zavřel. " Ty jsi ještě tady?" pronesla jsem varovně. John na mě pohlédl smutným pohledem. Dělalo se mi z toho špatně. Nechápu, proč to dělá. " Myslíš, že ti to zbaštím? Na to tu mám tuhle housku!" vzala jsem housku z podnosu a zakousla se do ní. " A teď zmiz!" zamumlala jsem s plnou pusou. Stál tam, jak vidle v hnoji a pozoroval mě. " Já..." začal mrmlat. " Chci se ti omluvit, že jsem tě tam nechal. A vlastně vůbec za všechno. Za to jakej jsem byl dřív idiot a potom, jak jsem našel Andrewův mobil a zneužil toho a taky potom, co jsem tobě udělal. Fakt mě to mrzí víš .. víš já za to ani nemůžu -" přerušila jsem ho. " Ještě řekni, že za to můžu já!" zakřičela jsem na něj. " To jsem neř -" zase jsem ho přerušila. " Takže já můžu za tvoji promněnlivou náladu! Děláš si ze mě srandu?! Protože to vtipný není! Neřekl? Ale myslel!" zasyčela jsem. " Ne, to jsem ne-" " Ale ovšem, žes to myslel! Přesně vím, na co ty v tý tvý malinký hlavičce myslíš! Jen si nemys-" " Drž už hubu, ty krávo blbá!" zakřičel na mě až mi stuhla krev v žilách. Ani jsem se nenadála chytl mě pod krkem a přitlačil mě k polštáři. Pohled v jeho očích se změnil. Byly plné nenávisti. Přiblížil se k mému uchu a zašeptal. " O tom, co si myslim nevíš vůbec nic!" zasyčel. Projela mnou vlna strachu. Zadíval se do mých vystrašených očí. Naprázdno jsem polkla. Náhle vykulil oči a svou ruku leknutím pustil z mého krku jako by se opařil. Rozkašlala jsem se a nabírala dech. John vypadal jako by neměl kontrolu nad tím, co dělal. " Takhle u tebe vypadá důkaz omluvy?" vychrlala jsem ze sebe. " A doprdele," zamumlal. Díval se do strany. Najednou mi pohlédl do očí. " Promiň Elis! Moc se omlouvám," vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet. " Co to má sakra znamenat?!" " Nejdřív se mi omlouváš, potom mě tu zabíjíš a nakonec se zase omlouváš?! Vždyť si mě už zase skoro po druhý zabil!" křičela jsem jako pominutá. " Dobře, tak se nejdřív uklidni. Vysvětlím ti to," zamumlal rezignovaně. " Fajn," odsekla jsem. John se zhluboka nadechl a mnul si své ruce. " Jsem shizofrenik. Mám dvojí osobnost..." 

Děkuju za pomoc a nápad PerrosCZ. Všichni si přečtěte její příběh, jen co sebere odvahu a zveřejní ho. :D :)

Také bych chtěla poděkovat všem, co čtou, dávají vote a komentují můj příběh. :) Moc děkuju za tu podporu. :* 

Dobrou noc AdellDance:)