Summer Love [CZ]

20. Kapitola - Jiskra nebo ne?

Andrew mě chytil za ruku. Svírala jsem ji jako o život. Vedli nás někam do neznáma. Isabella se každých pět minut ujišťovala, že tam stále jsem. Nedivila jsem se jí. Doslova byl náš osud v jejich rukách. " Vyšli jsme z hotelu," zašeptal Jason. Stále jsem svírala Andrewovu ruku. Nemohla jsem si pomoct. Zastavili jsme. " Sakra," zamumlal Jason. " Co se stalo?" zeptala jsem se. Nikdo mi neodpověděl. " Co se děje?" div jsem nezaječela. Ruku jsem zvedla k šátku a chtěla si ho sundat, ale Andrew si toho všiml a dal mi jí dolů. " Ještě chvíli," pošeptal mi do ucha. Už jsme zase šli. " Kopeček," řekl Andrew. " Pane bože," vyhrkla jsem, když mi podjela noha. Andrew mě zachytil. Byla to hromada bůh ví čeho. " Stůjte!" vykřikl Jason. Slyšela jsem moře. Posunula jsem nohu trošku dál. Ucítila jsem, že tam nic není. Jsme někde, kde nás shodí do moře a navždy se nás zbaví? projelo mi hlavou. Polkla jsem na prázdno. Jakmile jsem uslyšela ránu zeptala jsem se " Isabello?" jako ona v tu samou chvíli " Elis?" obě jsme si oddechli. Od někud ze zdola se ozval smích Jasona " Si myslíte, že vás jdeme zabít nebo co?" prokrčila jsem rameny. Někdo stál za mnou a popadl mě do náruče. Vypískla jsem. Andrew mě podal do další narůče komu jinýmu než Jasonovi. Postavil mě na zem. Udělala jsem dva nejisté kroky a zastavila se. " Pojď," zašeptal Andrew a vzal mě za ruku. Slyšela jsem další kroky. Isabella a Jason. Zase jsme se zastavili. Polkla jsem. Andrew mě vedl pomalu dál. Shod. Další. Slyšela jsem jak Isabella vypískla. " Pomalu Bello," zašeptal Jason. Stáli jsme a čekali na ně. Propadala jsem se. Písek. " Máš u sebe mobil nebo klíče nebo něco?" zeptal se z ničeho nic Andrew. Zavrtěla jsem hlavou. Najednou mě vzal zase do náruče. Srdce mi z překvapení poskočilo. Držel mě pevně. Chytla jsem se ho pevně kolem krku. Slyšela jsem moře blíž. Podemnou. Najednou mi vlna narazila na zadek. " Proboha," zamumlala jsem. Šli jsme dál. " Počkej! Já mám oblečení! Nemám tady ani plavky!" vykřikla jsem. " To ani já," zasmál se Andrew. " jsme tady." řekl a pomalu mě postavil na nohy. Moře mi bylo až po pas. Vypískla jsem. Andrew mě se smíchem otočil zády k němu. " Měj zavřené oči, jo? Dokud ti neřeknu neotvírej," přikývla jsem. Začal mi rozvazovat šátek. Sundal ho. " Ještě počkej," ovázal mi šátek kolem jednoho zápěstí. " To je proč?" zeptala jsem se nechápavě. " Abychom ho neztratili," pokrčil rameny ačkoliv jsem to neviděla. Zasmála jsem se. Znovu mě natočil, kam chtěl. " Otevři," pošeptal. Otevřela jsem. Zalapala jsem po dechu. Začínalo svítat. Nebe bylo červeno modré. Slunce mezi tím. Pod tím moře. Nádhera. Otočila jsem se na Andrewa. Tričko si nechal na plaži. Díval se mi do očí. Hledal náznak toho, co si myslím. Usmála jsem se a obejmula ho. " Je to nádhera," řekla jsem. Oblečení se na mě lepilo. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Hledala jsem Isabellu a Jasona. Byli několik metrů od nás. Jason zrovna rozvazoval šátek. Taky zalapala po dechu. Vrátila jsem se pozorností k Andrewovi. Zadívala jsem se do jeho nádherných očí. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Polibek mi oplatil. Líbali jsme se. Když jsme se od sebe odtáhli přitáhl si mě k sobě a oba jsme pozorovali vycházející slunce. 

Stála jsem na pláži. Slunce už vyšlo. Po červeném nebi nebylo památky. Podívala jsem se na ostatní. Isabella si vlasy stahovala do gumičky. Jason ji ze zadu pozoroval. Chvíli jsem na něj koukala a přemýšlela, jaký to je pohled. Potom mi to došlo. Andrew ke mě přišel a ze zadu mě obejmul. Usmála jsem se a otočila k němu. " Zdá se mi to nebo se Jasonovi líbí Isabella?" zeptala jsem se ho. Podíval se na něj a potom přikývl, jako by ho to ani nepřekvapilo. Usmál se a dal mi pusu. " Tebe to nepřekvapilo? Nebo proč jsi se tak zatvářil?" pozvedla jsem obočí. Pokrčil rameny. Přimhouřila jsem oči. " Andrew?" našpulila jsem naštvaně pusu. " Zmiňoval se, že je Isabella fajn. Nějak jsem to prostě čekal," chápavě jsem přikývla. " Doufám, že jí nehodlá teď balit? Po Charlieho .... " nedokázala jsem to říct. " Ne, já mu to říkal," znovu jsem přikývla. " Asi jdem už zpátky ne?" zavolal na nás Jason. Přikývli jsme a vydali se zpět.

 " Elis! Pojď už! Dneska má být bábovka! Mám na ní děsnou chuť! Pospěš si!" volala na mě Isabella, když jsem byla v koupelně. Vyšla jsem ven a obě jsme si to namířili k jídelně na snídani. Po cestě jsme potkali Lissy a Kristy. Šli s námi. Před jídelnou byl Jason a Andrew. Vešli jsme do jídelny a sedli si ke stolu. Když jsme seděli u stolu a jedli a vesele si povídali přišla k nám středně velká bruneta s uměle navlněnými vlasy, malý tmavovlasý kluk a nějaký hnědovlasý kluk asi Jasonova a Andrewova věku. Všichni jsme na ně pohlédli. " Ahoj, já jsem Veronica Lee," představila se Andrewovi bruneta, " a tohle jsou moji bratři Drew," ukázala na mladšího, " a Elijah," představila staršího. " Měla bych tu pracovat jako nová animátorka a bráchové jsou tu na dovolené," trochu se zasmála. " Já jsem Andrew," představil se. " taky animátor." dodal. Přísahala bych, že se mezi nimi objevila jiskra, když mluvil Andrew. Lissy a Kristy vstali a taky se jí představili. Veronica se podívala na další tři lidi, kteří se s ní nechtěli nijak seznamovat - na mě, Isabell a Jasona. Trochu váhala. Podívala se a když si všimla, že nemáme jmenovky ani nic, co by dokazovalo, že jsme animátoři přešlápla. Jason nakonec vstal a podal jí ruku. " Jsem Jason, jsem kamarád Andrewa. Nejsem tu jako animátor," řekl bez emocí. Nečekal na její odpověď a zpátky se posadil. Isabella se přidala. " Isabella, taky nejsem animátorka," také bez emocí a taky se hned posadila. Já se jí představit nechtěla. Nechtěla jsem s ní mít nic společného. Všichni se na mě dívali. Také jsem se postavila. " Elisabeth Thomas. Nejsem animátorka. Nebudeme kamarádky a opovaž se vůbec podívat ještě jednou těma tvýma hnědýma očkama na Andrewa, protože ten je můj!"