Summer Love [CZ]

33. Kapitola - Svět mi dal tebe

Probudily mě sluneční paprsky. Když jsem otevřela oči uviděla jsem naproti sobě ležícího Andrewa. Vypadal tak roztomile. Natáhlo jsem se pro mobil a našla v něm fotoaparát. Vyfotila jsem ho. Bohužel to udělalo zvuk a Andrew se začal budit. Když otevřel oči a uviděl mě držící mobil a namířený na něj zamumlal " Ale no ták," a protáhl se. Položila jsem mobil na noční stoleček a opět vrátila pohled na něj. Zadívala jsem se opět do jeho nádherných očí. " Elis," odmlčel se. Ozvalo se zaklepání na dveře. Povzdechla jsem si a vstala z postele. Otevřela jsem dveře. Stála za nimi Isabella, která nečekala na pozvání a vešla dovnitř. 

" Omlouvám se, že ruším .. ehm .. tuto chvilku," rozesmála jsem se. " ale musím jí překazit. No.. jednak jsem ji už překazila, ale za druhé je tu něco horšího. Špatné zprávy. Elis," odmlčela se. " dneska večer odjíždíme." zalapala jsem po dechu. Dostala jsem 'duševní' ránu do srdce. Posadila jsem se na postel. Isabella na mě smutně pohlédla. " Nejde s tím nic udělat. Mrzí mě to," zašeptala a sedla si vedle mě. Andrew se mezitím posadil z mé druhé strany. Chytl mě za ruku a pevně jí stiskl. Sestra mě obejmula.

" Opravdu si nedáš nic víc?" zeptala se mě sestra již po několikáté - Déjà vu -. Neměla jsem chuť k jídlu. Zavrtěla jsem hlavou a odsunula od sebe talíř. Isabella se mě sice snažila dohnat k jídlu, ale sama nic nesnědla. 

Po snídani jsme se vydaly na pokoj a začaly balit. Došla jsem ke skříni a nabrala do náruče hrstku oblečení, kterou jsem hodila do kufru. Chytila jsem se za hlavu. Chtělo se mi ječet. Slzy se mi vydraly na povrch. Hlasitě jsem se nadechla a vydechla. Otočila jsem se na podpatku a rozeběhla se do koupelny, kde jsem se zamkla. Opřela jsem se zády o dveře a sjela po nich na zem. Všechno uvnitř mě chtělo brečet, ale na venek jsem nedokáza říct jediné slovo. Seděla jsem na zemi, hlavu v dlaních. 

***

" Chci tě někam vzít," řekl Andrew s úsměvem. Chytl mě za ruku a táhl k bazénu. " Tady jsme se seznámili," řekl a políbil mě. Chtěla jsem se posadit, ale táhl mě zase pryč. Zamířili jsme pryč z hotelu - na pláž. " A tady pokračovalo," zašeptal mi do ucha a obejmul mě kolem pasu. Otočil si mě k sobě čelem. " Existuje 7 miliard lidí na celé planetě. Navštívil jsem již mnoho zemí a tím pádem poznal mnoho lidí. Mnoho dívek. Ale žádná se ti nevyrovná. Nikdy. Jsi naprosto vyjmečná a neříkej, že ne, protože to není pravda. Je zvláštní, jak si osud dokáže takhle pohrávat s lidskými životy. Někdo říká, že osud neexistuje. A pokud ne, tak věřím na náhody. A tohle, že je skvělá náhoda. Elis, z těch 7 miliard lidí, které jsem poznal, jsem se zamiloval právě do tebe. Do dívky, která je krásná a chytrá. Do dívky, ke které jsem cítil něco už od začátku, co jsem ji poznal. Do dívky, kterou jsem poznal za dost nepříjemných situacích. Ale nikdy jsem nelitoval toho, že jsem tě poznal, protože ty jsi mi dala všechno, co mi scházelo. Nejen lásku, ale i pochopení světa z tvého úhlu. Víš, jak jsi mi kdysi řekla, že jednou najdu dívku, která mě bude opravdu milovat a já jí? Nemusím ji už hledat. Našel jsem ji. Našel jsem tebe. A to mi stačí. Víc už nepotřebuju. Svět mi dal tebe. A ty si pro mě všechno. Miluju tě a vždycky milovat budu. Tohle je láska na kterou čekám celý život a jen tak se jí nevzdám. Dva měsíce nás nerozdělí. Až přijedu zpět do Prahy, budeme spolu už navždy. Nic nás nerozdělí, Elis. Nic." dokončil svůj dlouhý monolog. Celou dobu jsem se mu dívala do očí. Moje oči byly už zase plné slz. " Taky tě miluju nadevše," zašeptala jsem a políbila ho. 

***

Večer se blížil strašně rychle. Celé odpoledne jsem byla s Andrewem. Užili jsme si to. Bylo to přece naše poslední odpoledne. Seděli jsme spolu na okraji a bazénu a dívali se do dálky. " Vzpomínáš si, jak si mě tady před několika dny políbil s tím, že je stejně pozdě a že odjíždím?" zeptala jsem se ho. Zasmál se. " Jo, to byl zajímavý večer. A nebo, jak jsem tě chtěl políbit a ty jsi spadla do bazénu, a když jsem ti chtěl pomoct strhla si mě za tebou?" rozesmála jsem se. " Jo!" vykřikla jsem. " A nebo na náš první tanec na večerní show?" zasnila jsem se. Pousmál se. " Jo," odpověděl. " Páni," řekla jsem po chvíli přemýšlení. " člověk by neřekl, kolik se toho za dvanáct dní může stát," pronesla jsem. " Kolik toho může prožít," dodal. Přikývla jsem. " Přesně tak," řekla jsem a zadívala se na měsíc. Nebyl v úplňku, jako tu noc, co jsme se políbili. 

***

Když jsem sem přijížděla, chtěla jsem prožít  'pravou lásku'. Chvílemi jsem i pochybovala, že existuje. Ale teď? Teď tu sedím na kraji bazénu a držím se za ruku s klukem, do kterého jsem se během pár dnů bez hlavě zamilovala. Sama jsem si dokázala, že pravá láska existuje. Může existovat. Pokud věříte. 

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život... ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene...

(Tohle ještě není konec :))