Summer Love [CZ]

15. Kapitola - Znovu se setkáváme

Stáli jsme u bazénu a líbali se. " Mrzí mě to," zamumlal. Zastavila jsem se a pohlédla mu do očí. Přepadl mě strach. " O čem to mluvíš?" zeptala jsem se nejistě. " že jsem ti to řekl až dnes. Několik hodin před odjezdem." zatvářil se smutně. " Ty odjíždíš? Sakra," mrmlala jsem mu do bílého tílka. Trochu mě od sebe odtáhl. Podívala jsem se mu do očí. " Ty odjíždíš," řekl s údivem, že to nevím. " He?" nechápala jsem. " Vždyť dneska odjíždíš, ne?" zeptal se. " Až za čtyři dny. Proč si myslíš, že odjíždíme dnes?" stále jsem nechápala. " Týden už uběhl. Myslel jsem, že tu jste na týden." trochu se pousmál. " Každopádně mi to rozhodně nevadí," dodal. Políbil mě na nos a silně mě obejmul, jako by mě už nikdy nehodlal pustit. Jako vždy, když mám hezkou chvilku, ji něco muselo zkazit. Byl to mobil, který začal Andrewovi vibrovat v kapse. Stihla jsem si na displeji přečíst 'Lissy' než zvedl hovor. " Jasně," řekl a položil to. " Musím jít. Ale, co budeš dělat zítra?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny s úsměvem. Z parketu se začly ozývat moderní písničky, co pouští i v Čechách na Óčku. " Zítra v 9 na recepci, někam zajdem." usmál se svým nejvíc úžasným úsměvem. Přikývla jsem. Naposled mě políbil a odešel. Zůstala jsem stát na místě a dívala se za ním. Nemohla jsem uvěřit, že se to stalo. Pro jistotu jsem se přece jenom štípla. Byla jsem utahaná, tak jsem se vydala do pokoje. Nemohla jsem se přestat usmívat. Byla jsem plná štěstí a radosti. Zaklepala jsem na dveře. Když mi Isabell otevřela nejdřív mi chtěla něco vyprávět, ale jakmile si všimla mého usměvu na tváři, její úsměv spadl a nevěřícně na mě hleděla.

Vstoupila jsem do pokoje a lehla si rozvaleně na postel. Isabella si povzdychla. " Co se stalo?" zeptala se. Posadila se na postel. Všechno jsem jí řekla od začátku. Znovu si povzdechla. Spadl mi úsměv. Až teď jsem si uvědomila, že jsem jí celou dobu připomínala Charlieho. " Promiň," řekla jsem. " Né, to je dobrý," snažila se usmát. Přisunala jsem se k ní a obejmula ji.

***

Ráno jsem nemohla z natěšení dospat. Probudily mě ranní paprsky. Potichu jsem se převlékla a nechala na stole vzkaz, že se jdu projít a že mám mobil u sebe. Vyšla jsem z pokoje. Pochybovala jsem, že by už byl Andrew na recepci, tak jsem se jen tak pohybovala okolo bazénů. Potkala jsem dva arabské animátory. Zbývala čtvrt hodina do devíti. Sedla jsem si na lehátko u bazénu. Chvíli jsem hrála jedinou hru v mobilu. Začalo mě to nudit. Osm minut do devíti. Vystavila jsem obličej sluníčku. Najednou jsem to uslyšela. Zase ten smích. Otočila jsem se za ním, jenže to byla chyba. Když jsem ho spatřila v partě kluků, kterou jsem nepoznávala strnula jsem. Všiml si mě. Chvíli přemýšlel odkud mě zná a potom si dal dvě a dvě dohromady. " Thomasová!" zvolal. Všichni z té party se otočil směrem, kterým koukal. Na prázdno jsem polkla. Srdce se mi rozbušilo rychleji. " Thomasová," řekl znovu, když ke mě přistoupil. " ani bych tě nepoznal. Změnila ses." tyčil se nade mnou jako socha Svobody. " Nejsem sama, Johne." řekla jsem chladně a vstala. Chtěla jsem jít už směrem k recepci, ale na neštěstí mě zastavili. " Kam pak?" zeptal se. " Běžíš se schovat za sestřinu sukni? Kde vlastně Bella Isabella je?" můj bývalý se mě snažil vyprovokovat. Jak jsem s ním mohla chodit? ptala jsem se sama sebe furt do kola. " Tam, kde ty ne," odsekla jsem a mířila si to pryč, ale chytl mě. Chtěla jsem zaječet, ale nedokázala jsem to. Vyškubla jsem se mu. " Víš, myslím, že si máme co povídat Elisabeth." jeho kumpáni mě dotlačili k lehátku a donutili mě si sednout. "  myslím, že my jsme si už dopopovídali." řekla jsem ostře. " Zlato, pamatuješ si na tu poslední SMS, kterou jsem ti poslal?" týral mě vzpomínkama John. " Neříkej mi zlato," varovala jsem ho. " Tak pamatuješ?!" zaječel mi do obličeje. Přikývla jsem. Abych ho popsala: černý delší vlasy, černé hluboké oči, svalnatá štíhlá postava. Zvnějšku to byl kus. Zevnitř grázl. " Znáš mě Liz, sliby dodržuju. Tak abych dodržel všechny, teď splním ten, který jsem dal tobě v té SMS." zachvátila mě panika. Mohla jsem zaječet, ale bylo by to zbytečné - všichni spali. Snažila jsem se neotřást při představě, že tu budu hledat nemocnici a pak jim vysvětlovat, že mám zlomený nos a kdo a jak mi to udělal. Sakra, nenapsala jsem závěť! pomyslela jsem si. Počkat. Já vlastně stejně nic pořádného nevlastním. Vstala jsem. Přiblížila se k němu. " Trhni si," zavrčela jsem mu do ksichtu a snažila se, aby se mi netřásl hlas. Udělala jsem krok směrem k recepci, ale jeden vysoký kluk s dlouhými světle hnědými vlasy mě odstrčil zpátky až jsem klopýtla. John se mi podíval zpříma do očí. Vzájemně jsme se probodávali pohledama. Potom se napřáhl a vrazil mi facku, div jsem se neotočila o 180°. Zalapala jsem po dechu. Celá ta jejich parta se začla tlemit. " Oficiálně se znovu setkáváme, Thomasová" procenil mezi zuby John a pohrdavě se odfkl.