Summer Love [CZ]

Dodatek 1. část

Život vám vždy nedá to, po čem prahnete pod nos. Vlastně vám ty hodně cenné věci na 90% nedá. A když už se slituje a dá vám to nakonec - následují problémy a komplikace a navíc to nikdy není tak, jak doopravdy chcete.

Vzpomínám si na svou první,  ale do teď i poslední velkou lásku mého života. Vlastně ne. Moje první láska se ani nedá počítat. Bylo mi dvanáct a začala jsem chodit s Sebastianem. Byla to taková ta dětská láska. Celé to vlastně bylo o jednom pozdravu denně. Sebastian chodil do vedlejší třídy. Většině holek z našeho ročníku se líbil. Náhoda byla, že jsem se i já líbila jemu. Na několik dní jsme si oba mysleli, že to vydrží do konce života. Po několika měsících jsme se rozešli.

Od té doby jsem usoudila, že na kluky jsem ještě mladá a mám čas. Proto jsem je několik let ignorovala. Až tady do mých 14-ti let. Ano celé dva roky jsem opačné pohlaví ignorovala. Avšak 13.6. nastal zvrat. Objevil se John Bradley. Bydlel jen o ulici dál a navíc měl s několika dalšími kluky partu a on byl jejich šéf. A to byla tedy druhá (stejně většinou tvrdím, že první) láska mého života. A v té době jsem stála o velkou lásku, která bývala v knížkách, které jsem s oblibou četla. A taky ji dostala.

Johnovi bylo 16 a teď když o tom zpětně přemýšlím - byl to nadržený naivní a sobecký prasák. Myslela jsem, že dojde nanejvýš na líbání. Jenže John i přes můj věk chtěl ještě více. Při narozeninové oslavě kamarádky Katy mě odvedl do pokoje pro hosty a tam po mě začal vyžadovat více. Nejprve jsem se vzpírala, ale vrazil mi facku jako obvykle, když se mu něco nelíbilo.

Proč jsem s ním tedy zůstávala? Začal vyhrožovat, že řekne mámě i to k čemu do té oslavy nedošlo. Příští den jsem všechno řekla Isabelle a ta za ním došla ( někdy z ní šel vážně strach) a řekla, že jestli mě nenechá na pokoji dojde vše ohlásit policii. John se uklidnil jednou mi poslal sms 'Jestli se ještě někdy potkáme a nebudeš se schovávat pod sukní sestry, rozmlátím ti držku ty čubko!!'. Na neštěstí jsme se zrovna stěhovali, tak jsem ho už nikdy neviděla. Rodičům jsme to nikdy neřekly a pokud to nebude nutné, nikdy se to nikdo kromě nás dvou nedozví.

Od té doby jsem si však říkala, že kluci jsou hajzlové. Začínala jsem si myslet, že ta velká láska, která se ocitala v knížkách, byla pouze výplodem fantazie spisovatelů. A tak jsem od té doby s nikým nechodila. Samozřejmě několik kluků se mi líbilo, ale nevěřila jsem jim. Proto také nikdy k ničemu už nedošlo.