Summer Love [CZ]

24. Kapitola - Rudá barva smrti

Ráno jsem se vzbudila a uvědomila si, že mě dnes neprobudilo klepání. Usmála jsem se. Vstala jsem. Isabella už dávno byla pryč. Došla jsem k zrcadlu, kde ležel vzkaz: JSEM S JASONEM. UVIDÍME SE U OBĚDA. - I ''. Usmála jsem se. Došourala jsem se do koupelny a opláchla si obličej. Převlékla jsem se a vydala se na snídani. Se snídaní jsem si sedla ke stolu v jídelně a nepřítomně hleděla do prázdna. Do dveří vešli moji rodiče. Protočila jsem panenky a snažila se na ně nedívat, aby si mě nevšimli. Ale matka si mě bohužel všimla a nepatrně na mě s úsměvem kývla. Nenápadně jsem jí zamávala a věnovala se dál snídani. 

Když jsem vyšla z jídelny přišla mi SMS od Andrewa na nový mobil, který mi půjčila Ronnie, protože měla jeden navíc. (Nechápu proč.) " Přijď za půl hodiny za volejbalové hřiště". Pokrčila jsem rameny a vešla do pokoje. Mezitím, co jsem si vybrala a oblékla plavky uběhlo dvacet minut, tak jsem se vydala na určené místo. Těšila jsem se, ale nechápala jsem, proč mi to neřekl osobně. Procházela jsem kolem bazénů až ke stromům podle cesty. Většina lidí ještě spala. Slunce mi ozařovalo tvář a odráželo se ve slunečních brýlích. Prohrábla jsem si rukama vlasy a pomalu se blížila k volejbalovému hřišti. Obešla jsem ho. Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo. Podívala jsem na mobil. Bylo přesně.

" Tak ty jsi přišla," ozvalo se za mnou překvapeným a velmi známým hlasem. Otočila jsem za ním a uviděla Johna. " Co tu děláš?" zeptala jsem s povytaženým obočím. Spiklenecky se na mě usmál. " Čekala jsi někoho jiného, co?" ušklíbl se a vytáhl z kapsy Andrewův mobil a zamával mi s ním před očima. Zkřížila jsem si ruce na prsou a podezíravě se na něj podívala. " Kde jsi ho vzal?" pobaveně se na mě podíval. " Jako bys mě neznala," odfkla jsem si. " Teď přišel čas, abych udělal to, co chci udělat už dávno." zahleděl se mi do očí. Pohledem sjel níž a zadíval se mi do výstřihu. Nervózně jsem přešlápla a bála se vyslovit otázku, která mi ležela na jazyku. Ale přemohla jsem se. " A co chceš?" pohledem zajel zpět do úrovně mých očí. Přitáhl si mě z boky k sobě a do ucha mi zašeptal. " Tebe, Elis. Pouze tebe. Teď a tady," odstrčila jsem ho rukama, ale chytl mě drsně za zápěstí a přitáhl zpět k sobě. " Tentokrát se už nemůžeš schovávat za sukni své sestry," na chvíli se odmlčel a pak dodal. " ani ten tvůj blonďáček ti nepomůže." vysmál se mi do obličeje a já se pomalu začínala bát, co se bude dít dál. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na mém krku. Stála jsem k němu zády a on mi do ucha začal šeptat. " Támhle," ukázal někam mezi stromy. " mám schovanou kameru, abych tenhle zážitek mohl prožívat, i když se mnou nebudeš," naskočila mi husí kůže. Marně jsem se snažila vyprostit, ale měl moc pevný stisk. Jednou rukou mi držel ruce a druhou mi pevně stiskl zadek. Povedlo se mi vyprostit jednu ruku, otočit se a vrazit mu pořádnou facku. Toho rozzuřilo." Kam se poděl ten tvůj podělanej mír?!" vyjekla jsem. " Musel jsem tě nějak donutit, abys mi věřila, ne?" zasmál se vlastnímu NEvtipu. Jednou rukou mě chytl pod krkem a druhou mi pevně držel ruce a praštil se mnou o zeď. Zalapala jsem po dechu. Strhl ze mě šaty a já pocítila stud, jelikož jsem před ním stála pouze v plavkách. Přiložil mi ruku na stehno a sunul jí stále výš a výš až se dostal k lemu kalhotek. Začal si s ním pohrávat. Všiml si mého nechápavého pohledu a ušklíbl se. " Nestyď se není to přece poprvé," mrkl na mě. Zatáhl za kaničku spodního dílů plavek a ten okamžitě spadl na zem. Přetáhl si tričko přes hlavu a ukázal štíhlé svalnaté tělo. Rozepl si pásek a nechal spadnout kalhoty na zem. Svým tělem se ke mě přiblížil ještě blíž a začal do mě pomalu vnikat. Vykřikla jsem. Začal se pohybovat nejdřív jemně a potom drsně a bolestivě. Slzy se mi draly ven. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem mohla celou dobu křičet. Začala jsem ječet, co mi síly stačily. John se lekl a přiložil mi ruku na pusu, ale kouskla jsem ho. Zasyčel bolestí a odešel ode mě několik kroků dál. Rychle jsem popadla spodek plavek a začala ho vázat. Nepřestávala jsem ječet. John vytáhl z kalhot nůž. V tu ránu jsem přestala ječet a začala vrtět hlavou. Spodek plavek jsem nestihla zavázat, proto mi spadl opět k nohám. Couvala jsem od něj, co to šlo, ale narazila jsem do zdi. Naprázdno jsem polka a nesouhlasně vrtěla hlavou a opakovala " Ne, prosím ne...." John se samolibě usmál. " Ještě jednou zakřič a nedopadne to pro tebe dobře," přikývla jsem. Slzy mi stále tekly. " Teď se vrátíme tam, kde jsme skončili," řekl a přibližoval se ke mně. Usmíval se jako dítě o Vánocích. Před ním ležely zmačkané kalhoty a on si jich nevšiml a zakopl o ně. Vykulila jsem oči. V jeho očích jsem spatřila strach vteřinu před tím, než se svalil na mě. Krkem mi projela ostrá bolest. Zalapala jsem po dechu. Každý nádech mě ohromně bolel. John rychle vstal. Když uviděl krev po celém mém těle dal si ruku před pusu. " Proboha," vyhrkl a dal se na útěk. Zůstala jsem sama v louži krve. 

Je to delší než většina jiných kapitol a taky o dost horší, ale není se čemu divit. Blížíme se přece k závěru :D A omlouvám se za to, že to píšu až po delší době. :)

Chtěla bych poděkovat skvělé a úžasné kamarádce Lucince!! ♥♥♥ @luciedolezelova16 ♥♥♥, která mi pomohla s nejdrastičtější kapitolou z celého příběhu :D Děkuju moc! ♥ A moc si toho vážím! ♥ Rozhodně si přeštěte její příběhy! :)* Ještě jednou děkuju! ♥ :*