1) Jsem tak hloupý. Nechal jsem se jen oblbnout...
Sedím s hlavou skloněnou nad sklenkou alkoholu. Snažím se zapomenout své hořké vzpomínky. Nejde to. Jedna. Druhá. Třetí. Čtvrtá. Sklenky se mi pod rukama sotva mihly, už jsem je měl v sobě. Servírka mi doporučila vodku s džusem, po šesté sklence jsem donesený džus odložil stranou. Chtěl jsem si nechat donést celou lahev. Mávl jsem směrem k servírce. Ta se jen otočila na patě a byla u mne.
,,Přejete si další?'' s úsměvem trochu pokleslým hleděla na mne.
,, Ne doneste mi celou láhev!"
,, Jak si přejete," hlesla a zašla za roh.
Za chvíli se, ale vrátila. Lahev, ale nenesla. Na tácku měla jeden drink, ze kterého čouhala máta.
,, Madam, ale tohle jsem si neobjednal," řekl jsem trochu podrážděným tónem.
,, Jedno mojito, tady od pána u baru.''
,, Od koho?!"
Servírka mávla rukou směrem k muži, který seděl u baru. V ruce svíral sklenku s whisky, ve které plavaly dvě kostky ledu. Muž vypadal hodně mladě. Byl oblečen ve velice padnoucím smokingu, sako se mu na ramenou napínalo pod jejich velikostí. Jednu ruku měl vloženou v kapse u kalhot a druhou, ve které svíral sklenku, se loktem opíral o pult baru. Díval se na mě. Usrkl ze sklenky a usmál se mým směrem.
,, Jste si jistá, že je to pro mě?''
,,Ano, říkal: pošlete to tomu chlapci v béžovém kabátu. Vypadá, že má žízeň,''citovala.
,, Mm to má tedy pravdu," zamumlal jsem si pro sebe.
Servírka doběhla pro mou objednanou lahev a odešla do kuchyně. Hm co mi to poslal? A proč na mě tak cíví? Přičichl jsem ke sklence. Voněla jako by v ní ta máta byla čerstvě natrhána. Pomalu jsem si sklenku opřel o spodní ret a napil se. Cítil jsem velice osvěžující chuť. Máta, led a citron. To tomu dodávalo tu svěžest.Pomyslel jsem si. Sklenku jsem pak do sebe oklopil naráz a odložil ji s cvaknutím o stůl. Otevřel si svou lahev, nalil do připravené sklenky a zase ji odložil. Bylo mi vše jedno. Muže co mi poslal drink, jsem ignoroval. Nemohl jsem přestat myslet na tu příšernou událost, která pro mě nyní představovala strašáka ve skříni. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Proč se to stalo zrovna mně? Kladl jsem si jednu otázku za druhou. Na žádnou jsem však nenašel odpověď. Sklenky ve mně mizely jedna za druhou, už jsem je dávno přestal počítat. Svět kolem sebe už jsem nevnímal. Ani jsem nezaregistroval, že si někdo přisedl a to přímo vedle mě. Chvíli jsem byl v domnění, že to je ten chlápek ve smokingu, ale to nebyl on. Mému rozostřenému vidění napomohl nos. Tento člověk velice páchl po alkoholu, cigaretách a po čem si neurčitém. Byl příliš přítulný, až narušoval můj osobní prostor. Nebylo mi to vůbec příjemné.
,,Ahoj krasavče, ty si mi, ale roztomilý chlapeček," mumlal pomalu a skoro nesrozumitelně starý muž.
Byl mnohem vyšší než já. Jeho tělo bylo tak široké, že na lavici, kde sedím, nezbylo už žádné místo. Jeho oblečení vypadalo onošeně, sem tam měl špinavý flek. Myslím, že už dlouho nebylo vyprané. Ten chlapík se přitahoval blíž, jeho zpocené ruce se natahovaly k mému krku. Snažil jsem se je odstrčit, ale měly mnohem větší sílu. Mé tělo v tomhle stavu se i tak těžko mohlo bránit. Chytl mě za límec kabátu, oplzle vyplazoval jazyk a chtěl ho nasměrovat ke mně. Mával jsem rukama a křičel. Ten muž byl příliš silný.
,, Pusť mě, ty špinavej hade!"
,, Co si to řekl ty ufňukanej spratku?!" chytl mě za ruku jako by mě chtěl odvléct pryč, při tom se prudce napřáhl. Přivřel jsem instinktivně oči a očekával bolest po dopadu tvrdé ruky. Ale nic se nestalo. Zaslechl jsem plácnutí prstů o kůži, ne však o tu mou. Pomalu jsem otevřel oči. Ruku toho zpoceného chlapa držel za zápěstí ten pěkný mladý muž.
