,,Dobré ráno přeji," řekl jsem Taehyungovi a položil mu tác se zdravou snídaní na klín. Taehyung zamrkal, zběžně si promnul oči. Líbilo se mi rozkošné hnízdečko, které se mu vytvořilo přes noc. Je vůbec legální vypadat dokonale, bez chyby už jen po probuzení? Nad hlavou mi visel velký otazník se záhadou, která by byla nejspíše oříškem i pro ostříleného detektiva.
,,To jsi připravil pro mě?"
,,Ano, je to celé jen tvoje," pokynul jsem rukou k jídlu.
,,Ty si nedáš?" zamrkal zmateně Taehyung.
,,Já jsem se najedl, během přípravy tvé snídaně. Jen se najez. Dobrou chuť," popřál jsem mu. Tae se pustil s chutí do nakrájeného ovoce v mističce.
,,Něco pro tebe mám," natáhl jsem před sebe zavřenou dlaň. Tae polkl rozžvýkané sousto. Poskakoval radostně po posteli, jako by prověřoval kvalitu výdrže madrace.
,,Dárek? To jako vážně?" rozzářené oči prozrazovaly nefalšované nadšení.
,,Jo, dárek," rozevřel jsem dlaň, na ní byla malá světle modrá krabička s roztomilou mašličkou. Vzal si ji opatrně do ruky. Pomalu vysunul víko krabičky, předtím než ho sundal, hezky se na mne usmál. U srdce se mi usídlil hřejivý pocit. Po chvíli se jeho výraz změnil. Rychle jsem se mu to snažil vysvětlit.
,,Chtěl bych tě vzít na zmrzlinu, pak určitě pochopíš, proč jsem ti to dal."
Tae povaloval zámek s našimi iniciály v dlani. Na chvíli skousnul ret. Bál jsem se, že jsem zklamal jeho očekávání. Měl jsem mu koupit něco lepšího. To byl, ale hloupý nápad. Svěsil jsem ramena a zadíval se na své velké dlaně. Taehyung rozložil svá stehna na můj rozkrok a strčil do mě. Spadl jsem na záda. Tae mi věnoval něžný polibek, přiklonil se k mému uchu.
,,To je to nejlepší co jsem kdy dostal."
,,Opravdu?''
,,Ano a jsi vůbec první kdo mě, kdy nějaký dal. Děkuji ti," usmál se a propletl jazyk mezi mými rty.
Potom, když Tae dojedl svou snídani, jsme se společně oblékli a vyrazili ven. Cestou jsme si povídali o všedních věcech. Taehyung z všedních věcí přesto vytvářel něco výjimečného. Jeho vyprávění mě vždy zaujalo a pouštělo do hlubokého rozmýšlení o dané věci. Zastavili jsme u prvního zmrzlinářského stánku. Tae si nadšeně promýšlel, kterou zmrzlinu by si dal. Popravdě ho zaujaly všechny. Obdivoval jsem jeho nadšení pro věc. Bylo to opravdu rozkošné. Byl jako malé dítě v hračkárně.
,,Dal bych si mango," ukázal prstem na vaničku zmrzliny.
,,Dobře," otočil jsem se směrem k prodavačce, ,,dejte mi dva kopečky mangové a dva malinové, k oběma kornoutek z vaflí." Postarší paní se pousmála a pustila se do toho.
,,Tady mango," řekla a podala ji Taehyungovi, ,,maliny-."
Vzal jsem si jí do ruky. Zaplatil jsem paní, při tom slušně poděkoval za zmrzlinu. Otočil jsem se k Taehyungovi, který si už spokojeně lahodil ve zmrzlině.
,, Vezmu tě na procházku," řekl jsem já.
Vedl jsem Taehyunga za město, jako tehdy v noci. Dnes jsme, ale zamířili na most. Taehyung ihned poznal, kde se nacházíme. Zavěsil se za zábradlí a shlížel dolů na oblázky, na kterých jsme se společně mazlili. Na tváři se mu vykouzlil usměv. Zafoukal mírný vítr a nedaleko nás zacinkaly chomáče zámků připnuté k proutěné části zábradlí. Bylo plné masivních i úplně malinkatých zámku s iniciály a milostnými vzkazy. Taevylovil v kapse zámek, který jsem mu věnoval a klíčkem ho odemkl.
,,Zamkneme ho společně?" podíval se na mě, v očích se muodrážela něžnost. Vzal jsem ho za ruku a vtiskl mu na čelo polibek, lehce jsem přikývl. Tae si dřepnul, zacvaknul zámek a já jej zamkl.
Přitáhl jsem si Taehyunga k sobě do náručí a Tae se opřel zády o zábradlí. Propletli jsme jazyky, společně je zapečetili spojením ústy.
V hlavě se mi nořila myšlenka na blízkou ztrátu. Dostal jsem strach. Věděl jsem, že Taehyunga mi jen tak nenechají, nechci, aby dál trpěl. Musím vymyslet, jak ho dostat ven ze zavřeného bludiště. Jeho laskavá ústa hladce přejížděla po mých rtech. Na chvíli mne opustila - brzká ztráta, blesklo mi hlavou. Nespokojeně jsem otevřel oči. Jeho ústa se navrátila, ale putovala po krku. Zrychleně jsem oddechoval. Teplý dech mi vystupoval z úst, ucítil jsem, že vzduch je o něco chladnější nežli včera. Zavřel jsem oči. Naprosto jsem se mu oddal. Ale jeho ústa mě znova opustila. Svraštil jsem obočí- brzká ztráta, blesklo mi hlavou znovu. Se zavřenými víčky jsem očekával, kdy se zase vrátí.
Zzz…
Co to by-? Když jsem je otevřel, před nimi jsem měl výjev, který bych v tuto chvíli nečekal. Tae klečel na kolenou u mých rozepnutých kalhot. Sahal po gumě u boxerek.
,,Zatraceně Taehyungu jsme na veřejnosti," vrčel jsem potichu, tak aby mě slyšel jenom on.
,,Hmm zvláštní, u té řeky ani na kapotě auta ti to nevadilo," pohodil rameny a dál se to nesnažil rozebírat. Vzal si ho do úst, jako by orální sex na veřejnosti byl pro něho samozřejmostí. Pomalu jsem začal narůstat v jeho puse. Byla měkoučká, vlhká…
,,Tae- , c- co když nás někdo uvidí," brblal jsem dál. Situace ve mně vyvolávala nečekaný strach a pocit nevídaného vzrušení. Neustále jsem se otáčel, shlížel ke každé cestě, aby nikdo neprošel. Tae mě, ale sál příliš tvrdě, moji pozornost ihned strhl na sebe. Přicházelo to příliš brzy. Ani se nedivím, kdo by se z toho rychle nevystříkal, když váš kluk vám ho začne sát z ničeho nic na veřejnosti. Zběžně jsem se ohlédl a shlédl dolů na Taeho, jak pilně kývá hlavou. Ale uvědomil jsem si, že jsem někoho zahlédl. Otočil jsem se znovu.
,,Psst, Tae někdo jde," znervózněl jsem. Tae místo toho, aby ihned přestal, přidal na tempu. Byl jsem téměř na pokraji, začalo se mi potit čelo. Chytl jsem Taeho za pramínky Taových vlasů na vršku hlavy. Nečekaně jsem ejakuloval do Taeho a zhluboka jsem vydechl. V hlavě mi proudil orgasmus. Otevřel jsem oči, ihned se otočil. Chtěl jsem vidět, jestli ti lidé prošli, nebo na nás zděšeně zírají. Pár středního věku spokojeně procházel okolo a ani se na nás nepodívali. Otočil jsem se nechápavě k Taemu. Vykulil jsem oči, Tae dřepěl a zavazoval mi tkaničku od bot. Zdá se, že než jsem se vzpamatoval z orgasmu Tae zaujal pozici, která nevzbuzovala žádné podezření. Tae se postavil, podíval se na mě zkroušeně, když viděl můj nechápavý pohled.
,,Děje se něco?"
,,Ne, vše je v naprostém pořádku," řekl jsem a sevřel jsem ho v náručí, ,,přemýšlím, že tě vezmu na oběd. Co na to říkáš?"
,,Velmi rád půjdu," zasmál se mi do ucha.
Šli jsme stejnou cestou, kterou jsme přišli. Nedaleko panelových domů, kde jsem bydlel, stála restaurace, kterou vlastnil starší pán. Velice výborně vařil, ale hodně zestárl, neměl už tolik sil, aby plnou restauraci obsloužil sám. Své umění předal proto mladším a on sám zůstal v kanceláři s účty. Objednával potřebné suroviny, platil výdaje a pořizoval nové produkty. Své dva syny naučil vařit příliš dobře. Člověk by nepoznal, že jídlo nevařil on sám. Posadili jsme se k dřevěnému stolu. Stoly byly úhledně prostřené, uprostřed stála čerstvá květina a dochucovadla. Číšník nám donesl menu, oba jsme si ihned vybrali. Každý jsme si dali naše oblíbené jídlo. Taehyung si s plnými tvářemi spokojeně pobrukoval. Mě, ale pořád tížila představa blízké ztráty. Je tak hezké trávit s ním den. Nechci, aby to zase skončilo. Musel jsem jednat.
,,Tobě to nechutná?" podivil se.
,,Ano je to výborné, ale mám starost," řekl jsem smutně a zahleděl se na vidličku, kterou jsem se šťoural v jídle.
,,Pověs mi, co tě trápí?"
,,Už tě nehodlám ztratit, navždy si tě ponechám."
,,S ničím jiným bych nepočítal raději."
,,Jenže Tae, vím.. totiž mám takové špatné tušení, že mi tě ten skřet vezme," povzdechl jsem si.
,,Nemůže vědět, kam jsem utekl. Už je to doba, co sis mě zaplatil na noc," snažil se mě povzbudit, ale bylo na něm poznat, že v to sám nevěří.
,,Tae jsi poklad, jak pro mě tak pro něho. Nedovedu si představit, jak velkou hodnotu máš. Pro mě je nevyčíslitelná. A pro něho? Nikdy bych takovou cenu nedokázal splatit."
,,Nehodlám se vracet a ty jemu nic nedlužíš. On dluží tobě za ten zlý čin, který ti způsobil," jakmile si na to vzpomněl, svraštil obočí a zamračil se.
,,Nechci už na tu věc ani pomyslet," oklepal jsem se, ,,Tae budu za tebou stát a bít se dokud nepadnu. Udělám vše proto, abych o tebe už nikdy nepřišel. Já už něco vymyslím."
Tae se smutně usmál, ale přesto jsem vycítil důvěru, kterou ke mně chová. Přejel jsem mu prstem po hřbetu ruky a pokračoval v jídle.
