Už mě přestávalo bavit čekat.
Začínal sem být netrpělivý. Pořad jsem přecházel tam a zpět. Navíc se mi začínalo chtít na záchod. Opravdu skvělá kombinace, řekl bych.
Nechápu proč tu musím čekat. Nejradši bych nakráčel dovnitř a pěkně od plic jim řekl, co si o nich myslím. Ale ne, prý hezky tu počkáme. No a když už jsme u toho čekání. "Proč nás tu sakra nechali čekat tak dlouho?" zeptal jsem se ostatních.
Byl jsem otočený zády aby nikdo neviděl můj veselý výraz. Nedočkal jsem se však žádné odpovědi. Aby taky jo, když na tu samou otázku se ptám už asi po třicátý. Stále otočený zády jsem se při této myšlence zakřenil.
Musím je už vážně hodně štvát.
Nasadil sem svůj obvyklí výraz a pomalu se otočil na ostatní. Dostalo se mi přesně toho obrázku, jaký jsem očekával. I když vlastně ne tak úplně přesného. Mračili se na mě - to jsem očekával. To co jsem neočekával bylo, že se bude mračit i Jimin. Také jsem se lehce zamračil. Nestávalo se moc často že by se Jimin mračil, nebo byl naštvaný, nebo cokoliv podobného vzteku. To pro mě byla novinka.
Řekl jsem si že je tu radši nechám chvilku o samotě. Hold někdo prostě nesnese být tak dlouho v jedné místnosti s mou dokonalostí.
Po této úvaze jsem se v duchu znovu zakřenil a pomalu vypochodoval z místnosti. Na chodbě jsem zamířil přímo ke dveřím vedoucím na záchod. Zastavil jsem se u umyvadla, opřel se o něj a zahleděl se na svůj odraz v zrcadle. V hlavě jsem si stále dokola přehrával co se stalo vedle. Proč se na mě Jimin mračil? Ráno, před tím než jsme sem šli, bylo všechno v naprostém pořádku.
Najednou jsem uslyšel jak prudce narazili dveře do zdi. Než jsem se vůbec stihl vzpamatovat, praštily se mnou silné ruce proti zdi, hned vedle umyvadel.
Ještě jsem se ani nevzpamatoval z toho nárazu a už byly jeho rty na mých. Jeho ruce pod mým tričkem. Hrnuly ho stále výš. Když ho vyhrnul téměř až ke krku začal mi rukama pomalu přejíždět po obnažené kůži. V tu chvíli jsem začal svůj předem prohraný boj. Byl silnější než já, a tak jsem skončil s rukama nad hlavou, které jestě pro jistotu ovázal mým právě staženým tričkem.
Když jsem se nemohl bránit. Začal mi opět přejíždět po nahé hrudi a líbat mě na rty. Po chvíli se jeho ruce začali přesouvat od hrudi, po břiše pořad níž. Až se jeho ruce zastavili u přezky pásku. Bez zaváhaní ji hravě rozepl. Po ní následoval i knoflík a zip u kalhot. Které pak spolu s trenýrkami stáhl až někam ke kotníkům. Než jsem se stihl vzpamatovat, byl zpátky u mě a znovu mě začal vášnivě líbat na rty.
Neměl jsem jak zamaskovat své vzrušení. Vlastně jsem se o to už ani nesnažil. Po chvíli zčala jeho ruka opět sjíždět níž. Když se konečně dostal k cíli hlasitě sem zavzdychal a začal ho hladově líbat.Chtěl jsem aby začal rukou pohybovat, ale on jen spočíval s rukou obtočenou kolem kořene a opětoval můj polibek.
Po nekonečně dlouhou dobu se nic nedělo. A pak začal pomalu pohybovat rukou. Snažil sem se rozmotat ruce z trička. Škubal jsem s nimi od sebe, ale dosáhl jsem jen toho, že mi je druhou rukou silně přimáčkl ke zdi nad hlavou a úplně se ode mne odtáhl.
Chtěl jsem mu říct ať nepřestává, že už budu hodný. On ale neměl v úmyslu přestat. Právě naopak. Chtěl o něco víc. Najednou si totiž klekl a bez váhání si mě celého strčil do pusy. Slastí jsem zavřel oči a zaklonil hlavu. Hned jsem je ale zase otevřel a podíval se dolů, jak tam klečí a pomalu mě zpracovává pusou. Občas přidal i ruce. Vzdychal jsem stále hlasitěji a marně se snažil vymotat ruce z trička. On začal zrychlovat. Až už jsem to nedokázal vydržet. Hlasitě jsem vykřikl jeho jméno a udělal se mu do pusy. Vytáhl si mě z pusy a pomalu se odtáhl. Ještě chvíli jsme tak zůstali.
Hlasitě jsme oddychovali. Koukali se jeden druhému do očí. On se najednou zvedl a než jsem stačil cokoliv říci, nebo udělat, tak odešel.
Koukal jsem na zavřené dveře a pomalu mi to docházelo. On mě tam jen tak nechal.
S pohledem stále upřeným na dveře jsem si rychle nasadil trenky a kalhoty. Tentokrát zdárně rozmotal ruce z trička, které si pak nasadil. A na odchodu z místnosti jsem si ještě pomyslel, že za tohle se Jiminovi pomstím.
A že se mu to bude líbit.
