Otevřel jsem domovní dveře a pohledem jsem prozkoumal okolí. Nakonec jsem na druhé straně silnice zahlédl volné taxi, a tak jsem se rozhlédl a opatrně přešel silnici. Otevřel jsem dveře taxi a nasedl jsem dovnitř.
"Dobrý den," ozvalo se okamžitě a ve zpětném zrcátku se spojil jeho podmračený pohled s mým.
"Dobrý," zamumlal jsem naprosto rudý v obličeji.
"Tak kam to bude?" zeptal se mě, najednou celý vysmátý.
Celkem zmateně jsem mu nadiktoval adresu, pohodlně se usadil do sedačky a zahleděl se z okna.
Tak jako každé ráno, jsme i dnes chytli dopravní zácpu. Zůstali jsme uvězněni mezi mraky aut, bez možnosti úniku. Zmučeně jsem se sesunul do sedačky a nešťastně zasténal.
V kabině auta vládlo naprosté ticho, přerušované tichým poklepáváním do volantu. Což nakonec po mém zasténání také utichlo. Nespouštěl jsem svůj pohled z dění kolem auta.
Takto jsme tam spolu seděli v naprostém tichu celkem dlouho a čas od času jsme popojeli o kousek dopředu. Moje vysvobození se každým momentem přibližovalo. Nakonec před námi bylo jen pár posledních aut a já jsem již celý netrpělivý poposedal na sedačce. Jeho přítomnost mi nedělala moc dobře. Byl jsem z něho naprosto nervózní a v celém těle mi tepalo. Nehledě na to, že od momentu, kdy na mě poprvé promluvil jsem byl tvrdý jak kámen.
Chtěl jsme toto utrpení mít již za sebou. Zároveň jsem však chtěl znát jeho jméno. Z mého přemýšlení mě vyrušilo prudké zabrzdění. Letmo jsem se podíval z okýnka a s údivem jsem zjistil, že už jsme dorazily k cíli.
"Tak kolik to bude?" zeptal jsem se a odmítal s ním navázat oční kontakt.
On jen beze slova ukázal na taxametr umístěný v palubní desce. Vyndal jsem hotovost uvedenou na taxametru plus něco navíc a pro jistotu se znovu zadíval na taxametr, abych se ujistil, že jsem vyndal hotovost správně. Tentokrát jsem se na něho musel podívat.
Podal jsem mu peníze a on si je ode mne převzal. Naše ruce se o sebe jemně otřely. Z mých úst vyšlo lehké zavzdychání. Okamžitě jsem cukl rukou zpět. Prudce jsem se na sedačce otočil a utekl z auta.
Taxi zaparkovalo přímo naproti budově. Proto jsem jen přešel přes chodník a již jsem vcházel do rozlehlé haly našeho podniku.
Při pohledu na hodiny jsem zjistil, že tu jsem o třicet minut dříve, a proto jsem se s naprosto jasným záměrem odebral na toalety. Po příchodu jsem zkontroloval všechny kabinky. Nikde nikdo. Proto jsem do jedné z nich vlezl. Zavřel a zamkl jsem za sebou dveře, stáhl kalhoty i s trenkami ke kotníkům a posadil se na záchod.
Zadíval jsem se na svůj tvrdý penis, ruku jsem si položil na stehno. Jemně mi v něm zacukalo. Nakonec jsem se tedy uchopil do ruky a začal jsem po něm jemně přejíždět. Již po prvních pár tazích jsem cítil, že to nebude dlouho trvat. Rychlost mých pohybů se začala rapidně zvedat a místností se začal ozývat můj hlasitý dech. Byl jsem už skoro na pokraji.
Místností se rozlehla hlasitá rána. Nadskočil jsem a okamžitě jsem se přestal hýbat.
Někdo vešel do místnosti. Snažil jsem se zklidnit dech.
"Neuvěříš, co jsem zaslechl," řekl jeden hlas.
"Co jsi slyšel?" zeptal se druhý.
"Víš, jak tady byl ten klučina na stáži?" zeptal se znovu první.
"Jo, co s ním? Podnikem se neslo že chodil s Park Jiminem, nemýlím-li se," odvětil druhý, v jeho hlase zaznívala nechápavost.
"Jo přesně toho myslím. Tak včera měl můj kamarád narozeniny. S pár kamarády jsme se rozhodli, že ho vezmeme do gay baru s obsluhou dole bez. Já vím zní to divně, chtěl jsem jen nějak slušně popsat, že obsluha nebyla oblečená. Samozřejmě nemusím vysvětlovat, že obsluha byla čistě mužská. No tak abych se dostal k jádru věci. Ten stážista tam dělá obsluhu. Musím ti říct, že takovou výbavu jsem u něho nečekal. Už se nedivím, že s ním chodil. Ten pocit, když je v tobě hmm... Sakra teď jsem prozradil trochu víc, než jsem chtěl," ozvalo se nervózní zasmání, kroky se začaly vzdalovat a okamžik na to se za nimi zavřely dveře.
Jen jsem zůstal hledět na dveře kabinky. Nakonec jsem se zvedl ze záchodu, nasadil si kalhoty a vyšel ven z kabinky. Nějak mě přešla nálada na cokoliv. Umyl jsem si ruce a vydal se do práce.
