"Pusťte mě dovnitř!" ozvalo se z vedlejší místnosti již po několikáté.
Taehyung sedící za psacím stolem si jen lehce povzdechl, odložil pero a zaklonil se tak, že se zády opíral o opěradlo křesla. Rukami si lehce protřel obličej a následně je nechal klesnout do svého klína. Snažil se nevnímat výkřiky a rámus vycházející z místnosti vedle, avšak rapidně selhával.
"Proč mi lidé nedají alespoň chvíli klidu," zamumlal sám k sobě. Následně se v křesle narovnal a poupravil si své na míru šité sako.
"Přiveďte jej ke mně!" zakřičel do vedlejší místnosti.
Okamžik na to se otevřely dveře a do místnosti vstoupily dva jeho bodyguardi. Mezi sebou vláčeli bezvládné tělo postaršího muže. Společně předstoupili před Taeho stůl, a ne zrovna opatrně zde upustili muže na zem. Poté oba odešli do rohu místnosti, odkud mohli klidně sledovat dění v místnosti a v případě potřeby bránit svého pána.
Muž ležící na zemi se pokusil vstát ze země. Jeho snaha však vyšla vniveč. Jeho ruce jej dokázaly vynést jen o několik centimetrů, a poté znovu spadl obličejem na tvrdou zem.
Tae sedící za stolem se na to nedokázal již déle dívat. Vstal ze svého křesla, přešel přes místnost, odkud zpoza stolu vzal dřevěnou židli, se kterou se rozešel k muži na zemi. Židli nechal postavenou vedle jeho bezvládného těla a sehnul se k němu. Bez sebemenších problémů jej zvedl ze země a posadil ho do nepohodlně vypadající židle. Poté co se ujistil, že dokáže sám sedět, vydal se ke stolu, za nímž se pohodlně usadil do svého křesla.
"Jine, přines pánovi sklenici vody, prosím tě," řekl jednomu ze svých bodyguardů v rohu místnosti, aniž by spustil pohled z muže na židli.
"Ale Taehyungu…" snažil se protestovat Jin.
"Prostě to udělej Jine. Pochybuji, že by na mě zaútočil a i kdyby, tak by ho Jimin klidně zvládl vyřídit sám," řekl Taehyung a tentokrát se již na Jina podíval. Ten jen pokýval hlavou a rychle odešel z místnosti.
Taehyung upřel svůj pohled na muže v židli. Důkladně si jej prohlédl, od jeho okopaných starých tenisek, přes jeho ošuntěné potrhané oblečení, až k jeho špinavé tváři.
Taehyungovi bylo toho muže líto. To, jak sklesle seděl na židli a svůj pohled měl zapíchnutý do země kousek od svých nohou. Nedokázal v sobě zadržet lehké povzdechnutí.
"Jmenuji se Taehyung," řekl milým hlasem sedícímu muži. V reakci na tuto větu zvedl muž prudce hlavu a zadíval se Taehyungovi do jeho očí.
"P-potřebuji pomoct," zamumlal tichým zhrublým hlasem muž a znovu upřel svůj pohled k zemi.
"Nejprve by bylo zdvořilé, kdybyste se představil," odpověděl Taehyung stále stejně milým hlasem.
"Mé jméno není důležité," zamumlal tiše.
Taehyung se s ním nehodlal přít. Proto nad tím jen lehce pokrčil rameny a upřel pohled na Jina, který právě vcházel do místnosti.
Jin přešel přes místnost a zastavil se před mužem na židli. Beze slova k němu natáhl ruku ve které svíral skleničku.
Muž k němu zvedl svůj smutkem zkalený pohled. Smutně se pousmál a následně zvedl svou třesoucí se ruku ke skleničce. V momentě, kdy si ji muž převzal mu ji Jin ochotně přenechal. Zůstal však stát na místě. Svým pohledem sledoval muže, jak pomalu pozvedá sklenku a lehce z ní upíjí. Kvůli jeho stále se třesoucí ruce mu však pár kapek steklo z koutků rtů přes bradu a poté mu potřísnili jeho již tak špinavou košili.
Když muž dopil a položil ruku i se sklenkou na své koleno, převzal si od něho Jin sklenku, kterou následně odložil na Taeho stůl a odešel zpět k Jiminovi.
"Nyní bychom se mohly dostat k tomu, proč jste přišel," vyzval muže k činu Taehyung.
Ten však nijak nereagoval. Svůj pohled měl znovu upřený do země a zdálo se, jako by ani nevnímal dění kolem sebe.
Tae se zadíval na své bodyguardy. I oni upírali svůj pohled na něho. Čekali na jakýkoliv pokyn k tomu, aby muže vyprovodili ven. Ten však stále nepřicházel a oni nechápali, kde Taehyung bere trpělivost.
"Pokud mi t…" začal Tae, nestihl však větu dokončit.
"Jak jsem již říkal, potřebuji pomoct," přerušil jej muž na židli. Jeho hlas už nezněl tiše. Nyní byl jeho hlas tvrdý, rezervovaný. Jako by byl tento muž zvyklý vydávat rozkazy, nikoliv prosit o pomoc.
Taehyung se nad změnou jeho osobnosti zamračil. Něco mu na tom nehrálo. Pohledem vyhledal Jina s Jiminem a naznačil jim ať se jeden dojde podívat kolem budovy. Jimin se okamžitě otočil a odešel z místnosti.
"To už jste říkal," odpověděl Tae neznámému.
"Ano to ano. Přišlo mi, že to stojí za zopakování. Takže bychom asi měli přejít k věci. Půjčil jsem si peníze od špatných lidí a teď mi vyhrožují, že mi vezmou obchod, protože jim to nemám jak splatit," řekl klidným hlasem a svůj pohled nepřestával upírat do Taeho očí.
Místností se rozlehl Taeho smích. Moment na to se však zase uklidnil.
"A tak Vás napadlo, že si půjčíte někde jinde."
"Ano napadlo mě, že si půjčím u někoho, kdo nemá takovou pověst, jako muž u kterého jsem si před nějakým časem půjčil. Vrátím to jemu, a až později budu řešit to, že dlužím peníze Vám," odpověděl Taehyungovi muž s naprostým klidem.
Ten muž je blázen, pomyslel si Taehyung. Zatímco vytřeštěným pohledem zíral na muže na židli.
Do místnosti se mezitím vrátil Jimin a zavrtěl na Taeho hlavou. Nikdo jiný tu tedy není.
Tae se mohl plně věnovat muži před sebou.
"Stále nevidím důvod k tomu, abych Vám půjčil peníze. Vždyť mi ani nemáte čím ručit, proboha!" řekl mu Tae klidně a zaměřil se na papíry ležící na jeho stole. Tímto bral jejich takzvané jednání za ukončené a chtěl se znovu věnovat práci.
Jin s Jiminem se přes místnost vydali k muži. Chtěli ho vyvést z místnosti a následně i z celého domu.
Muž na židli se tvářil vyděšeně.
"Mohl bych vám dát jako zástavu svůj obchod," začal vykřikovat o překot.
Tae přestal upírat svůj zrak na papíry na stole a znovu se zaměřil na muže před sebou.
"Podle čeho jste usoudil, že mám zájem o váš obchod?" zeptal se jej Tae klidným hlasem.
Muž neodpovídal, v jeho obličeji se začal objevovat bezútěšný výraz. Muž byl zahnán do kouta, nevěděl co má dělat. Jestliže mu nepůjčí peníze on, tak kdo jiný potom. Za ostatními již byl a všichni jej odmítli.
"Nemám žádný zájem o váš obchod, byl bych tedy opravdu rád, kdybyste odešel," pokračoval Tae.
Muž začal vrtět hlavou a zmítat se oběma mužům, kteří jej vzali za ramena a zvedli ze židle.
"Mohu vám nabídnout cokoliv jiného, prosím, jen mě půjčte peníze! Dám vám naprosto cokoliv. Cokoliv! Klidně i svého syna! Ne počkejte dám Vám jako zástavu klidně oba své adoptivní syny, jen mě prosím půjčte peníze abych nepřišel o svůj milovaný obchod," křičel nesmyslně muž a z jeho očí se linuly slzy.
Taeho jeho výstup nijak nezaujal, spíše ho zděsilo, co všechno je tento muž schopen udělat pro peníze. Vždyť on mu nabízí děti. Sice nebyly jeho vlastní ale i tak.
Znovu se zaměřil na svou práci.
"Nemám zájem o nějaké děti," řekl klidným hlasem.
"Oni nejsou děti. Jsou zhruba ve stejném věku jako Vy pane. No vlastně jeden je o něco málo mladší, ale oba jsou plnoletí a jsou to skvělí chlapci, udělají cokoliv Vám na očích uvidí," ozvalo se znovu od muže.
Tae k němu vzhlédl a to co uviděl jej upřímně vyděsilo. V místnosti vládl naprostý chaos. Židle byla převrácená, neznámý muž klečel necelý půl metr od ní a díval se na Taeho úlisným pohledem. Za ním držel Jin zmítajícího se Jimina natisknutého na zeď a rukou mu překrýval pusu, aby nemohl muži na zemi nadávat.
Taeho oči se rozšířili. Pochopil, že to musí udělat. Nemůže zklamat svého nejlepšího přítele.
Znovu se tedy zaměřil na muže na zemi. Upřel na něho svůj pohled.
"Říkal jste, že mi dáte jako zástavu své dva syny?" zeptal jsem se ledovým hlasem.
Z mužova obličeje se vytratila veškerá barva. "J-j j-j," snažil se ze sebe něco vykoktat, nic se však nevydralo skrze jeho strachem ztuhlé rty.
"Dobrá tedy, beru vaše syny jako zástavu. Zakomponujeme to do dohody, kterou s vámi sepíšu," pronesl Tae jeho směrem a začal to sepisovat na papír.
Čas ubíhal a Taeho ruka zběsile přebíhala po listu papíru. Uběhla opravdu dlouhá doba, než přestal Taehyung konečně psát. Zvedl svůj zrak a zahleděl se do cizincových očí.
Hlavou mu pokynul ať přijde k němu. Když tak muž učinil otočil papír směrem k němu a dal mu přečíst, co sepsal.
"Přečtěte si to, jestliže souhlasíte, doplňte nahoru své jméno, jména a věk svých adoptivních synů, dolu sumu peněz, datum a podepište se," řekl mu klidně Tae.
Muž to zběžně přelétl pohledem, následně učinil, co po něm Tae chtěl a přesunul papír zpět Taemu. Ten to po něm překontroloval a přidal dolu i svůj podpis.
Tae vzal do ruky jejich dohodu, vstal z křesla a odešel do jiné místnosti, nechávaje tam tak muže samotného s rozzuřeným Jiminem a zmateným Jinem, který již vzdal snahu o jeho uklidnění.
Netrvalo však dlouho a Tae se vrátil zpět do místnosti. V ruce nesl velkou plátěnou tašku. Vrátil se zpět ke stolu, na který tašku s těžkou ránou položil.
"Chcete si to přepočítat?" zeptal se muže klidným hlasem.
"Není potřeba," odpověděl okamžitě. Rychlým pohybem vzal tašku do ruky a spěšně opustil místnost, v těsném závěsu s Jinem.
Taeho pohled se zaměřil na Jimina. Oba chlapci na sebe hleděli. Nakonec se Taehyung rozešel k Jiminovi, prudce jej objal a zabořil si hlavu do jeho vlasů.
"Udělal jsem to jen kvůli tobě. Kvůli tomu, že jsme nejlepší přátelé a tobě na tom z nějakého důvodu záleželo," zašeptal mladší do ucha staršímu. Poté se od Jimina odtáhl a pomalu se vracel zpět ke svému stolu.
"Dal jsem mu lhůtu tří měsíců, pokud to do té doby nezaplatí jdeme si pro ty dva," řekl tichým hlasem Jiminovi a unaveně se svalil do křesla.
