,,Heleďte pánové, nechte nás projít, potřebujeme se dostat domů," prsknul drze opilý Jimin na smečku Skrčka. Všichni se do jednoho zamračili a začali se nebezpečně přibližovat k nám. Instinktivně jsem couvl. Očekával jsem nemalé trable.Jak jsem do toho mohl zatáhnout i kluky, jsem hlupák. Musím za sebe nést zodpovědnost. Přestoupil jsem před ně.
,,Uhněte nám z cesty, chlapci odjíždějí! Jestli něco chcete, vyřiďte si to se mnou!"
,,To jsi uhodl!" zařval na mne vysoký muž v červeném šátku. Natáhl ruku a praštil mne do tváře. Spadl jsem, jako hruška ze stromu. Namjoon ochranářsky přiskočil přede mne.
,,Nechte ho na pokoji! Jestli nastal nějaký problém, můžeme to vyřešit v klidu určitě je to nedorozumění."
,,Nedorozumění? Tahle vychrtlina nám chtěla unýst majetek našeho šéfa! Sám TaeTae nám to řekl," zachechtal se chlap, který měl v noci péro ve mně.
Taehyung? Nic takového by neudělal! Pootočil jsem hlavou. Zahlédl jsem, jak za hromadou těch goril odchází Taehyung se sklopenou hlavou ke druhému vchodu. Jak jsi mohl… Z oka se mi vykutálela slza. Přistála na mé rty, ty jsem navzájem promnul a pevně přitiskl k sobě. Vstal jsem rozhodně ze země.
,,Řekl jsem, jestli něco chcete, vyřiďte si to se mnou!" zařval jsem. Hlas mi zhrubnul, čišil z něho čirý vztek.
,,Zavři hubu!" znovu mi vrazil.
,,Tak tohle nepůjde po dobrém," vystihl situaci Namjoon. Praštil ho místo mě. Druhý se pustil do mne. Kluci dlouho neváhali.
Bylo jich hodně a nás jenom šest. Nechtěl jsem si připustit, že skončíme zmlácení na ulici. S modřinami, krví v ústech, s křečí v břiše jsem padl, jako voják na bojišti zasažen olovem. Špatné tušení se vyplnilo, nám nezbývalo než se vzchopit a dostat se jakýmkoli způsobem odsud.
…
Ležel jsem sám ve svém pokoji. Neměl jsem zrovna zajímavý výhled. Poněvadž jsem zíral do stropu a popíjel druhou lahev tvrdého alkoholu. Utápím se v slzách a nekontrolovatelné beznaději. Už si ani nevzpomínám, co to piju. Nevzpomínám si, jaký byl včera den, co jsem měl k obědu? Stále si, ale vybavuji jeho tvář, jak zachází za zeď budovy. Jeho pokleslí úsměv, smutné oči. Stejně to udělal. Zradil mne! Co sis do prdele myslel, jednu noc se s ním vyspíš a už očekáváš, že se vezmete a společně si adoptujete čtyři děti? Do háje! Stiskl jsem zuby a hodil lahev do prostoru. Ve mně se mísilo tolik vzteku, neuvědomil jsem si, kolik síly jsem do toho vynaložil. Lahev se roztříštila o zeď, na které vytvořila nehezkou skvrnu. Z lahve zbyla jen hromádka střepů. Posadil jsem se, zatočila se mi hlava. Natáhl jsem se po flašce s pivem. Bez obtíží jsem ji otevřel o stoleček vedle postele. Víčko se zakutálelo neznámo kam. Napil jsem se, mylně jsem si myslel, že mi po tom slehne, ale asi jsem to dneska přehnal. Jeden lok ve mně způsobil nežádoucí dávicí reflex. Lahev mi vypadla z ruky a rozlila se na zem. Nehezky jsem zašpinil podlahu a zjistil jsem, co jsem teda vlastně obědval. To snad nebylo potřeba.Pomyslel jsem si. Před očima se mi rozevřelo nekonečné temno.Poslední na co si pamatuji je, jak jsem se svalil na postel.
Další den jsem se probudil s příšernou migrénou. Kurva, kde mám chlast? Rukávem jsem si otřel ústa. Natáhl jsem se pro pivo. Vypil jsem ho, jako by to byla ranní káva. To je v píči, nemám co chlastat! V tu chvíli jsem zaslechl klepání. Dovnitř vlezl Hoseok. ,,Bylo otevřeno," ukázal na otevřené dveře. Jen jsem mávl rukou. Začal jsem se přehrabovat v šuplících, při tom jsem se přidržoval, abych neupadl.
,,Chlape měl by ses na to vykašlat. Nemůžeš se v tom utápět. Najdeš si někoho jinýho. Vyser se na chlast, fakt to za to nestojí," poučoval mě. Na to fakt nemám náladu. Našel jsem peníze a rozhodl se odejít. Hoseok mě chytl za ruku.
