Adopted

2. kapitola

,,Cože?!" Zakřičela jsem přes celý byt. Mamka se na mě nevinně zadívala. ,,Co tím myslíš zlato?" Zeptala se opatrně. ,,Takže já jsem adoptovaná kvůli sázce?! Ty jsi žádné dítě nechtěla? Jen sázka..... nesnáším tě!" Zaječela jsem na ni.
V tu chvíli mi bylo jedno, že je 5 ráno, a že mě nejspíš slyší všichni sousedi. Měla jsem chuť mamku uškrtit. Jestli si myslí, že se jí budu omlouvat nebo budu šťastná, že mi to řekla, tak se mýlí. Nechtěla jsem ji vidět.
Rychle jsem si oblékla kalhoty a nějaké triko, do ruky vzala mikinu, klíče a mobil, obula se a vyběhla jsem ven. Venku foukal příjemně teplý vítr. Pomalými kroky jsem procházela ulicí. Hlavu jsem sklonila pro případ, že by někdo mohl vidět slzy, které mi tekly po tvářích
.............

,,Ehm.... můžu si přisednout?" Vylekaně jsem se posadila. ,,C-co, já, ne..." Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem na chvíli usnula na lavičce v parku.
,,Já jsem Jack a ty?" Usmál se pobaveně kluk, který si vedle mě sedl.
Muselo mu být asi 17 let. Měl hodně tmavé vlasy a zelené oči. Byl docela hezký.
,,Já jsem Natali."
Jack se znovu usmál. ,,Natali je hezké jméno."
Úsměv jsem mu oplatila. Do rukou mi položil mobil a klíče. ,,Tohle bude asi tvoje, že?"
Zkoumavě jsem si ho prohlížela. ,,Kde jsi to vzal?"
,,Leželo to na zemi. Fakt jsem ti to nevzal." Tak tomu věřit nebudu! Já ty věci měla v mikině.
,,Jo tak ehm... díky" pokusila jsem se mile usmát. On jen přikývl.
Pak jsme oba mlčeli. Ticho přerušilo až pípnutí jeho telefonu. Podíval se na něj a ztuhl. Vypadalo to, že mu přišla zpráva. Začal se kolem sebe ohlížet, pak se přehnaně rychle zvedl a posbírá si svoje věci. Tohle bylo moc divný. Už začal odcházet, jenže pak se otočil a ještě jednou promluvil.
,,Jo a dala by jsi mi tvoje číslo. Emm... prosím?

Tak tady je nová kapitola. Snad se líbí.

Annanas001