Adopted

20. kapitola

,,To snad nemyslíš vážně?!" zasyčel Tony po poměrně dlouhé době nepříjemného ticha.
,,Je to nejrozumnější řešení..." namítla zrzka, přičemž neustále skenovala pohledem dveře. Slovíčko ,asi' raději už nedodala.
Očekávala, že se s tím nápadem Tony asi nesmíří dobře, ale netušila, že nebude křičet, nebo jinak vyvádět. Nyní velmi rozčilený muž si prsty promnul kořen nosu.
,,Kdy?" zavrčel.
Natasha znervózněla, ovšem nedala to na sobě znát.
,,Předpokládám, že asi tak do pěti minut."
Tony jen vyvalil oči a otevřel pusu, avšak žádné slovo se neozvalo.
Tasha věděla, že nápad zavřít Lokiho a Tonyho do jedné budovy, i když je to Stark Tower, který je poměrně velký, nebude dobrý. Ale protože teď Hydra věděla, kde mají Avengers základnu a nejspíš také vědí jaké má Natali schopnosti, nebylo by dobré převážet jí právě tam. Stark Tower sice není o moc lepší, ale byl to Furyho rozkaz a Natasha ho musela musela poslechnout.

                       ...................

Proč jen nemůžu žít normální život? Je toho na mě hrozně moc! Bohové, iluze, S.H.I.E.L.D., elfové, úplně jiné planety.... já si to takhle nikdy nepřála. Tak proč?

Tlumený rozhovor, hluk silnice a to, že jsem se nemohla pohnout mě nesmírně vytáčelo.
Ležela jsem v černé dodávce, mířící neznámo kam. Po právě straně mého lehátka seděl Jack s hlavou svěšenou na prsou a tiše pochrupkával, což mi přišlo extrémně roztomilé.
Usnul asi před pěti minutami. Bylo to dobře, tmavé kruhy pod očima jasně ukazovaly, že několik nocí pořádně nespal a mě osobně přišel i pohublý.
Naproti mě v rohu si povídal Steve s Clintem, jenž měl na zádech pověšený toulec s šípy. Nejdříve jsem se snažila jejich slovům porozumět, avšak mluvili až moc tiše a mě bylo jasné, že hlasitost rozhovoru ztišili jen proto, abych je neslyšela. Občas jsem zaslechla nějaká slova, jako třeba Tony, vztek, ona, Stark Tower, klid, ale nebyla jsem z nich schopná určit, o čem mluví. Hluk silnice mi to také ještě více znemožňoval.

S prudkým trhnutím se dodávka zastavila. Všichni sebou trochu cukli, Jacka tento prudký pohyb vzbudil. Kdosi venku otevřel dveře a dovnitř vklouzlo jasné nepříjemné denní světlo, které všechny donutilo přimhouřit oči. Až když si zrak zvykl na sluneční paprsky, šimrající moji tvář, uvědomila jsem si, že to Natasha vypustila do vozu světlo.
,,Tasho" usmála jsem se. Úsměv mi opětovala, ale ten hned zmizel, když si všimla, že jsem připoutaná k lehátku.
,,Proč je připoutaná?" zamračila se.
,,Protože..." začal Clint, ovšem nedořekl to. Něco zamumlal směrem ke kapitánovi, který se zamyslel a nesouhlasně zakroutil hlavou.
,,Já vlastně nevím proč...." ozval se znovu nahlas. ,,Myslel jsem, že to někdo nařídil."
Natasha nadzvedla obočí a pobaveně se ušlkíbla. Mezitím ke mně přistoupil Steve a odpoutal mě. ,,Promiň, vážně nevím proč to udělali." Usmála jsem se na něj a lehce pokrčila rameny. ,,To nevadí."
Nelhala jsem mu, předtím mě to sice rozčilovalo, ale šlo jen o nedorozumění a nakonec i poměrně vtipné nedorozumění, takže mi to opravdu nevadilo.
S námahou jsem vstala, cítila jsem se totiž slabá, a co nejrychleji jsem se vypotácela ven. Tasha mi zrovna ukazovala, abych šla za ní. Nevěděla jsem proč, ale v břiše jakoby mi ležel těžký kámen nervozity. Zhluboka jsem se nadechla a následovala jí.

                     .......................

Od výstupu z auta se nic nedařilo tak, jak by mělo. Natasha se sice lehce uvolnila, protože nikde nezahlédla Lokiho, což by znamenalo, že by nemuselo dojít k žádným nepříjemnostem, avšak to se o chvíli později ukázalo jako velmi předčasné. Bůh lži už stál naproti Tonymu a navzájem se měřili nepříjemnými pohledy.
Tasha si odkašlala, chtěla na jejich příchod upoutat pozornost, jelikož jak se zdálo, zůstali zatím nezpozorováni.
Tony od muže, kterého opravdu nesnášel, odtrhl pohled a zaměřil se na nové příchozí.
,,Takže už jste přijeli..." zamumlal sám pro sebe. ,,Tasho, odveď Natali a jeho" řekl a ukázal na Lokiho ,,do jejich pokojů. Prosím" dodal.
Natasha nejprve měla na jazyku kousavou poznámku, ale spolkla ji, přikývla a zamířila pryč.
Natali se na Tonyho ještě pousmála a lehce kývla na pozdrav, poněvadž jí to přišlo jako slušnost. Ten jí pokynutí oplatil, ale neusmál se. Natt to zamrzelo, ovšem jí nezbývalo nic jiného, než následovat Tashu. Loki, který stále s úšklebkem v tváři pozoroval Tonyho, se také otočil a zamířil pryč, i když poměrně déle než ostatní.
Nakonec místnosti zůstala poslední osoba, začínající ruce v pěst, mající křečovitě sevřená víčka a snažící se hluboka dýchat, protože se potřebovala uklidnit. Začínalo pro ní peklo a ona to bude muset trpět. S trhaným nádechem se od sebe víčka odlepila a Tony zamířil také pryč. Ale nebyl by to on, kdyby cestou neutrousil nějakou jedovatou poznámku....

Další kapitola je konečně na světě. Vím, že tato část nebyla moc zajímavá, ale v dalších kapitolách by to už mělo být mnohem pestřejší... Jako vždy budu ráda pokud zanecháte komentář.

Annanas001