Adopted

9. kapitola

,,Jarvisi, co to znamená?" zeptala jsem se. Místo odpovědi zhasla světla a znovu nastalo ticho.
,,Jarvisi?" zašeptala jsem do ticha. Potom mě někdo brutálně chytil za zápěstí a otočil si mě k sobě. Vykřikla jsem. Uviděla jsem nas sebou rozzuřený obličej Tonyho.
,,Co tady proboha děláš?! Neměla by si náhodou být na pokoji?" začal křičet. Uvědomila jsem si, že hluk přilákal další lidi. Tony je ignoroval a pokračoval. ,,Asi tě nezajímá, že tu třeba jsou určitá pravidla. Ne, že? A já si myslel, že by ti něco mohlo být, měl jsem o tebe strach, ale ty....." Cítila jsem se jako malá holčička, která dostává vynadáno od svého otce. ,,O pravidlech si nic neříkal a..." Tony mě nenechal ani domluvit.
,,No a co? Jak jsem ti to měl říct, když si spala?! Měla sis to zjistit!" Cítila jsem, že se mi do očí hrnou slzy, ale nechtěla jsem ukázat slabost.
Do ticha promluvila zrzka celá oblečená do černého s přehozenou černou motorkářskou bundou přes ramena. ,,Tony mluví o pravidlech, která nikdo nezná a i kdyby byla, neměl by je dodržovat?"
Muž podobně oblečen se uchechtl. Tony je oba zpražil pohledem. Potom se ozval blonďák stojící opodál. ,,Nechceme tady hádku, že ne?" Významně se podíval na Tonyho i na oba v černém. ,,Tony, ona žádná pravidla nezná a tak je nemůže dodržovat. A jestli ti vadí, že si jí našel na chodbě, měl si ji to klidně říct." Tony si ho chvíli měřil pohledem. Hněv však v jeho obličeji nemizel, spíše se zdálo, že je ještě víc rozzuřený. ,,Jestli vám na ní tolik záleží, vezměte si ji k sobě domů. Já ji tady nechci." Potom se otočil a odkráčel pryč. Blonďák se po jeho odchodu otočil na mě a podal mi ruku. ,,Omluv prosím jeho chování, nevím proč se tak chová. A jestli tě tu nechce, asi by jsi mohla být chvíli u mě. Jinak, jsem Steve" a mile se usmál.
Úsměv jsem se pokusila oplatit, ale pokus dopadl docela neúspěšně. ,,Děkuju Steve, já jsem Natali, ale jsem si jistá, že tě s tím už obeznámili. A já svůj domov mám, takže pokud by to nevadilo, přesunula bych se tam."
Steve pokýval hlavou. ,,Oblečení najdeš ve svém pokoji."
Znovu jsem poděkovala a vrátila se do pokoje.

...............

Zrovna jsem se prohlížela v odrazu jednoho přístroje, když na dveře někdo zaťukal, a tak jsem ho pozvala dovnitř. Do místnosti vstoupil Jack. ,,No ehm.... nechceš odvézt?" Přeměřila jsem si ho pohledem. To byl poslední člověk od kterého bych chtěla, aby mě odvezl. Pořád jsem z něho měla špatný pocit. Jack to musel pochopit a tak mě začal uklidňovat. ,,Ne já bych tě jen odvezl. Jsem agent S.H.I.E.L.D.u a sledoval jsem tě na příkaz Furyho a tak....." Usmála jsem se. ,,Dobře"
Jack zklopil zrak k podlaze. ,,Čekám dole" řekl a potom urychleně odešel. Prosbírala jsem zbytek svých věcí a rozběhla se za ním.
Cesta byla tichá. Jack celou cestu nepromluvil a já promluvila jen při výstupu, když jsem mu děkovala. Doma bylo také ticho, ale pak jsem uslyšela tiché oddychování, které se lynulo z matčiny ložnice. V ložnici ležela matka s cizím mužem. Zavřela jsem dveře a zamířila ke svému pokoji.
Hlasitě jsem vyjekla, když jsem uviděla muže sedícího na mé posteli. Měl delší černé vlasy a jasně zelené oči, přesně tak jak popisovala matka toho muže, který jí mě dal. Muž se usmál. ,,Po dlouhé době se vidíme Natali. Myslím, že si máme o čem promluvit....."

Jsem zpět :) i když moje neaktivita byla obrovská. Znovu se omlouvám. Doufám, že tato kapitola byla aspoň trochu náhrada, a že se líbila. Další kapitola by měla vyjít asi za týden, ale nic neslibuji......

Annanas001