Adopted

15. kapitola

Seděla jsem a zírala do zdi. Před chvílí byla zelená, ale teď zmodrala. Vypadalo to, jako by se roztékala a ty malé kapičky padaly na zem.
Pokusila jsem se jednu chytit, ale popálila jsem si prsty a začala jsem se hystericky smát, protože na mě začal padat strop.
Za mě se postavil ten doktor, co mi tohle svinstvo píchnul. Věděla jsem, že to je on. Pohybovalo se tady spoustu doktorů, mladí i staří, veselí či mrzutí, ale tohoto jsem vždycky poznala. Chodil shrbený a šoupal nohama. Jeho hlas byl chraplavý a hrozně nepříjemný. Ke mně vůbec nemluvil, vždy jen přišel, dal mi injekci, chvíli mě pozoroval, odešel a zase se vrátil. Občas s ním přišel i jiný doktor. Chvíli si povídali, ten druhý si něco zapsal a odešel. A takhle se to neustále opakovalo.
Prosila jsem, jestli si nemůžu s někým povídat. Nikdy mi neodpověděli. Párkrát mi něco píchli a se mnou se nic nedělo, takže jsem zírala do stropu nebo do zdi. Většinou jsem však měla halucinace a neovládala jsem svoje tělo.
Otočila jsem se na něj, i když se na mě neustále řítil strop.
,,Prosím, potřebuji s někým mluvit. Aspoň na chvíli...." Žádná odpověď. Proč taky na nějakou čekám

......................

Ano, už zase.... ne v baru není.... rozumím, samozdřejmě..... ne, to mi na ní nesedí.... ano... nashledanou." Položila jsem telefon.
Natali se už tři dny neobjevila a tak jsem zavolala policii. Ani mi nic neřekla, ptostě zmizela.
Chodila jsem neustále po pokoji. Musela jsem čekat. A já nenávidím čekání. Pustila jsem televizi, abych se rozptýlila, ale vlastně jsem ji nevnímala. Mezitím, co jsem hledala prášky na uklidnění, se rozezvonil zvonek. Jeho pronikavý zvuk se rozezněl po celém bytě a já se v naději, že je to policie, rozeběhla ke dveřím. Za dveřmi stál mladík, který byl podle mého názoru jen o trochu starší než Natt.
,,Ehmm.... paní Foster?"
,,Jestli hledáte Natt, tak není doma!" vyštěkla jsem. Neměla jsem náladu na nějaké cizí lidi. Pokusila jsem se mu zavřít před nosem, ale on strčil do dveří botu.
,,Mohl by jste laskavě odejít?! Nebo na vás zavolám policii!" zakřičela jsem.
,,Paní Foster, já mám zprávy o vaší dceři. Policie vám nedokáže pomoci." 
Přeměřila jsem si ho pohledem a uvažovala, co udělám dál. Nakonec jsem se falešně usmála a pozvala ho dál.
Zatímco si sedal na gauč, vzala jsem si kuchyňský nůž a s rukama za zády se k němu posadila. Nůž jsem nenápadně schovala pod polštář vedle sebe. Mladík lehce znervózněl. ,,Paní Foster, myslím, že ten nůž nebudete potřebovat."
Nervózně jsem polkla. Netušila jsem jak si toho mohl všimnout. Rychla jsem nůž vytáhla a namířila ho na jeho krk. ,,Okamžitě mi řekněte kdo jste a kde je Natali!" vykřikla jsem roztřeseným hlasem.
Mladík zvedl ruce nad hlavu, aby ukázal, že mi nechce ublížit. ,,Jmenuji se Jack Smith a jsem agentem S.H.I.E.L.D.u. Vaše dcera ovládá iluze a bohužel jsme ji museli podrobit testování..." Bylo vidět, že se tento text naučil už dříve, protože se při mluvení lehce mračil a zíral do země. Pomalu jsem začala spouštět ruku s nožem. ,,Co.. co.. cože? S.H.I.E.L.D.? Testování?" zakoktala jsem se.
Jack mi dal do rukou tablet. Viděla jsem Natali sedící na křesle v docela zuboženém stavu. ,,Co jste jí to udělali?" zeptala jsem se zničeně.
,,No... já nevím" přiznal se.
,,Prosím?!" Nechápavě jsem se na něj podívala.
,,To ví přesně jen doktoři. Ale co vím já, testování by mělo brzy skončit a měl by začít výcvik."
Pokývala jsem hlavou že rozumím, i přes to, že jsem vůbec netušila o čem mluví. Jack se usmál a postavil se. ,,To je vše, co jsem vám o vaší dceři mohl říct, takže již půjdu."
,,Samozdřejmě." Doprovodila jsem ho ke dveřím a ještě jednou mu poděkovala za všechny informace.
,,A co mám říct policii? Že se Natt už vrátila, nebo že se mi ozvala a řekla, kde je?" zeptala jsem se. Nechápala jsem můj klid, vždyť je Natt u úplně cizích lidí.
Jack se zamyslel. ,,My to zařídíme."
,,Dobře děkuju. A kdy zase uvidím Natali?" Chtěla jsem ji vidět. Byla pro mě oporou, když jsem ji potřebovala. Musela jsem ji poděkovat a omluvit se zároveň za moje chování.
Jackovi zmrzl výraz ve tváři. ,,Bojím se, že za hodně dlouho, nebo možná už nikdy....."

Je tu další kapitola a já jako vždy doufám, že se aspoň maličko líbila. Chci se dopředu omluvit, že nejspíš budu vydávat po delším čase, ale vůbec nemám nápady a nestíhám.... A moc chci poděkovat, Adopted přesáhl 4K přečtení!!! Jste šílení 😍❤️Děkuji

Annanas001