Adopted

Bonusová část

Bylo správné, že ji nechal jít? Neměl jí vymluvit plán, u něhož bylo jasné, že neuspěje?
Tmavovlasý zelenooký muž seděl na kamenné zídce a v ruce pevně svíral nůž. Hlavou mu vířilo spoustu myšlenek, které se snažil, velmi neúspěšně, utřídit. Nebyl si jist, zda-li vůbec takové uvažování k něčemu je, Natali přeci odešla, on už toho moc nezmění. Ale nedokázal nepochyboval.
,,Bratře!" ozval se mu zády radostný výkřik. Nijak nereagoval, nepřišlo mu to důležité.
,,Kam jsi tak urychleně zmizel? Otec z toho nebyl moc nadšený," povzdechl si blonďák, již sedící vedle něho.
,,Musel jsem," odsekl Loki a zamračil se. Neměl naprosto žádný důvod se s někým o jeho problémy dělit.
Mezi bratry nastalo nepříjemné ticho, občas přerušené nějakým neznámým zvukem. Thor se upřeně díval do obličeje tmavovlasého a přemýšlel. Znal svého bratra. Sice možná nedokázal vždy odhadnout, jestli nechce podpálit Zemi nebo vyvraždit nějakou mimozemskou rasu, ale tentokrát mu bylo nad slunce jasné, že se mu něco nepovedlo.
,,Co se stalo?" zeptal se po chvíli. Místo odpovědi se mu dostalo jednoho překvapeného nadzvednutého obočí.
,,Co?"
,,Takhle šíleně moc jsi nepřemýšlel už pěkně dlouhou dobu. Co se stalo?" zopakoval svou otázku blonďák. ,,Jde o Natali?"
Loki neplánoval s nikým o této věci mluvit, avšak jakmile se ho Thor přímě zeptal, neudržel se a o dnešním setkání se mu svěřil. Jeho bratr mlčky poslouchal, v obličeji se mu mísilo překvapení se strachem.
,,Jdeme!" rozkázal, když zelenooký domluvil.
,,Už bude pozdě. Teď už nic nezměním. Všechno záleží na Nataliných rozhodnutích," zaprotestoval tmavovlasý, ale nebylo mu to platné, jelikož byl za ruku dotáhnut před Heimdalla a po nějakém dohadování mezi jeho bratrem a vševidoucím bohem se přemístili.
Objevili se v chladně vypadající budově na prázdné chodbě. Bylo až překvapivě zvláštní, že se nikdo nenacházel v dohledu, přeci jen, neměl by tady být alespoň jeden voják? S velmi špatnou předtuchou se rozeběhli do útrob budovy.
Loki měl zvláštní pocit, jež ho neskutečně táhl jedním směrem a on se ho jal bez prodlení následovat. Věděl, že jde správně, což se mu taky potvrdilo, když spatřil skupinu můžu stojících u skla, přičemž jeden mladík seděl schoulený v klubíčku za zemi a tiše vzlykal. Nedbaje na to, že je vlastně vetřelec, zamířil tmavovlasý muž ke dveřím vedoucím do místnosti za sklem a s hlasitou ránou vykopnutých dveří do místnosti vstoupil.
Pomalým krokem došel k bezvládnému tělu jeho dcery, poklekl k němu a pohladil ho po tváři. Cítil, jak se mu v očích hromadí slzy, takže rychle zamrkal, aby je zahnal. Nechtěl brečet. Alespoň ne teď.
Opatrně si vyzvedl Natali do náruče a přivinul si ji blíže k sobě. Věnoval jí něžný polibek na čelo, načež opustil místnost. Věděl, že se o zbytek postarají Avengers, kteří se v budově náhle objevili.
Udělal ohromnou chybu a teď už ji nedokáže napravit. Ztratil člověka, na kterém mu záleželo.

Vítejte u již opravdu definitivního konce tohoto příběhu. Ještě jednou vám všem moc děkuju za každou vaši podporu v podobě hlasu, komentáře nebo pouze přečtení. Opravdu si všeho velmi vážím, vaše aktivita u tohoto příběhu mi dokázala zlepšit den. A také vám přeji krásné a pohodové Vánoce, hodně zdraví a šťastný nový rok.

Annanas001 ❤