Dark Angel [Taekook]

1.

Jungkokův pohled
Dnes v noci dovrším 120 let. Už nebudu muset přežívat na zvěři co tu v lese probíhá. Tolik úmorných let co jsem tu ztvrdnul. Úplně sám. Bylo to pro mě jako trest. Sledovat město, lidi a to všechno. Ze začátku se v novinách objevovalo jak se mladý šlechtic Jungkook ztratil, ale pak to utichlo.
Pak na mě všichni zapomněli. Hodně mě bolelo, to jak jsem pozoroval své rodiče. Jak se radují beze mě. Jak přátele byli šťastni a já trčel v lese. Ale nejtěžší ze všeho bylo to jak jsem musel poslouchat zvony. Jak zněl umíráček pro mé milované. Nemohl jsem být u jejich posledních momentů a to jen díky té stvůře co mne tenkrát navštívila.

Takhle jsem zpytoval celé noci až do této.

Otevřel jsem oči, když už slunce zapadalo. Počkal jsem, až zapadne úplně. Poté jsem se vydal napříč nocí k radnici. Pozoroval jsem ručičku jak se pomalu posouvala na hodinách. Čekal jsem na půl osmou. To byl čas, kdy se mi mapa měla ukázat.  3.....2......1... zhluboka jsem se nadechl a upřeně sledoval vybarvující se papír. Černá magie pomyslel jsem si jak jsem pozoroval mapu co mi ukazovala cestu.
Moje výprava začala. Rozloučil jsem se, se svou rodnou částí města a naposled zavzpomínal na své krásné dětství.

Skočil jsem a chytl se věže na radnici. Skákal jsem po střechách jak divý a užíval si ten pocit volnosti, který jsem neměl často. A když už jsem konečně skočil na ono záhadné místo, nestačil jsem se divit.