Dark Angel [Taekook]

26.

Stříbrnovlásek posedával na zábradlí a prohlížel si krásu nového sídla. Byl nadšený z toho ,že se na té tvrdé práci podílel. Z přemýšlení ho vyrušil vysoký muž co právě procházel. Chlapci se rozbušilo srdce . Nechápal co se s ním děje ,vždy když je v jeho přítomnosti.
,,Ahoj ,ty jsi Taehyung, že?" Otázal se ho muž a chlapec ještě víc znervózněl.
,,A-ano, to jsem já." Odpověděl mu nejistě. ,,Já jsem.....

Znova jsem se zbudil celý vyděšený.
,,Já se těch snů nezbavím."
,,Jungkooku, ty už jsi vzhůru?" zeptal se Jimin.
,,Jo, jdu se na chvíli projít."
Vyšel jsem z pokoje a šel jsem na balkon. Sedl jsem si na zábradlí stejně jako to udělal stříbrnovlásek ve snu. Povzdechl jsem si a rukou si prohrábl vlasy.
,, Mladá láska, ta bolí nejvíc."
,,Pane bože! Vy jste mě vylekala.”,,Tak to se omlouvám, mělo mi dojít, že jsi hlavou zas někde u toho stříbrnovláska.”
,,Jak to víte? "
,,Vidím to, ale ten chlapec není jediný. I Taehyung ti nechal v hlavě pěkný trn. Kdyby jsi tak věděl, že si máš hlavu dělat jen s jednou osobou."
,,To mám jako na jednoho zapomenout? "
,,Ne, jen musíš zjistit pravdu ,ale neboj se ,on ti to řekne sám."
,,Jak to myslíte? Kdo by mi to měl říct?"
,,Máš až moc otázek. Ale neboj se jak říkám, on ti odpoví časem sám."
,,Děláte mi v hlavě ještě větší zmatek, než tam mám."
,, To je v pořádku, čas vše spraví.”
,,To jsem si taky myslel, ale čas je pro mě často nepřítelem, víte.."
Zmizela. Tak to bylo vážně divné. Teda spíš ona byla divná.

Nervózně jsem pohupoval nohou a koukal se na hodiny v šatně. Přemýšlel jsem jestli se o dnešním dnu mám svěřit Taehyungovi, nebo si to radši nechat pro sebe. Minule nás to hodně sblížilo, když jsem se mu svěřil. Jenže nechci ,aby si myslel, že jsem se úplně zbláznil. Třeba je to pravda, nejspíš mi úplně šiblo a teď ležím někde v blázinci a moje hlava si myslí, že jsem v upírském sídle. Přece jenom ,než mě Lisa zakousla, byli pro mě upíři, jen trapnou povídačkou.
,,Tak jo zvedat se, jde se běhat." nařídil Sehun. Taehyung přišel taky a hned si se mnou vyměnil pár pohledů. Dnes až tak šťastně nevypadal.

,,Tak jo naberte dech a udělejte si zase dvojice.” poroučel Sehun opět. Nejistě jsem došel k Taehyungovi .
Začali jsme nacvičovat. Dnes nemluvil tak jsem se rozhodl začít konverzaci.
,,Dnes se my o něm zase zdálo."
,,Vážně? " zeptal se nezaujatě. Něco nebylo v pořádku. ,,Děje se něco?" zeptal jsem se opatrně
,,Nic co by tě mělo zajímat." odsekl
,,Ale mě to zajímá."
,,Tvoje blbost."
,,Já jsem se ti taky svěřil, teď se můžeš svěřit ty mě, nebo je snad problém ve mě?"
,,Ne."
,,Tak proč mi to nechceš říct?"
,,Kurva, prostě ti to nechci říct! Kvůli tomu, že mi řekneš jak moc velká jsi chudinka, neznamená to, že ti taky musím říkat všechno!"
V hrudi jsem ucítil bolest. Nikdo mě nebodnul, ani nevím proč to tak bolí. Moje oči se začaly plnit slzami.
,,O-Omluvte mě.” dostal jsem ze sebe a běžel jsem pryč z posilovny.
,,To jsi posral Taehyungu." řekl Sehun.To bylo poslední co jsem slyšel.

Co to se mnou děláš a jakto ,že to bolí?

Au chudák Kookie.

❤❤