Dark Angel [Taekook]

10.

Protože většina upírů spala, mohl jsem se v klidu dostat k pracovně. Modlil jsem se, aby bylo odemčeno. A hlavně, aby tam nikdo nebyl .

,,Jungkooku!" zakřičel ne mě Suga. To vážně teď?
,,Yoongi?" Přiběhl ke mě celý zadýchaný.,,Neviděl jsi Jimina?" Zeptal se zoufale.
,,Je v pokoji. Proč?"
,,Uf... No a není třeba nějak naštvaný?"
,,Ne, ale nevypadá to, že by byl zrovna dvakrát v pohodě."
,,Bože já jsem takový debil!”
,,Hele nevím co se mezi vámi stalo, ale asi by jste si měli promluvit. Ne každý se vrací domů celý rudý."
,,Co? Rudý?"
,,Ano rudý a jestli by to šlo, rád bych šel mám něco na práci." Obešel jsem ho.
,,Jo a Jungkooku, kdyby se mu cokoliv dělo prosím, řekni mi to."
Pokýval jsem hlavou na souhlas a už konečně šel.

Zíral jsem na dveře a přemýšlel zda není lepší se zrovna pořezat žiletkou, protože kdyby na mě někdo přišel asi by to nebylo o nic lepší.

Přiložil jsem hlavu ke dveřím. Ze vnitř se neozývaly žádné zvuky, jen ticho. Usoudil jsem tedy, že zde nikdo není.
Pomalinku jsem otevřel dveře. Byly opravdu odemčené.
Hned co jsem vešel viděl jsem důvod . Odemčeno bylo kvůli tomu, že se zde někdo nacházel. U stolu seděl Taehyung. Tedy spíš ležel. Vypadal jako žák spící na hodině dějepisu.
Vyhledal jsem rychle mezeru pro knihu a ihned jí tam vrátil.
,,Ne prosím nedělej to....Nechci už trpět." Projela mnou vlna z leknutí. Měl jsem štěstí mluvil ze spaní. Pohlédl jsem mu do jeho perfektní tváře. Po tváři mu stékala slza.....černá slza. Přistoupil jsem k němu blíž a zkoumal každičký jeho pohyb. Jak se jeho rysy vybarvovaly při smutných a bolestných výrazech, které nejspíš způsoboval zlý sen.
Slza mu stekla po tváři a zastavila se na jeho růžových rtech.
Chvíli jsem na něj hleděl a potom jsem k němu přišel ještě blíž, tedy byl jsem asi až v nebezpečné vzdálenosti k jeho obličeji. Párkrát jsem po jeho rtu přejel bříškem palce abych tu slzu plnou utrpení dal pryč. Zastavil jsem se a chvíli jsem skoro nedýchal, abych syšel dýchat jeho. Cítil jsem na prstu teplo pokaždé, když vydechl. Jeho tvář se uvolnila a už jen spokojeně oddechoval. O krok jsem odstoupil.
Taehyung zakňoural a začal otevírat oči. KURVA co teď! Utéct bylo marné a stát tam taky nebyl dobrý nápad. Takže co mám do prdele dělat?
,,Co tu děláš?" zeptal se rozespalým chraplákem. Otřepal jsem se, ze zvláštního pocitu,který ve mě setrvával .,,No...Já.....dnes jsem si někde odložil mikinu nevím kde, tak jsem se chtěl podívat jestli není
tady."
,,Jo Tae? Neměl by jsi ještě jeden ten doklad o očíslování ten co jsem měl jsem ztra....." Jin vletěl do pracovny z kupou papírů.,,....til, koukám že teď nemáš čas. No nebudu tě rušit.
,,Ne dobrý, jen hledal mikinu ,už je na odchodu."
Na nic jsem nečekal a vypadl jsem pryč.

Nádech, výdech, nádech, výdech . Srdce mi bušilo jako o závod . Dlaně jsem měl zpocené a panenky jako po drogách. Oplachování obličeje moc nepomohlo a koukání do zrcadla na moje rozčepířené vlasy bylo ještě horší.

Začínám si sama říkat, kde se tohle ve mě sakra bere? Každý řádek co napíšu vnímám jako jinou realitu XD. Doufám, že se vám to alespoň malinko líbí. Mě to, totiž neskutečně baví, proto už je to dnes druhá kapitola.

❤❤