Dark Angel [Taekook]

22.

Tanec pro mě znamenal hodně. Dnes mým tématem byly události, co se mi ještě nedávno odehrály. Vzpomněl jsem si na svůj sen. Sen o klukovi, který nejspíš někdy existoval . Měl krásné oči. Jeho oči byly modré a hluboké jako oceán. Jeho vlasy byly stříbrné jako mince pirátského pokladu. Jeho rty, ty jsem nezaznamenal. Do mých pohybů se vkradlo trochu zmatení.
Jediné rty, které jsem zkoumal do detailů, byly Taehyungovy. Dva měkké polštářky co vypadaly ,jak kreslené štětcem.
Náhle jsem si vzpomněl na to jak Taehyung plakal. Viděl jsem ho plakat dvakrát, což je vzácnost. Většina sídla ho neviděla udělat žádnou vážnější emoci. A já toho viděl tolik. Tolik za tak krátkou dobu, co tu jsem. Je možné, že by mě měl nějakým způsobem rád? To asi ne ,možná jsem ho viděl plakat, ale to nic neznamená. Chová se ke mě bezcitně.
Lítáš hlavou v oblacích, toho může soupeř využít. V hlavě se mi přehrála věta co mi řekl. Proč mě to tak bolí? Vždyť pro mě není důležitý. Nebo mi snad stihl přirůst k srdci j přesto jak se ke mě chová?
Lekl jsem se svých myšlenek a přestal tančit.,,To mi řekni jak tohle to děláš.” No potěš koště!
,,Hobi! Ty jsi mě vylekal! "
,,Jsi fakt dobrý v tanci. Víš, že by se toho dalo využít ?"
,,No to určitě, jestli tu nepořádáte večírky, tak je to úplně k ničemu."
,,Ne, to není, víš já mám oddíl. A cvičím je k boji."
,,No tak to se máš."
,,Se svým oddílem cvičím techniku, která se tanci podobá. "
,,Co tím chceš říct? "
,,Slyšel jsem ,že ti bojovat moc nejde ... no, tak se ti nabízím."
,,To nejde."
,, Stačilo by,naby jsi tenhle čas byl vždycky v knihovně. Mohl bych tě tu učit. A věř mi, teď se ti to bude hodit.
,,Fakt by jsi to pro mě udělal?" z
,,Jasně ,rád ti pomůžu.”
,,Takže, vždy v tuhle dobu tady?” Hobi zakýval hlavou na souhlas.
,,Teď už ale půjdu, musím si se Sehunem sepsat hodiny. Zítra Ahoj!”
,,Ahoj." Hobi mě už nejspíš pozdravit neslyšel, vyletěl ven ze dveří ,jako blesk. Byl jsem hrozně šťastný!

Večer
,,Tak to je super, alespoň nezkončíš jako já." řekl Jimin
,,Hele třeba mě nakonec Taehyung nechá mejt táci s tebou a dokonce života budu nosit zástěru s nápisem zkusil jsem to.”
,,To si nemyslím. Hobi je úžasný učitel.”
,,Tak díky za povzbuzení a hlavně to nikde neříkej."
,,Neboj takový nejsem... hele už je půl jedenáctý ,musím jít za Gim. "
,,Dobře, ale prosím ne tak hlasitě, chci se vyspat. "
,,Přestaň rejpat měl by jsi se spíš inspirovat. "
,,Ne, díky "
,,Tak ti navždy zůstane kamarádka ručka pravá ... Dobrou, měj se tu hezky."
,,Ahoj Jimine."nTu poznámku s ručkou, jsem zvesela odignoroval.

,,Co jsem ti řekl!?" Zařval na stříbrnovláska muž zahalen do černého roucha.,,N -Nem-mám n-nikom-mu n-nic ř-říkat." Vykoktal ze sebe kluk ,kterému se začala podlamovat kolena.,, A co jsi udělal!?" Zakřičel znovu.,, No?!" Stříbrnovlásek nedokázal odpovědět .,,J - já....." Dostával ze sebe pomalinku ,ale muž ho nenechal .,, Řekl jsi to! A za to tě čeká trest ..." Muž si sundal kapuci, ale jeho dlouhé vlasy ,zabraňovaly pohlédnout mu do tváře .,,Ne! Prosím nedělej to .... Nechci už trpět. " Prosil, ale marně. Muž se k němu začal přibližovat. Stříbrnovlásek mohl zkusit utéct , jenže věděl ,že je to marné . Natiskl se na stěnu a čekal. Muž mu odhalil krk . Chvilku si ho prohlížel....pak mu zuby vnikl hluboko pod kůži a sál ,sál, sál ,až chlapce opět pohltila tma

I štěstí má nevýhody. Já zažil jen nevýhody zla.

Tahle kapitola je malinko nezáživná, až na ten sen ,tak snad to nevadí ,je totiž dnes už druhá.

❤❤