Dark Angel [Taekook]

19.

Lidi chci hrozně poděkovat! Jsem tu jen chvilku a nikdy bych nečekala tolik hlasů a přečtení. Jste úžasní! 💜💜💜💜💜💜 Ale teď už k příběhu .

,,Teď Taehyunga pečlivě poslouchejte. Bude se vám to hodit." nakázal Jin. Vážně bych chtěl poslouchat, ale moje hlava byla opět někde jinde. Byla u stříbrnovláska ze snu. Připomínal mi Taehyung, ale ten má modré vlasy a navíc má mnohem výraznější rysy. Ten klučina ze snu je takový drobný na rozdíl od Taeho. A ten jeho kamarád? Toho už vůbec neznám. Vlastně ani nemůžu když to byl sen. Sen, který se mi zdál přehnaně skutečný. A co kdyby byl? Měl bych po tom klukovi zapátrat? Mohl bych ze zeptat někoho kdo je tu dýl. Jina? Hmm možná. Ale jak bych se ho zeptal? Hele neznáš stříbrnovlasýho kluka o kterým se mi zdálo? To asi ne.
,,Takže, protože nejvíc tu poslouchá Jungkook, tak nám teď předvede to co tu celou dobu ukazoval Taehyung. "
Tak jo to nějak zvládnu. I když jsem celou dobu neposlouchal, že?

Odporoučel jsem se před celou skupinu. Něco bych zkusil, ale začal se mi nějak zvedat žaludek.,,Tak já čekám." řekl Taehyung. Začala se mi motat hlava. Už jsem to nezvládl. Sprintoval jsem na záchodky. Ihned jsem otevřel dveře. Celý obsah mého žaludku zkončil v záchodě.,,Jungkooku jsi v pořádku? zeptal se Jin.
,,Huh, jo jen se mi udělalo trochu špatně.”
,,Dobře a potřebuješ na ošetřovnu?”
,,A vadilo by to? Necítím se na to bojovat."
,,Tak pojď odvedu tě."
Vlastně mi až tak špatně nebylo, ale náladu vracet se mezi ně jsem neměl.

,,Tak jo můžeš si oddychnout. Není to nic vážného. Dopadla na tebe vlna nervozity. To způsobilo tvoje zvracení a bolesti. Možná by jsi měl vyhledat někoho na pokec, nebo psychiatra, jestli máš s něčím, nebo s někým problém." Řekla sestřička, po tom co mě důkladně vyšetřila. ,,Díky ,někoho si najdu."
,,Kdyby něco, řekni."Dodala.
,,Tak dobře. Mimochodem jak se jmenuješ?"
,,Lisa ."
Řekla a usmála se.
,,Já jsem Jungkook. Rád jsem tě poznal Liso ,ale teď, už musím jít a ještě jednou díky. "
,,Pá. "
Lisa se zdála být opravdu milá. Dokonce bych řekl, že jí odněkud znám. Určitě musela být hodná dušička, když ještě žila.

Na chodbě se zrovna vybavoval Jin se Sehunem. Tak jo teď mám šanci.,,Ahoj Jungkooku, už je ti líp?"
,,No vlastně ano. Víš potřeboval bych se tě na něco zeptat. O samotě. "
,,Omluvíš nás?" zeptal se Jin.
,,Jasně, stejnak už musím jít." řekl Sehun
,,Tak co se děje?"
,,Potřeboval bych se tě zeptat na jednoho kluka."
,,No?"
,,No víš je to divný a hrozně těžce se to vysvětluje. No zkrátka, zdál se mi sen. Hodně živý sen. Byl v něm kluk se stříbrnými vlasy a...."
,,Myslíš to vážně?"
Na tváři se mu objevil zděšený výraz.
,,A-ano."
,,Co se v tom snu dělo?"
,,No..ten kluk plakal, říkal někomu, že mu nějaké monstrum ubližuje, ale .....”
,,Ale i přesto ho miluje ."
Jin dokončil mé vyprávění, jakoby byl součástí snu.

Občas se realitě nevyhneme , ale můžeme jí změnit ,škoda že mě se to nepovedlo.

Ještě jednou moc díky !

❤❤