Dark Angel [Taekook]

31.

Jinův pohled
,,Co se tu stalo?!" křikl jsem.
U dveří se dělal hlouček upírů. Všichni se na mě otočili a pak mi udělali místo, abych se mohl podívat na to co se tam děje.
,,Pane bože zavolejte někdo doktora!”
Klekl jsem si k dvěma upírům, co sotva dýchali.
,,Co se tam stalo?" zeptal jsem se upíra.
,,O-Oni p - poslali na nás c-celou smečku." vykoktal ze sebe.
,,A víš jestli je Hoseok v pořádku?”
,,N-nevím. Řekl nám ať utečeme."
Než jsem si stihl zjistit něco víc, už tu byl doktor.
Za chvilku přišel Sehun a Taehyung, společně s mláďaty.
,,To je hrůza." zhrozil se Sehun. Jen jsem pokýval hlavou a pozoroval, jak ty chudáky odnáší.
Dav se začal pomalu rozcházet.
,,Hele on je Jungkook s tebou?" zeptal se Tae.
,,Ne, já myslel, že je s vámi jako normálně." řekl jsem.
,,Třeba jen zůstal v pokoji." zamyslel se Sehun.
,,Půjdu se mrknout.” řekl Tae.

,,Není tam."
Tae začal celkem vyšilovat, když Jungkook nebyl nikde k nalezení. Dokonce ani Jimin nevěděl kde je.
Pak jsem se podíval na otevřené dveře a uvědomil si to.,,Sehune.... nechali otevřené dveře.” vydechl jsem. ,,No to snad ne! Ne, ne, ne! Jungkook by tam určitě nešel." vyšiloval Tae.
,,Nikde tu není a dveře jsou otevřené." zvýšil hlas Sehun.
,,Musím za ním a to hned!”
,,Tae ne! Nikam chodit nebudeš!” okřikl jsem ho.
,,Kdo jiný tam půjde?!" zakřičel Tae.
,,Já."
,,Já tam půjdu." řekl Sehun.

Jungkookův pohled
Stoupal jsem celý udýchaný po kopci co vedl k lesu. Celou dobu jsem doufal, že je Hobi v pořádku. Nemůže přece jen tak umřít.
Nervozita se ve mě rozlila, ještě víc, když jsem stál přímo před lesem.
,,Tak jo to zvládneš."
Snažil jsem se uklidnit

Bloudil jsem po lese a občas volal Hobiho jméno. Můj hlas se ale v hustotě lesa ztrácel.,,Hobiii!”
Marně jsem volal do tmy.
Mohl jsem to vzdát, ale nechtěl jsem.
Moje naděje se zvýšily, hned po tom co jsem uslyšel vrčení. Obešel jsem kopeček a začal jsem dýchat nejstišeji co to šlo.
,,Jsi hlupák, mohl jsi se klidně přidat k nám." Řekl muž a přišel k ležícímu Hobimu blíž.
,,Vybral jsem si dobře." řekl Hobi.
,,To si nemyslím, Mark by ti dal sílu a moc, tu ti ten Namjoon nedá." Odsekl.
,,Dal mi něco mnohem víc než to.”
Muž se něj udiveně podíval.,,Dal mi pocit domova a naději!"
Hobi podkosil tomu chlápkovi nohy. Muž dopadl tvrdě na zem a zakňučel. Najednou přiběhlo pár vlků.,,To je v pohodě tohle si vyřídím sám."
řekl a vysunuly se mu drápy. Vztáhl ruku...chtěl Hobiho zabít.,,Ne!" vykřikl jsem.
Dal jsem si ruku před pusu.
,,Ale, ale copak to tu máme. Nedochůdče nevychované." Usmál se ten muž.,,Běžte na něj." Nakázal vlkům.

Mlátil jsem kolem sebe a bránil jsem se co to šlo. První dva jsem sice dal, ale když na mě skočili další, už jsem se musel snažit.

Chlápek znova natáhl ruku nad Hobiho. Začal jsem plakat nemohl jsem mu pomoci.
Zarazilo mě co se stalo....... Muž padal k zemi s dýkou v srdci.
Zavřel jsem oči. Ozvalo se kňučení necítil jsem na sobě už žádné tlapy.
,,Jungkooku můžeš mi říct co to tu vyvádíš?!" zlobil se na mne Sehun.

Vždycky jsem byl ten co by se obětoval pro druhé.

Nevím proč, ale tahle kapitola se mi absolutně nechtěla ukončovat. Chci ještě psaaaaat. Takže se těšte.

❤❤