Jsme v pořádku

/Čtyři/

Vzbudila mě šílená bolest hlavy a i když to nebylo dvakrát nejlepší, tak jsem rád, že to nebyla noční můra. Postavil jsem se na nohy, ale neudržel jsem rovnováhu a spadl.

Sykl jsem bolestí, když jsem koleny dopadl na tvrdou zem, myslím, že tam později budu mít modřiny. Chvíli jsem seděl, ale potom jsem to zkusil znovu. Povedlo se.

Podíval jsem se na hodiny, které mi vysely nad pracovním stole. Bylo půl šesté, takže přesně čas na přípravu a na mé ranní rituály. Pomalou chůzí jsem došel do koupelny.

Podíval jsem se do zrcadla a málem jsem se nepoznal. Vlasy mi trčely do všech stran a pod očima se rýsovali vcelku velké kruhy. Vypadá to na nedostatek spánku.

Pokusil jsem se učesat to vrabčí hnízdo, vyčistil si zuby a omyl si obličej. Ani jsem se neobtěžoval zakrývat kruhy, protože by to dopadlo katastroficky a ničemu by to nepomohlo.

Dal jsem si teplou sprchu, jelikož jsem nevoněl dvakrát vábně. Celkově jsem v koupelně strávil asi patnáct minut, jinak bych nestihl zbytek věcí z mého ranního rituálu.

Vešel jsem do pokoje a mířil ke skříní, abych si mohl vybrat můj dnešní oufit. Přes bolest hlavy jsem ani nemohl něco vymyslet, tak jsem vzal to co jsem měl po ruce.

Byli to černé džíny a bílé tričko a potiskem na zádech. Hned co jsem se obléknul, tak jsem vyrazil do kuchyně, abych si vzal něco na bolení hlavy a hlavně moje denní prášky.

Ani jsem nečekal, že by v kuchyni někdo byl, protože vím, že naši chodí brzo do práce. Vzal jsem krabičky s práškama, natočil si do skleničky vodu a sednul jsi ke stolu.

Ani jsem neměl chuť na snídani, tak jsem jen zapil prášky a prázdnou skleničku dal do dřezu. Hodiny v kuchyni ukazovali něco málo po šesté,  tak jsem šel zpátky.

Tam jsem si do tašky dal učení, hodil jsem na sebe můj oblíbený šedivý kabát a se sluchátky jsem šel zase dolů. Obul jsem si boty, zamkl jsem za sebou dveře a vyrazil na zastávku.

Cestou jsem si zkontroloval jestli mám peníze, abych si později mohl koupit něco k jídlu. Zjistil jsem, že z pěti stovek mám něco přes tři stovky a pomalu mi docházelo co se stalo.

Ten idiot si koupil chlast i když moc dobře ví, že se to s prášky nemá míchat a už vůbec ne, když jsou na psychiku. Protočil jsem očima a hodil to za hlavu.

Vytáhl jsem si peníze a zrovna přijel autobus. Zaplatil jsem a šel jsem si sednout trochu dozadu a aby si ke mě nemohl sednout nikdo jiný, položil jsem svůj batoh vedle sebe.

Celou cestu jsem poslouchal písničky, abych nemusel poslouchat okolí. Ani jsem se nenadál a vystupoval jsem, překvapilo mě jak rychle ta cesta utekla. 

Já na rozdíl od mého druhého já jsem nekuřák, takže jsem mohl jít rovnou do školy, přezout se a zjistit jakou hodinu vůbec mám a v jaké třídě jsem.

První hodinu jsem měl biologii a ani mi to moc nevadilo, protože na tenhle předmět jsem se těšil už když jsem končil devátou třídu. 

Ostatní předměty na rozvrhu byli ty klasické, jako je například matematika, čeština nebo cizí jazyk, jako je angličtina nebo němčina. 

Pomalu jsem vyrazil po schodech do druhého patra, této velké školy a hned první třída byla ta moje, za což jsem byl rád, protože jsem to nemusel hledat.

Vešel jsem do celkem prostorné třídy a rozhlédl jsem se, abych zjistil kde je volné místo. Měl jsem štěstí, protože tam byla poslední volná třetí lavice u okna.

Za co jsem byl ještě radši bylo to, že do začátku zvonění si ke mě už nikdo nesedl. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem mého dávného kamaráda Kristiána.

Naše pohledy se střetly a tak jsme se jen tak letmo pozdravili a potom vešla učitelka biologie. Vypadala v celku mile, ale asi neměla dobrý den.

Jinak pokud by jste se ptali, tak s mojí vadou je to vyřešené tak, že rodiče řediteli řekli, že já a Brian jsme bratři a jelikož nemáme moc peněz, tak se budeme střídat.

Jeden den bude chodit do školy Brian a jeden já. Proto jsem se nedivil, že na mě ostatní lidi ze třídy, tak zvláštně koukají. Jednoduše o tom neví, kromě Kristiána.

Protože s ním jsem se bavil a věděl o mě v podstatě všechno, takže i to že nejsem jenom já. Dlouho jsem se s ním neviděl, takže by jsme si po škole mohli popovídat.

Hodina uběhla rychle, všechno jsem si zapisoval a potom jsem šel na další hodinu. Kromě toho, že se na mě celý den koukala jedna menší slečna od nás ze třídy.

Celý den utekl a já jsem si zase obouval boty a mířil ke koši, abych mohl počkat na Kristiána. Čekal jsem pár minut a pak jsem viděl jak vychází ze školy.

Zamával jsem na něj abych upoutal jeho pozornost na sebe. On trochu přidal do kroku, dokonce trochu popoběhl, jen jsem se pousmál, protože to vypadalo vtipně.

"Proč se tu tak roztomile culíš, jsem něčím vtipný?". Zeptal jsem mě mezitím co popadal dech. Nevěděl jsem co říct a cítil jsem jak mé tváře nabírají červený odstín.

"N-n-ne...jen jsem si vzpomněl na to jak jsme běhali na základce, protože tvůj styl běhu se vůbec nezměnil. Pořád připomínáš dinosaura".

Jen se usmál, vytáhl krabičku cigaret a jednu z cigaret si zapálil. Nechápal jsem jak si mohl takhle super kluk, ničit zdravý, takovou nechutnou věcí.

"Co po mě tak koukáš? Chtěl by jsi snad taky?". Zeptal se mě s pobaveným výrazem ve tváři, asi jsem byl trochu mimo.

"Ne, jen pořád nechápu jak si takhle můžeš kazit zdraví?". Zeptal jsem se ho a čekal co z něj vypadne, aby obhájil své nezdravé choutky.

"To víš mě to vždy tak rozpálí, že si připadám ještě teplejší, než jsem". Vypadlo z něj a mě to pomalu docházelo, ale nenacházel jsem slova.

Všiml si toho, že mě rozhodil a začal se culit, protože jsem zase nabíral červený odstín. Chtěl jsem mu něco říct, něco co nikdo neví a ani Brian ne.

"N-n-no...víš....Kristiáne, myslím, že nejsi jediný co má k teplu blízko". Vím, že jsem to neřekl dvakrát nejlépe, ale podle jeho překvapeného výrazu mu to došlo.

Dobře další kapitola je na světě a jen jsem vám chtěla říct, že jsem ráda, že si to někdo přečte. Vždycky mě to zahřeje u srdíčka. Pokud by jste chtěli ohodnotit mojí kreativitu, můžete se ozvat v komentářích.