Jsme v pořádku

/Jedenáct/

Přišli jsme do obýváku a trochu nervózně jsme se podívali na rodiče, kteří se na nás podívali, jakoby jsme udělali nějaký průser. Položil jsem nákup na kuchyňskou linku a do ledničky jsem schoval víno, které jsem měl schovaný jen pro nás dva, na večer.

Potom jsem se posadil ke stolu a roztáhl křídla, hned se na mě rodiče podívali vyčítavým pohledem, protože tu se mnou byl i Kristián, tak nevěděli jestli to ví. Kývl jsem na znamení, že to ví a tak se jejich pohledy trochu uklidnili.

Odvážně jsem se postavil vedle Kristiána a chytil ho hbitě za ruku. Rodiče se na mě podívali zmateně, ale nic neříkali a tak jsem se ujal řeči. "Dobře...mami, tati tohle je Kristián, můj přítel...". Rodiče se koukli překvapeně, ale vypadalo to, že to nějak zvládnou.

Usmáli se na nás se slovy, že je to v pořádku a usmáli se ještě víc, když jsme jim oznámily, že dnes večer budeme vařit my dva. Rozhodli jsme se pro boloňské špagety, které všichni milujeme, takže to byla ideální volba na večeři, navíc to byli moje první boloňské špagety.

Připravili jsme si ingredience a dali se do přípravy večeře, Kristián nám k tomu pustil hudbu, přičemž jsme oba začali houpat boky do rytmu hudby. Rodiče se na nás s úsměvem podívali a začali se bavit o tom jaký to byl krásný a klidný víkend plný výletů.

Když jsme měli hotovo, tak jsem prostřel a Kristián nandal jídlo do čtyř talířů. Jako slušný kluci jsme si nalili pomerančový džus a rodičům jsem vyndal pivo s domněnkou, že dnes už určitě nikam nepojedou. Za to já jsem se chtěl domluvit, jestli bych nemohl přespat pár dní u něj.

"Mami, tati, když už se teď všichni známe, tak jsem se chtěl domluvit, jestli můžu u Kristiána na pár dní přespat". Nejdřív se na sebe podívali, pak si něco pošeptali a nakonec mi to odsouhlasili s podmínkou, že se Kristián postará o to, aby se mi nic nestalo a abych bral prášky.

Sice jsem si připadal jako malé dítě, ale byl jsem rád, že mi to dovolili. Takže hned jak jsme dojedli, tak jsem si nahoru do pokoje šel zabalit pár věcí, které si vezmu ke Kristiánovy. Zabalil jsem si do batohu jen ty nejdůležitější věci, vzal víno z ledničky a mohli jsme vyrazit.

Napadlo mě, že bych mohl zkusit letět, protože už se dostatečně setmělo a moje křídla by nemusela být vidět. Vzlétl jsem a vzal jsem si ho do náruče, musel mi vzít batoh, protože bych si ho na záda vzít nemohl, vydali jsme se k němu.

Netrvalo to dlouho, bylo to ani ne pět minut a byli jsme u Kristiána. Doletěl jsem před dveře a on zatím odemkl, vešli jsme dovnitř a vyrazili rovnou do pokoje. Nemuseli jsme se zdržovat pozdravem s rodiči, protože doma nebyli.

Rychle se stmívalo a oba jsme už byli unavení, tak jsme se rozhodli pro společnou sprchu a pak s vyčištěnými zuby jsme si zalezli do jeho postele. Nešli jsme však spát, ale povídali jsme si dlouho do noci, únava zmizela a vrátila se až v jednu ráno, kdy jsme konečně usnuli. Hezký večer.

Další den..

Z pohledu Adriana

Probudilo mě slunce, které do pokoje pustili roztažené závěsy. Vedle mě v klidu oddechoval Kristián, vypadalo to, že dneska do školy extra nespěchá a zároveň byl tak moc roztomilý, že jsem si ho vyfotil a dal si to jako tapetu na zamykací obrazovku.

Potom jsem se potichu a pomalu vypotácel z postele, tak abych ho jednoduše nevzbudil i když si myslím, že to nehrozí. Vzal jsem si prášky na psychiku a vydal jsem se hledat kuchyni, abych nám mohl připravit snídani, jako začátek hezkého dne. Dům byl obrovský.

Sešel jsem první schody a poslední schod zavrzal, prosil jsem boha, aby to Kristiána nevzbudilo. Prošel jsem chodbou a vešel to obdélníkové místnosti, když jsem rozsvítil, tak jsem v duchu zajásal byla to právě ta hledaná kuchyně, kterou jsem hledal.

Byla obrovská a nádherná, hned s ní byl propojený obývací pokoj. Kuchyňská linka byla z mramoru a hezky se leskla. Byli tam jedny menší dveře, typoval jsem to na spižírnu a abych se přesvědčil, otevřel jsem dveře a hned na to pusu. Tolik jídla jsem ještě neviděl.

Našel jsem donuty s jahodovou polevou, tak jsem vzal dva a k tomu udělal kakao. Jako třešničku na dortu jsem posypal kakao mini marshmellounama, vypadalo to dokonale. Dal jsem to na tácek a donesl jsem to zpátky do pokoje, Kristián pořád spal a tak jsem to dal na noční stolek.

Lehl jsem si k němu zpátky do postele a sedl si na něj obkročmo, chtěl jsem si hrát a tak jsem otevřel pusu a kousl jsem to do krku. Po chvíli jsem ho začal žužlat, ale to už se probudil a než jsem to stihl zaregistrovat, tak jsem ležel pod ním s rukama přišpendlenýma nad hlavou.

"Tak si sis chtěl hrát jo?", zeptal jsem mě laškovným hlasem a olízl si rty. Nervózně jsem přikývl a trochu jsem se cukal, protože jsem se bál toho, co by mohlo přijít. "Neboj, jen jsem chtěl vidět tvou reakci na to, když budu dominantní". Trochu jsem si oddechl a uvolnil jsem se.

Pustil mi ruce a já jsem mu pokynul aby jsme se šli společně najíst, než nám to vystydne. Posadili jsme se na verandu, která byla součástí jeho pokoje, který byl o proti ostatním pokojům v tomhle baráků drobný. Ale i tak byl nádherný, protože byl skromný.

Po snídaní jsme se zabalili a vyrazili do školy, aby jsme nepřišli pozdě. Kristián si vzal ty cigarety, které včera koupili a jednu si rovnou zapálil, mě taky jednu nabídl a tak jsem neotálel a přijal ji. Byli jsme skoro u školy, když jsme dokouřili, tak jsme neztráceli čas.

Celý den ve škole byl nezáživný až na to, že jedné učitelce málem shořeli vlasy a pár učitelů ani do školy nepřišli, prý kvůli stávce, aby jim zvýšili plat, což nám připadalo zbytečné. Po škole jsme se sešli a šli jsme spolu do parku a tam jsme si povídali až do doby než nám jel autobus.

Chtěli jsme jít po škole do kina, proto jsme si koupili lístky do centra, kde jedno malé kino je. Šli jsme na něco co vybral on, takže jsem doufal, že to bude dobrý film. Shodli jsme se na slaném popkornu a šli do sálu číslo 3, kde promítali náš film. Dokonce tam byli sedačky spojené po dvou.

Tak jsme šli úplně do zadní řady a posadili se na sedačku pro dva. Pod nohy jsme si dali své věci a posadili se, popkorn si vzal Kristián a do držáku na pití jsme se položili Coca-Colu. Prvních 15 minut běžely reklamy a pak se pustil film, proto jsem se k němu přitulil a zaměřil se na film.

Další kapitola je na světě, sice trochu kratší než normálně, ale i tak doufám, že se vám bude líbit.