Jsme v pořádku

/Jedna/

Brian

Jako každé ráno jsem se probudil zase orosený potem, ale už jsem si na to zvykl. I když bylo teprve pět, tak jsem vstal a začal vykonávat ranní hygienu.

Jelikož jsem byl doma, tak jsem si nechal křídla a šel do koupelny, abych se trochu zkulturnil. Podíval jsem se do zrcadla a usmál jsem se, protože jsem byl zase rozcuchaný.

Vlasy jsem měl do všech stran a pod očima obrovské kruhy. Normálně bych se na ranní hygienu vykašlal, ale nechci mu první den způsobit ostudu.

Vyčistil jsem si zuby, učesal vlasy a omyl si obličej. Potom jsem se vrátil do pokoje, abych se oblékl. Otevřel jsem svojí obrovskou skříň a začal vybírat. 

Po pár minutách přemýšlení, jsem se rozhodl pro černé roztrhané džíny a černé triko. Řeknu vám, že jsem ve vybírání oblečení horší než holka.

Ještě než jsem odešel z pokoje,tak jsem si sedl ke stolu, vzal tužku na oči a udělal si linky do vnitřní strany víček. Nejsem teplý, jen se mi to líbí.

Vzal jsem si svůj telefon, sluchátka, našel jsem si svůj playlist a šel jsem do kuchyně. Na stole ležel lístek a vedle něj voda a prášky které beru každý den.

Beru je proto, že mám občas záchvaty úzkosti a mám tendenci si ubližovat, proto mám na rukách pár ran od žiletky. Hodil jsem si je do pusy a zapil vodou.

Jelikož jsem neslyšel žádné zvuky, tak předpokládám, že rodiče jsou už dávno v práci. Proto jsem se ani nestaral se snídaní, jednoduše jsem se na ní vykašlal.

Šel jsem s zpátky do pokoje abych se mohl připravit do školy, protože pomalu bude čtvrt na sedm a mě v půl jede autobus. Můžu být rád, že zastávku nemám daleko.

Dal jsem si poslední učebnici do tašky a ještě než jsem odešel, tak jsem se zbavil křídel. Hodil jsem na sebe mikinu, abych zakryl jizvy a vyrazil z domu.

Venku bylo celkem teplo a proto nevadilo, že mám jen mikinu. Přepnul jsem písničky a šel cca pět minut na zastávku, kde jsem si sedl na lavičku a čekal.

Doufám, že mě omluvíte, ale chtěl bych si zapálit. Proto vytáhnu cigarety a zapalovač. Vložím si zabijáka do pusy a škrtnutím zapalovače mu dovolím zabíjet.

Potáhl jsem z cigarety a vnímal nikotin co se mi dostával do plic, zároveň jsem si užíval motající se hlavy a pocitu volnosti. Dokud nepřijel autobus.

Filtr jsem hodil do koše a šel zaplatit svou třicetiminutovou cestu autobusem. Posadil jsem se na zadní sedadlo a pro zlepšení dechu si dal žvýkačku.

Celou cestu jsem poslouchal hudbu a byl tak trochu mimo. Potom už jsem jen vystoupil na zastávce kousek od školy a nezbývalo mi nic jiného než se k ní vydat.

První co jsem viděl byli obrovské vchodové dveře a nad nimi vysel nápis "Vstup a nebudeš litovat". Jen jsem nad tím protčil očima a vešel dovnitř.

Vítala mě velká aula plná lidí a řeknu vám, že jsem z toho nebyl dvakrát nadšený. Jsem těžký introvert, proto je těžké se mnou navázat jakýkoliv kontakt.

Chvíli jsem koukal do země, abych se nemusel koukat na ostatní, ale uslyšel jsem hlas, který mi byl lehce povědomí, tak jsem zvedl hlavu, nevěřil jsem svým očím.

Přede mnou stál kluk, kterého znám jako své boty. Byl to můj bývalí kamarád ze základky, kterého jsem neviděl celé roky, protože šel přestoupil.

Chtěl jsem se s ním dát do řeči, protože jsem viděl, že mě poznal, ale než jsem stihl něco říct, tak nás vyrušil hlas z rozhlasu, který patřil řediteli školy.

Dneska trochu uvedení do děje, doufám, že se vám to bude líbit. Dala jsem si na to záležet a hned začnu pracovat na další kapitole.