Jsme v pořádku

/Devět/

Z pohledu třetí osoby

Dva mladíci leželi v posteli a klidně oddechovali. Ten s bílými vlasy si tiskl hnědovláska v hrudníku a ze spánku se spokojeně usmíval. Bylo to klidné ráno dokud nezazvonil z vedlejšího pokoje budík a nezpůsobil prudké vytržení ze spánku obou chlapců, poté totiž přišla chvíle překvapení.

Vzbudil jsem se a protáhl se, otočil jsem se na bok a málem jsem dostal infarkt, protože přede mnou ležel Kristián a v klidu oddechoval. 

Já jsem si nic nepamatoval, proto jsem se vyděsil a leknutím spadl z postele. Rána Kristiána nejspíš vzbudila a on vypadal docela zmateně a chtěl něco říct. 

Asi viděl to jak zmatený jsem s chtěl mi to vysvětlit.

"Víš, nejsem ten co by ti to měl vysvětlovat, ale Brian ti to nemůže říct. Než ti to řeknu, tak chci aby ses posadil a uklidnil se, možná nebude špatný si zapálit, pro uvolnění". 

Proto jsme se přesunuli na střechu a Kristián začal vypravovat, zatím co já jsem si zapálil a pozorně jsem poslouchal. 

"No jednoduše jsme se s Brianem dali dohromady, ale nebyli jsme si jistí jak to vezmeš".

Vychrlil ze sebe tak rychle, že mi chvíli trvalo než mi to došlo, ale hned po tom jsem se rozkašlal a byl jsem rád, že jsem popadl dech.

 On vypadal vyděšeně a čekal jestli mu na to odpovím nebo zbaběle uteču. "No sice jsem s tím úplně dvakrát nepočítal, ale proč to nezkusit, jak se říká, všechno je jednou poprvé".

 A potom co jsem to dořekl, tak jsem se rozhodl ho políbit.

Jeho rty byli jemné a měli sladkou chuť, vydržel bych ho líbat celé hodiny. Jenže to nebylo možné, protože na střeše nám začínala být docela zima a navíc jsme začínali mít i hlad, takže jsme se vrátili zpátky dovnitř a zašli si do kuchyně pro něco menšího k jídlu. 

Rodiče ovšem nebyli doma, takže jsme se mohli v klidu najíst dole u stolu a já jsem bez problému mohl mít křídla, bez toho aniž by na mě divně koukali.

Na ledničce jsem našel vzkaz od mamky, že si vzali na týden volno a že se tady o to mám postarat, než se vrátí. Po této informaci se mi na tváři objevil obrovský úsměv, poprvé od rána.

 K jídlu jsem nám připravil obyčejné toasty a dal jsem možnost Kristiánovi, aby si na to namazal co chce, tak jsem na stůl položil marmelády různých příchutí. 

Pro sebe jsem si udělal kafe a jeho jsem se pro jistotu zeptal, jestli nechce taky, protože jsem si nebyl jistý, jestli ho pije.

Nakonec jsem mu připravil ovocný čaj a trochu jsem mu ho osladil, jak si přál. Já jsem si své toasty už snědl a kafe jsem se rozhodl, že si vypiji na naší menší terase.

 Jeho jsem nechal v klidu nasnídat a nabídl jsem mu, že až dojí, tak se může přidat. Položil jsem se do houpací sítě a usrkl jsem si svého již vlažného kafe, po chvilce se přidal i on se svým čajem.

"Od jaké doby vlastníš křídla?". Zeptal se najednou a já jsem se nad tím pousmál, protože se mě už dlouho nikdo nezeptal. Pohodlněji jsem se opřel do houpací sítě a napil se kafe.

"Už od doby co jsem byl malý, s bráškou jsme byli nemocný a nikdo nevěděl co nám je. Mě jedině zachránilo to, že jsem na půl anděl, jinak bych tu operaci nezvládl stejně jako on".

Měl jsem slzy na kraji, tak jsem se radši otočil směrem k vycházejícímu sluníčku a snažil se je zahnat rychlým mrkání. "Promiň jestli tě to nějak rozrušilo". Řekl s omluvným výrazem.

"V pohodě, stejně bych ti to dřív nebo později řekl". Otočil jsem se, usmál se a otřel si slzy. Přiblížil jsem se k němu a políbil jsem ho jemně na čelo. Slunce už bylo na obzoru a nám došly tekutiny, takže jsme se vrátili dovnitř a dali hrníčky do dřezu.

Potom jsme se přesunuli zpět do pokoje a začali jsme si balit věci. Rozhodli jsme se navštívit pouť, která tu byla nedaleko, chtěli jsme zkusit ruské kolo. Zajímal nás ten výhled na naše město ze shora a navíc jsem chtěl udělat jedno romantické gesto, ze kterého by všechny holky byly naměkko. 

Dorazili tam pěšky, protože ani jeden z nich ještě nevlastnil auto. Zatímco Adrian koukal po stáncích s různými plyšáky, které si lidi mohli vystřelit vzduchovkou, Kristián chystal propriety na romantické gesto plánované na ruským kole.

Adrian táhl Kristiána k jednomu stánku s plyšáky a dělal  na něj psí oči aby mu něco vystřelil a Kristiánovi nic jiného nezbývalo. Snažil se podle toho to tak i vypadalo, po každé se strefil na výbornou, takže Adrianovi na konec vystřelil obrovského medvídka, kterého mu každá holka mohla závidět.

Obešli ještě pár atrakcí, během toho se Adrian stačil ulepit od cukrové vaty a polít Kristiána ledovou tříští (ještě že měl sebou mikinu). Poté nastal čas na ruské kolo, Kris měl všechno připravené a Adrian neměl tušení co ho čeká, jednoduše to bylo dokonalé.

Kris koupil lístky a někdo pošeptal paní, co mu je prodala. Naštěstí si toho Adrien nevšimnul a nadšeně se koukal na ruské kolo. Vypadal jak dítě o vánocích, které sedí před stromečkem a čeká na svolení rodičů, aby se mohlo pustit do rozbalování dárků. Nastoupily do kabinky a první co Kris čekl Adrianovi, je to, že má zavřít oči.

Sice mu to připadalo divné, ale i tak jako poslušný pes poslechnul. Po chvíli cítil, jak ho Kris posadil a dal mu látku přes oči i když je měl pevně zavření. Kabinka se rozjela a ruské kolo se dalo do chodu. Slyšel škrtání sirek a hned na to cítil nepopsatelně nádhernou vůni. Potom uslyšel šustění nějakých obalů, nevěděl ale jestli plastových nebo papírových.

Poté se kabinka trochu rozhoupala a zastavila se, bylo ticho až do chvíle kdy Kris řekl ta osvobozující slova "rozvaž si šátek, ale měl pořád zavřené oči" (fajn, možná né tak osvobozující). Adrian poslechnul a rozvázal si šátek, nevěděl co čekat, v rukách svíral vyhraného medvídka a nervozita stoupala. Ale když mu řekl, aby oči otevřel, tak nervozitu vystřídal pocit blaha.

Kristián tam stál, předním bylo vyskládané srdíčko z vonných svíček. V jedné ruce držel puget modrých růží a tu druhou měl schovanou za zády. Adrianovi se nahrnuly slzy štěstí do očí, opatrně překročil svíčky a vyskočil do objetí Kristiánovi. "To není vše", řekl medovým hlasem Kris a jemně položil Adriana zpátky na pevnou podlahu.

Otevřel krabičku a v ní ležely dva stříbrné prstýnky. Adrian nechápal do doby než Kris promluvil "Víš, normálně se žádá o ruku s těmito prstýnky, ale jsme spolu teprve krátce a tak mě napadlo, že prozatím můžeme spečetit náš vztah tímhle". Jelikož Adri neměl slov, tak jen s úsměvem přikývl a vášnivě Kristiána políbil, což měl být romantický souhlas nebo něco na ten způsob.

Ahojky, po delší době je tu další kapitola a kromě pohledů obou kluků přibil pohled třetí osoby. Doufám, že nevadí. Tuhle kapitolu jsem měla rozepsanou už delší dobu a pořád jsem se nedostala k tomu abych jí vydala, takže můžeme být rádi, že je na světě.

Taky ji vydávám výjimečně vzhledem k tomu, že mám teď pauzu od psaní. Taky proto, že pokud to někdo čte tak si zaslouží další kapitolu.