Deník Slečny Viktorie

1. kapitola

1666

Jmenuji se Viktorie. Je mi 18 let. A bydlím v Port Royal se svými rodiči.... Teda... Vlastně... Nevlastními rodiči.
Před 18 lety mě našli na malé mýtince jako batole s dopisem. Tuto informaci jsem se dozvěděla nedávno a byla jsem celkem překvapená.
Od mých 8 let jsem s mým nevlastním tátou (ale budeme jim říkat: táta a mamka) začala cestovat po moři. Jelikož táta pracoval jako dovozce zboží do ostatních zemí.
K moři mě to táhlo od malička, ale až v 8 letech mě vzal na první výpravu. Chtěla jsem být jako on. Být kapitánka Viktorie a velet své vlastní posádce. Ale tu je udělaný zákon, že posádka může plout jen pod velením může, až tedy na piráty, ti měli svůj zákoník.
Na své první plavbě jsem se celkem bála, jelikož byla temná noc a k tomu mlha. Jako jediná jsem v ten den viděla něco zvláštního... Myslím, že to byla loď ... Loď s černými plachtami a měla zvláštní vlajku. Táta mi řekl, že jsou to piráti a ať se od nich držím dál. Ale mě vždy zajímalo co jsou to zač. Načetla jsem si o nich hodně věcí a v podstatě jsem věděla o pirátech vše. Přišlo mi to šílený být pirátem, ale nikdy jsem se k žádnému nedostala.

Rodičů jsem se ptala... Kde je ten dopis, se kterým mě našli. Oni mi jen řekli: ,,Vyhodili jsme ho, nebyl potřebný..." Já jim to stejně nevěřila.
A tak jednoho dne, kdy šli na trh. Já prolezla celou naši chaloupku.
Byla jsem všude: na půdě a dokonce i v malém sklepě. (Kde jsme měli hlavně brambory.)
Sedla jsem si do kuchyňky a pomalu začala věřit, že dopis vážně vyhodili.
V tu chvíli, jsem si všimla odkopnutého prkna podlahy. Klekla jsem si k prknu a podívala jsem se co se pod ním skrývá. Byla tam plechová dózička. Otevřela jsem ji. Byla tam peřinka a na peřince ležel přehlý papír s penězi. Papír jsem otevřela a začala číst.
Prosím, postarejte se o malou Viktorku. Její matka zemřela při porodu a mne je pouhých 20 let a jsem námořník. Na palubu si ji s sebou vzít nemohu. Věřím, že jste dobří lidé a o Viktorku se dobře postaráte a nedáte ji do sirotčince.
Tady jsou nějaké peníze, aby jsem vás v tom nenechal.
Zjistila jsem toho opravdu hodně a v tu chvíli jsem si řekla, že chci najít svého otce... Pravého otce, ať je kdekoliv. Vzala jsem si peníze, které byly u dopisu. Vzala jsem si papír a začala psát.
Milí rodičové, dopis jsem našla a rozhodla jsem se otce hledat. Peníze z dopisu jsem si vzala, tak doufám, že se nezlobíte. Nemějte o mě strach, já se vrátím. Mám vás ráda.
                                             Vaše Viktorie

Hned jsem si to  namířila do místní hospůdky. Třeba by tam mohl něco, někdo vědět. Za každou cestu po moři bych byla každému vděčná, aby jsem se dostala aspoň někam.

Ahojky, rozhodla jsem se psát další příběh. Asi toho bude hodně.... Ale já to snad dám.
Doufám, že se vám bude můj druhý příběh líbit.
Za chyby se omlouvám.
Vaše GIRLPIRATE🏴❤