Deník Slečny Viktorie

13. kapitola

Poprvé jsem z přídi lodi odešla, když jsme dorazili do přístavu Tortuga... "Zase tady!" Pomyslela jsem si...

,,Hej, ty! Půjdeš koupit rum!" Řekl mi "mistr" pan Barbossa. ,, Takže, za 1. Mám jméno! Jmenuji se Viki! A za 2. Nebudu tu nikomu dělat sluhu!" Odsekla jsem a byla jsem na odchodu. Barbossa mě chytl za ruku. ,,Tak hele, pokud vím, tak v posledních dnech si rum pila nejvíc ty! A já jsem tu kapitán a nedovolím, aby mně nadávala nějaká holka! Tak dělej!" Já se na něj jen ušklíbla a radši šla pro ten rum. V jednom měl pravdu. Byla jsem to já, co jsem v posledních dnech pila rum.

Když jsem šla zpět k lodi, už tam nebyla. ,,To si dělá srandu! Tak já tu ochotně jdu pro rum a on si jen tak odpluje!" Naštvaně jsem si zakřičela. Neměla jsem co dělat, tak jsem si sedla na zeď u přístavu, otevřela jsem si rum a začala se dívat do dálky a k tomu chlastat.
Po jedné flašce jsem zjistila, že už je tma. Neměla jsem kde spát, neměla jsem co jíst, jen ten rum jsem měla.
Napadlo mě, že by v hospůdce měli nějaké ubytování, ale nechtěla jsem riskovat toho, co jsem zažila minule. Přece jen Jack je na pustém ostrově a nemá mě kdo zachránit.
Po 10 minutách přemýšlení jsem to vzdala, sebrala se a šla do hospody se zeptat.
,,Zdravím, měli by jste tu pokoj pro jednu osobu na noc?" Paní se na mě zajímavě zadívala, ale pak mi podala klíčky. Já ji na oplátku dala peníze a šla směrem nahoru k pokojům. Zmateně jsem hledala pokoj číslo 10.
Když jsem ho našla, otevřela jsem dveře a vešla. Pokoj jsem začala se strachem zkoumat. Zjistila jsem, že mě tu asi nic nehrozí. Radši jsem zamkla, rum jsem položila na stůl, lehla si na postel a do 5 minut jsem usnula.