Deník Slečny Viktorie

19. Kapitola

Na hradě jsem už asi okolo měsíce a krále jsem vydělá snad každý den a to několikrát. Dost mě to trápí. Nedokážu mu říci, že jsem jeho dcera.

Seděla jsem v přístavu a nad tím vším přemýšlela. Hlavně jsem měla plnou hlavu Jacka. Už bych ho chtěla znovu vidět...
,,Haló?" Z mého přemýšlení mě přerušil Teo. ,,Jsi v pohodě? Přijdeš mi poslední dny smutná..." sedl si vedle mě a začal se stejně jako já dívat do dálky.
Já se smutně podívala do vody a pak na Tea. V tu chvíli jsem se rozhodla, že to řeknu aspoň jemu. ,,No víš .... jak se kdysi ztratila princezna...?" On se na mě podíval a přikývl. ,,No...tak já jsem ta princezna. Ale než budeš něco říkat, že to není možné, tak je. Začala jsem ho hledat a pomohl mi jeden pirá.... emm námořník do kterého jsem se nejspíš zamilovala a hrozně mi chybí..." Koukal na mě jak na zjevení, jestli to myslím vážně. ,,P...P...počkej. Takže ty jsi princezna VIKTORIE?!" Já přikývla a smutně hleděla do moře. ,,Jen nevím, jak to otci říci..." ,,A nějaký důkaz máš?" Zeptal se a při tom mě lehce objal. ,,Důkaz... právě, že žádný nemám..."
Teo se na mě smutně koukal.

Chvíli jsme tam seděli, ale pak se náhle Teo hnul, jakoby se lekl... ,,Děje se něco?" Podívala jsem se na něj. ,,Možná by se důkaz našel..." já nechápavě hleděla do jeho blankytně modrých očí. On se sladce usmál a zvedl se. ,,Pojď... Honem!" Já se s jeho pomoci zvedla a on mě hned vlekl pryč. ,,Kam jdeme?!" Teo se zastavil. ,,Ke králi. Říci mu, že jsi se vrátila." Řekl rozzářeně. ,,CO?! Zbláznil si se?! Však já nevim jak...... a důkaz...." byla jsem zvláštně vyděšená. ,,Kašli na důkaz, to se zařídí. Teď pojď."

Já tam chvíli stála, ale pak mě popadla velká silná ruka a táhla mě pryč.
—————————
Právě stojíme před dveřmi sálu kde má být otec. A já síleně znervózněla. ,,Buď v klidu," mrkl na mě Teo ,,bude to v pořádku." Sladce se usmál a otevřel dveře.
Otec seděl na trůně a sledoval kdo kráčí směrem k němu.
,,Pane králi." Uklonil se Teo. ,,Mám pro vás novinu a dobrou zprávu." Otec se napjal a já radši stála opodál. ,,Co se děje? Mluv." ,,Pane králi. Představuji vám vaši ztracenou dceru princeznu Viktorii." Ukázal na mě a otec přemístil pohled na mě. Chvíli se na mě díval a pak se začala smát... ,,Toto že má být má dcera?" ,,Ano. Jmenuje se Viktorie a hlavně, má vám dosti známe znaménko." Když Teo dokončil větu, otci smích přešel a podíval se zpříma na mě. Já se ohlédla za Teem a podívala se na otce. ,,Ty...ty máš znaménko ve .... ve tvaru srdce na krku?" Vykoktal ze sebe otec. Já se znovu podívala na Tea a znovu zpět na otce. Přikývla jsem na souhlas a odhrnula si své dlouhé vlasy. Otec se ještě víc napnul a šel pomalu ke mě.
Když byl u mě, znaménko otřel lehce prstem, a pak se mi podíval do očí. ,,Ty jsi ta Viktorie? Ta, kterou jsem přes velkou bolest musel nechat na pospas?" Já přikývla: ,,Ano" Otec se usmál a pevně mě objal. ,,Dceruško. Jak já jsem rád, že žiješ a že jsi se vrátila." Já se do pevného stisku usmála: ,,Já také otče."