Deník Slečny Viktorie

5. kapitola

Po asi 1 dni na moři, jsme se konečně dostali na pevnou zem. Ani nevím jak se přístav jmenoval, ale byla jsem ráda, že stojím na zemi a ne na prknech, která se houpou. ,,Seženete nějaký střelný prach! Já skočím pro rum." Rozkázal Jack posádce. V tu chvíli se na mě otočil a řekl: ,,A ty jsi jdi koupit něco pohodlnějšího na sebe. Myslím, že ty šaty nejsou úplně tak dokonalé..." dal mi pár šilinků a já mu chtěla ještě poděkovat, ale to už byl Jack někde pryč. "Přeci mám svoje peníze... Tak proč mi dává peníze svoje??" Pomyslela jsem si, ale pak jsem to nějak neřešila a šla si tedy koupit něco na sebe. Bloudila jsem uličkami, (stejně jako v Tortuze, ale tady nebylo tolik ožralů jako tam) až jsem se dostala na náměstí. Prošla jsem pár stánků a obchůdků. Po asi půl hodině jsem měla nakoupíno. Koupila jsem si dámskou košili s odhalenými rameny, jednoduché kalhoty, hnědé boty a klobouk.
Když jsem přicházela k lodi, všichni už byli připraveni k odplutí a já radši zrychlila krok, aby se na mě nečekalo. Jako první mě spatřil Jack. Chytl mě za ramena a od vrchu dolů si mě projel očima, pak si mě otočil a udělal to samé. Já se na něj pak jen ušklíbla. ,,Výborně, to je pohodlnější ne?" ,,Jo, je" řekla jsem mu s úsměvem. ,,A vy, už máte taky to co jste potřebovali??" ,,Emmm, jo..." Usmál se Jack. ,,Zvedněte kotvu... Odplouváme!!!"

Já si šla odnést své staré šaty do kajuty, a pak jsem si šla sednout na příď lodi. Po chvíli pozorování mě to už přestávalo bavit tak jsem se sebrala a šla za Jackem, který stál za kormidlem. ,,A teď plujeme za tou, co mně pomůže???" Zeptala jsem se nejistě a nervózně. ,,Emmm, ano, teď plujeme za tou, co ti pomůže..." Podíval se na mě a pak se usmál. ,,A mohl by jsi mi aspoň říct, jak se ta osoba jmenuje??" ,,To bych ti říct mohl, ale nechci." Zarazila jsem se, proč mi to vlastně Jack nechce říct. Tak jsem začala improvizovat. Nevím, co se to se mnou dělo, ale já jsem se začala plazit po Jackoj. ,,Jacku, řekni mi to..." Řekla jsem milým hlasem. On se na  mě podíval kulišátským pohledem. Bylo vidět, že se mu to líbí. ,,Ne..." Odsekl. Já jsem tedy přestala s plazením a šla naštvaně do kajuty. Tam jsem si sedla ke stolu a začala si projíždět mapy, které Jack studoval rád. Pak jsem ale slyšela kroky, které mířily do kajuty... Trochu jsem je poznávala, ale nebyla jsem si jistá. Dveře se otevřely a se mnou to hrklo. Měla jsem srdce až v krku jak jsem se bála. Když ze stínu osoba vyšla, oddechla jsem si. Byl to Jack. Hrdě se usmíval a mířil si to ke mně. ,,Tak ty bys chtěla vědět, jak se jmenuje osoba, která ti pomůže jo?" Dost šibalsky se usmál, až jsem se zlekla. Jen jsem přikývla hlavou, že chci. Jack si ke mně sedl a začal mi vyprávět zajímavý příběh. Jak se s osobou, která mi má pomoc poznal, kde a co je to vlastně zač. Dost mě zarazilo, že je to bohyně uvězněna v lidském těle. Jinak.... Jmenuje se Tia Dalma. Pak mě Jack pohladil po tváři a odešel zpět na palubu. Já tam ještě dlouho seděla, čučela do map přemýšlela, jak mi může Tia pomoci....